Jedno z nejhorších finále vůbec. Na třetí řadu Euforie jsme koukali, abychom viděli, jak špatné to ještě může být

Přečtěte si texty, které jdou do hloubky

Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.

👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.

⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.

🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.

Chci podpořit Heroine

Čím to je, že se diváci k seriálu dychtivě vracejí, i když je i podle nich velmi špatný? Je to učebnicový příklad hate-watchingu, tedy fenoménu, kdy je sledování televize či konkrétního seriálu poháněno potřebou si na díle smlsnout a pořádně jej zkritizovat.

Hate-watching je v tomto případě ale také důsledkem narůstající potřeby po monokultuře, která s internetem odešla. Chybí nám seriály, na které se dívají všichni, o kterých si můžeme společně v práci povídat. Každý se nyní s roztříštěností internetu a obsáhlou nabídkou streamovacích platforem dívá na jiné věci a je tak mnohdy těžké najít společné téma.

Euforie, jakkoliv špatná, nebo minimálně jiná, než byla dřív, byla jedním z posledních seriálů, který spojoval diváctvo napříč generacemi, genderem i zeměmi. Dívali se na ni jednu dobu všichni.

A i když je teď terčem posměchu, alespoň je ten posměch společný a můžeme se na něm shodnout. V tom je stále seriál silný – slouží jako spojující internetový rituál jednoho popkulturního zájmu, jaký jsme naposledy mohli zažít s rozporuplně přijatou poslední deskou Taylor Swift. Potřeba dívat se dál na Euforii, i když nás vytáčí, je tak částečně hnaná i strachem z propásnutí toho aktuálního. Popkulturní FOMO.

Stejně tak čísla hodnocení diváků na databázích jako IMDB či ČSFD nejsou tak špatná, jak by se z reakcí na sítích dalo čekat, podle některých diváků a diváček to zkrátka je pořád místy dobré.