Už máte nové číslo Heroine? Nyní v prodeji!

Antidepresiva mi zachránila život. Až po patnácti letech jsem ale zjistila, že kvůli nim nemůžu mít orgasmus

Brala je patnáct let. Pomohla jí přežít panické ataky, vrátit se do práce i normálně fungovat. Jenže pak si začala spojovat dohromady něco, o čem se moc nemluví: že léky, které drží člověka nad vodou, mohou zároveň otupit i ty hezké emoce. A také vlastní prožívání těla, třeba v těch nejintimnějších chvílích. Více čtěte v osobním textu na webu Heroine.cz.

Fakt, že antidepresiva léčí duši, ale vypínají tělo, ve svém článku na sklonku loňského roku zkoumal i The New York Times. Zaměřoval se konkrétně na skupinu dospívajících, jejichž zdravý vývoj, citlivost i vnímání blízkosti významně ovlivňují právě antidepresiva ze skupiny SSRI.
Fakt, že antidepresiva léčí duši, ale vypínají tělo, ve svém článku na sklonku loňského roku zkoumal i The New York Times. Zaměřoval se konkrétně na skupinu dospívajících, jejichž zdravý vývoj, citlivost i vnímání blízkosti významně ovlivňují právě antidepresiva ze skupiny SSRI.Foto: Shutterstock

„Dneska brečím už asi potřicáté. Slzy přicházejí bez pozvání, dokonce i bez jakéhokoli důvodu. Venku je hezky, brečím. Dcera byla ráno protivná, brečím. Nevidím žádnou budoucnost, brečím. Moje mysl se pomalu noří do tmy, tělo slábne a já jsem ráda, že se z gauče v obýváku přesunu do postele,“ popisuje Laura Rochová svůj život s depresemi, úzkostmi a panickými atakami pro Heroine.cz.

První panické ataky zažila před dvaceti lety. Vypadají u ní jako strach z umírání, pocení, pocit, že se pozvrací, omdlí nebo nad sebou přestane mít kontrolu.

Hana Vacková na knize Česká touha pracovala šest let a mluvila s více než sto lidmi. Na jejich příbězích sleduje, co je v intimitě normální a co už ne. Dá se to vůbec nějak ohraničit?
Foto: Lucie Křístková
Moderní láska

Takzvaně normální milování je nebezpečná iluze. Proč se bojíme vlastních tužeb?

„Přicházely i několikrát denně. Uprostřed večeře s přáteli, ranní špičky na magistrále i nákupu. Věděla jsem, že takhle nemůžu žít dál, a tak jsem po pár týdnech sebrala odvahu a zavolala známé psychiatričce.“

Předepsala jí citalopram a pravidelnou terapii. A taky dala diagnózu generalizovaná úzkostná porucha. Chronické psychické onemocnění vyznačující se velmi silnými psychickými a fyzickými příznaky. Úzkost se manifestuje nejen v myšlenkách a neustálých obavách, permanentním skenováním terénu a hledáním potenciálního nebezpečí, ale také v těle.

Léky pomohly. Jenže úleva měla i svou cenu. Neprojevila se hned. Až po letech, jak píše Laura Rochová, jí začalo docházet, že něco z jejího života mezitím pomalu mizelo: intenzita emocí, spontánnost, schopnost prožívat intimitu i vlastní tělo naplno.

Když si poprvé spojila své problémy s dosažením vyvrcholení s vedlejšími účinky antidepresiv typu SSRI, přišel šok. A spolu s ním otázka: co když léky, které léčí duši, zároveň vypínají jinou část člověka? Rozhodla se je vysadit. Jenže přišel rozpad. Návrat panických atak, depresivních stavů, nekonečného pláče a pocitu, že se jí život rozpadá pod rukama.

Co následovalo, jaké další nežádoucí účinky mohou tyto léky mít a jaké terapeutické přístupy je v takových chvílích možné volit se dočtete v osobní zpovědi na webu Heroine.cz.

Popup se zavře za 8s