Chlapáci, vykrouceniny a kult maskulinity. Jak být dost mužný v gay komunitě

Body imageBody PositivityHateFree CultureMaskulinitaPodcast
Lukáš Houdek
| 9. 5. 2022 | 2 komentáře | 4 246
Chlapáci, vykrouceniny a kult maskulinity. Jak být dost mužný v gay komunitě
Zdroj: Shutterstock

Když mluvíme o body image v gay subkultuře, dojdeme vedle kultu těla a mládí také ke kultu maskulinity. Z čeho vychází a jak se žije těm, kteří představám o mužnosti dostatečně neodpovídají? O tom bude čtvrtý díl pětidílné podcastové série KULT, který nese název Mezinárodní den žen.

Je srpen, horko na padnutí. Na plzeňském hlavním náměstí crčí voda ve známých pozlacených kašnách od Ondřeje Císaře. Už drahnou chvíli stojím před jedním z obchodů, ovívám se letákem a čekám na jednadvacetiletého flétnistu Ondru, který pochází z jihomoravského venkova a toho času žije kvůli studiu konzervatoře v Plzni. Kontaktoval mě v průběhu natáčení podcastu Hrana, protože své tělo a vizáž řeší od dětství. Zejména kvůli svému okolí. Teď si budeme povídat o ideálu maskulinity.

Když se konečně objeví, vidím před sebou velmi štíhlého a drobného mladého muže v květované košili s kloboukem na hlavě. Na nose mu sedí brýle se slabými obroučkami a má delší vlnité vlasy. Ladným krokem mě vede k výtahu, který nás přiváží do sdíleného bytu, kde si Ondra pronajímá pokoj.

Dobře míněné rady

„Když mi bylo třináct, okolí na mě mělo větší nároky,“ začíná vyprávět Ondra. „Vždy mi bylo kladeno na srdce, že je potřeba, abych víc jedl, abych měl víc svalů a síly.“ Jeho rychlý metabolismus mu to neumožňoval a nepomáhalo ani zvedání činek, k němuž se jako teenager v zoufalství uchýlil, aby svou mužností potěšil otce. „Já sám jsem byl spokojený s tím, jaký jsem byl. Líbilo se mi, jak vypadám,“ říká. Komentáře na jeho vzhled nejčastěji přicházely z mužské části rodiny a nezřídka se týkaly obav o budoucí partnerku, která měla být podle představ rodiny menší a Ondra ji měl hlavně unést. „Já tehdy nebyl vyoutovaný, tak jsem na to nemohl nic říct. Mamka mě uklidňovala, že to všichni se mnou myslí dobře,“ popisuje Ondra. Pro něj to ale mělo opačný efekt.

Foto: HateFree Culture

Vždy mi bylo kladeno na srdce, že je potřeba, abych víc jedl, abych měl víc svalů a síly,“ začíná vyprávět Ondra.

Když to občas ujede

To, jak vypadá a působí, se mu začalo nečekaně vracet i v poslední době, kdy je single a snaží se seznámit. Zatímco dříve, když přecházel v podstatě ze vztahu do vztahu, svůj vzhled příliš neřešil. Partnerům se líbil takový, jaký je. „Občas ale nějaká poznámka byla. Že jsem moc teplej. Že jsem až moc feminní. Že když mluvím, je to už moc. Občas mi to ujede.“ Na mou otázku, kam mu co ujede, pak Ondra celý nesvůj odpovídá, že do vykroucena, jak se v gay komunitě pejorativně říká. „Není to dostatečně mužné,“ dodává na vysvětlenou. Tyto poznámky však nepřicházely jen od partnerů, ale také od kamarádek a heterosexuálních přátel, kteří jeho působení nevnímali pozitivně.

Začal potlačovat svou přirozenost. Snaží se mluvit hlubším hlasem, hlídat si pohyby a působit co nejvíce mužně. Oni to ale stejně vždycky poznají.

