Euforie skončila jedním z nejhorších finále vůbec. Proč sledujeme seriály, které zároveň tak trochu nenávidíme
Euforie bývala generačním seriálem o úzkosti, závislosti, sexualitě a osamělosti mladých lidí. První řady dokázaly s obrovskou vizuální silou zachytit chaos dospívání a proměnily herce jako Zendayu, Jacoba Elordiho nebo Sydney Sweeney v globální hvězdy. Dnes ale z kdysi kultovního fenoménu zůstává hlavně nádherně natočená, ale scenáristicky prázdná podívaná, která připomíná parodii sebe sama, píše o závěru třetí řady – podle něj značně nepovedenému – Jan Jindřich Karásek v recenzi pro Heroine.cz.
Foto: Crave
Třetí řadu kritika i fanouškovská komunita strhala – přesto se z ní stal, co se sledovanosti týče, jeden z největších hitů stanice HBO. Seriál už ale mnoho lidí nesledovalo proto, že ho milují, ale proto, že chtěli vidět, jak moc se ještě zvládne utrhnout ze řetězu.
Je fascinující sledovat, jak moc se z Euforie stal internetový společenský zážitek, komentuje pro Heroine.cz Jan Jindřich Karásek. Každá nová epizoda okamžitě zaplavila sociální sítě memy, výsměchem a ironickými reakcemi. „Z kdysi emocionálně silného seriálu je dnes skoro osmihodinový virální vtip. Jenže právě to lidi přitahuje. Ve světě, kde každý sleduje něco jiného a málokterý seriál dokáže spojit tolik lidí najednou, se z Euforie stala alespoň společná událost. I když už hlavně ve stylu: Viděli jste, co tam zase předvedli?“ píše.
Nová řada navíc působí, jako by úplně přestala rozumět vlastním postavám. Hrdinové a hrdinky, kteří dřív působili skutečně a zranitelně, dnes bloudí v přepáleném světě plném drog, gangsterských zápletek, strip klubů, OnlyFans a nekonečných dramatických póz. Místo autentického pohledu na generaci Z sledujeme okázalou fantazii o slávě, sexu a moci, která často působí spíš jako směs náhodně posbíraných „aktuálních témat“ než skutečný příběh o mladých lidech. A jedna z nejoblíbenějších postav, Jules Hunter Schafer, úplně zmizela: respektive jen maluje.
Do toho se navíc promítá i pošramocená reputace showrunnera a tvůrce Euforie Sama Levinsona, jehož profilu se ve článku Karásek pečlivě věnuje. Už po seriálu The Idol, který byl vysmívaný jako přehnaně sexistická a sebestředná podívaná, renomé tvůrce, který se narodil do slavné rodiny a vlastně nikdy nežil realitou obyčejných lidí, značně povadlo.
A nad samotnou Euforií se vznáší otázka, jestli její ikonická estetika nebyla ve skutečnosti inspirovaná – nebo přímo nepřiznaně převzatá – od kanadské fotografky Petry Collins. Právě proto dnes část fandomu tvrdí, že to nejlepší na Euforii možná nikdy nebyl Levinsonův scénář, ale svět, který okolo seriálu vytvořil někdo jiný. A ve třetí sérii chybí.
V textu Jana Jindřicha Karáska se ještě dočtete, proč se finále nepovedlo, proč se třetí řada stala učebnicovým příkladem hate-watchingu, jak seriál ztratil autenticitu a přestal rozumět své generaci i kdo je kanadská umělkyně Petra Collins a proč je možná duší Euforie spíš ona. Celý článek najdete na webu Heroine.cz.
