Osamělost může být smrtelná. Psycholog radí, jak z ní vystoupit a jak pomoci druhým
Světová zdravotnická organizace (WHO) spojuje osamělost s průměrně 870 tisíci úmrtími ročně, což je kolem stovky za hodinu. Před dvěma lety hlavní hygienik USA mluvil o epidemii osamělosti, jejíž účinky přirovnal ke kouření patnácti cigaret denně. „Nepřeháněl. Osamělost skutečně může zabíjet,“ říká v rozhovoru klinický psycholog Marek Preiss. Nejde o tak jasný pojem jako kouření, které si lidé okamžitě spojí s rakovinou plic nebo s užíváním drog. Osamělost je nebezpečná také právě proto, že ji nikdo nebere dostatečně vážně. „Všímejte si rodiny i svých blízkých,“ doporučuje Preiss.
Co je přesně osamělost?
Pokud se podíváme na definice, osamělost je nepříjemná emoční reakce. To je podstatné a právě to ji odlišuje od samoty nebo sociální izolace. Jedná se tedy o nepříjemnou emocionální odezvu na izolaci nebo absenci společnosti, která se typicky projevuje různými úzkostnými pocity.
Pokud mám mluvit ze své zkušenosti jako praktický psycholog a psychoterapeut, většinou lidé přímo řeknou, že se cítí osamělí. Někdy ale používají jiná slova, která jsou tomu blízká: že se cítí sami, prožívají tíseň, které nerozumějí, nebo že pociťují úzkost. Až v průběhu rozhovoru se postupně ukáže, že jde právě o pocity osamělosti a že tyto pocity z něčeho vyvěrají.
Proč jsme osamělí?
Myslím si, že osamělost k nám jako k lidem přirozeně patří. Bylo by velmi zvláštní, kdybychom se občas necítili osamělí. Jako lidé máme vědomí a uvědomujeme si, v jaké jsme situaci, kde stojíme v nějaké hierarchii, zda dokážeme naplňovat svůj potenciál, zda se nám daří, nebo nedaří. Neustále tedy monitorujeme, jací jsme, jak se cítíme. Bylo by zvláštní, kdyby to byly jen pozitivní pocity. Samozřejmě, jsou zde i ty méně příjemné a právě mezi ně patří osamělost.