Ondru překvapilo, že se s podobnými komentáři – možná v ještě krutější formě – nesetkává jen od většinové společnosti, ale i na gay seznamkách. A to často. Při jedné z prvních zkušeností mu jeden z uživatelů napsal, že je moc krásný, ale je velká škoda, že je víc žena než muž. „Já jsem byl úplně opařený. Trefilo se to tehdy do takové mé nálady. Že mě nikdo nechce takového, jaký jsem. Že už si nikdy nikoho nenajdu,“ říká smutně. A podobné komentáře se začaly množit. „Pomalu každý, komu jsem napsal, odvětil, že jsem už moc. Že oni hledají chlapa.“ Proto začal v prostředí, kde ho neznají, potlačovat svou přirozenost. Snaží se mluvit hlubším hlasem, hlídat si pohyby a působit co nejvíce mužně. „Oni to ale stejně vždycky poznají. A to mě mrzí. Dají tomu vždycky pejorativní nádech. Já sám bych s tím byl v pohodě,“ přiznává a doplňuje, že se za tuto svou přirozenost občas stydí. „Bohužel to ale nezměním.“

Snaha se zalíbit

Jak naznačuje Ondra, bývají gayové, kteří představu o maskulinním muži nenaplňují, terčem posměchu nebo urážek. A nejedná se zdaleka jen o komentáře ze strany majoritní společnosti. Stigmatizace je silná také v rámci gay subkultury – v přímé konfrontaci v reálném životě i v seznamovacích aplikacích, kde člověk na profilech uživatelů naráží na explicitní popisky, že nehledají ženy, tetky nebo vykrouceniny.

Čtěte také: Mládí, mužnost, anorexie a Grindr

Zdroj: Shutterstock

V gay komunitě se na ideál mužské krásy uplatňují velmi přísné nároky. Jaké nároky musí ustát mužské tělo v gay komunitě?

První díl podcastu: Mládí, mužnost a anorexie.

Co může za nejistoty, které muži ve vztahu k vlastnímu tělu zažívají? Je Instagram nebo seznamovací aplikace jako Grindr příčinou úzkosti a trápení kvůli vzhledu?

Druhý díl podcastu: Dokonalé tělo jako cesta k úspěchu na gay seznamce.

Vedle kultu těla prostupuje gay subkulturu také kult mládí. Z čeho vychází? Jak se s přibývajícím věkem neheterosexuální muži vyrovnávají a je možné smířeně stárnout?

Třetí díl podcastu: „Muži nestárnou“ je mýtus

Proč ke stigmatizaci těchto mužů v rámci komunity, která má sama bohaté zkušenosti s ostrakizací i násilím, dochází? Výzkumník v oblasti sexuality Michal Pitoňák se domnívá, že ve společnosti, která bazíruje na maskulinní podobě muže, pak tyto modely může přebírat také gay komunita: „Bude chtít dokázat, že i ona je v souladu s normami.“ Tedy že jsou stejní jako majoritní společnost, takzvaně normální. Motivací k tomu je více. Je za tím snaha se zalíbit většinové společnosti a některým gayům se taková prezentace díky zvnitřnění této normy nelíbí.

Podle psychologa Jiřího Procházky v mainstreamu muž vypadá a chová se určitým způsobem. Jakékoliv odlišnosti se trestají, i fyzickou agresí. Gay muži to vědí, a tak podle Procházky tento strach z trestu přebírají a uplatňují také na sebe navzájem. Zženštilí gayové ty, kteří se snaží do představ společnosti zapadat, v jejich očích ohrožují. „Mají pocit, že se i na ně může obrátit ta společenská kritika,“ říká. „Pěstuje se v těch mužích, že nemají být zženštilí, protože budou odmítnutí, nebo dokonce vyloučení z komunity. To je výrazná zbraň. Od dětství jsme tomu učeni. Je to traumatické,“ vysvětluje. „Setkáváme se s tím i v seznamkách, kde uživatelé zdůrazňují, že mají hetero look nebo někoho takového hledají.“

Holka, nebo kluk?

Dětství v souvislosti s rodinou a jejím očekáváním bylo traumatické také pro pětačtyřicetiletého knihovníka Davida. Pochází od Prostějova, víc než dekádu žije v hlavním městě. Znejisťující poznámky slýchal už odmala. „Okolí si nebylo jisté, jestli jsem kluk, nebo holka,“ vybavuje si. Nejsilnější byl tlak od otce, aktivního sportovce, který si přál maskulinního syna s chlapskými zájmy. David se namísto toho kamarádil s holkami a hrál si s panenkami. „Poslouchal jsem, že tohle kluci nedělají, že tohle nesmím nosit, protože v tom vypadám jako holka, nebo že neumím kopnout pořádně do míče,“ vypráví. „Nikdo mi nikdy pořádně nevysvětlil, proč ty věci nemůžu dělat,“ pokračuje a dodává, že cítil stud, až hanbu. „Jako by se mnou bylo něco špatně a dělal jsem něco nepatřičného.“

Foto: HateFree Culture

Znejisťující poznámky pětačtyřicetiletý knihovník David slýchal už odmala. „Okolí si nebylo jisté, jestli jsem kluk, nebo holka,“ vybavuje si.

Také David se setkává s homofobními komentáři a urážkami i v rámci komunity. Je přesvědčen, že nesnášenlivost vůči feminním gayům pramení z pocitu ohrožení vlastní maskulinity. „Několikrát se mi potvrdilo, že lidé, kteří to v mém případě řešili nejvíc, měli tento problém sami v sobě. A nesli si traumata z dětství, kdy sami čelili tlaku například otce na to, jak se mají chovat jako chlap,“ říká.

Svou ženskost, jak o svém projevu sám David mluví, si přenesl i do dospělosti. A srovnal se s ní po svém. „Už spoustu let 8. března popřeju té ženské části mé osobnosti a mozku a jsem s tím hrozně spokojený. Přišlo to až s léty. Uvědomil jsem si, že bez této feminní části bych to nebyl já. Jsem rád, že takový jsem. Ale roky mě to trápilo.“ Přiznává, že bolestnější to pro něj bylo v pubertálním věku, kdy zjišťoval, kdo je. „Když si je člověk nejistý sám sebou, dá na každou poznámku okolí. I cool vtip může být velmi zraňující,“ zdůrazňuje. Právě tyto zkušenosti byly důvodem, proč se David stal mentorem poradny S barvou ven, kde radí zpravidla mladším queer lidem, jak se vyrovnávat s odlišnostmi a řešit překážky na cestě k sebepřijetí.

Sám David se nakonec paradoxně našel v komunitě takzvaných medvědů, kteří podle něj to, jak vypadá, příliš neřeší.

A právě medvědům a lidem, kteří žijí mimo zažité kategorie, se bude věnovat pátý, poslední díl podcastové série Kult, kterou spolu s Heroine vydává HateFree Culture v rámci svého doku-podcastu Exteriéry.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Michal Macek | 10. 5. 2022 17:14

chtel sem napsat osahly komentar zas ale s tim si pockam na posledni dil :) takze jen kratce: na kazdy inzerat kde je uvedeno ze nehledaji "vykroucenku" nebo "zzenstileho" ale "chlapa", vam najdu 2 inzeraty ktere hledaji "divci typ" "hladkeho kluka s holcici postavou" nebo "stihleho twinka"...zkratka jak se rika "kazde zbozi ma sveho kupce". Proste mi prijde ze ti uvedeni muzi jen lovi ve spatnem rybniku.... tvrzeni ze gay komunita se takhle chova aby ukazala ze je "normalni" mi teda prijde jako blbost, ale s detailnim komentarem si pockam az na posledni "medvedi" dil , na ktery sem zvedavy :)

btw "muznost".... ja nevim co si pod tim ti uvedeni gaove predstavuji :) ja si treba myslim ze sem celkem muzny (sem chlupaty udelany chlap, prdim, krkam a smrdim, piju pivo, kdyz je v tv nejake mistrovstvi tak fandim, mam rad auta , zbrane, chlapske jidlo (krvave steaky atd....) no ale nekdy se rad podivam na pohadku, posloucham treba Superorganism a jednou rocne se na conu prevlekam za duhoveho jednorozce - a nestydim se za to :) vlastne si myslim, ze skutecna muznost je, klidne se nekdy chovat "nemuzne" a s odpustenim s*at na to, co si o tom kdo mysli :)

+2
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

B | 10. 5. 2022 6:28

Když někdo mluví pisklavým hlasem a sází jednu zdrobnělinu za druhou, tak s ním mám problém být v jedné místnosti, ať už je jakéhokoliv pohlaví či genderu, protože je to strašný!
Každopádně není zženštilost jako zženštilost. Předvedu:

Tohle jsou Korejci. Mají plastiky, jsou nalíčení, obarvení, mají oblečení s ženskými prvky, kroutí se a je to imho k sežrání.
https://www.youtube.com/watch?v=LlQEKB2H7z4

Tohle jsou Thajci. Mají plastiky, jsou nalíčení, obarvení, mají oblečení s ženskými prvky, kroutí se a je to imho k blití.


https://www.youtube.com/watch?v=ZlwErCvdwHw

Prostě dost záleží jakou formu kdo a jak použije. Například pečovat o nemohoucí babičku je zženštilost na metál.

-2
Reagovat