Co nás Volodymyr Zelenskyj naučil o mužnosti. Vzor maskulinity pro 21. století přichází z Ukrajiny

MaskulinitaTémaUkrajina
Andrej Ruščák
| 11. 4. 2022 | 12 komentářů | 20 033
Co nás Volodymyr Zelenskyj naučil o mužnosti. Vzor maskulinity pro 21. století přichází z Ukrajiny
Opravdový muž pro dnešní dobu se nebojí emocí. Foto: Profimedia

Západní svět se posledních několik desítek let potýká s vážným problémem: zatímco ženám se veskrze daří se od patriarchátu emancipovat, mužům to leckdy moc nejde. A přitom je to v jejich vlastním zájmu – patriarchát jako model, který předurčuje jejich budoucnost a životy bez ohledu na jejich vlastní představy, je pro ně stejně škodlivý jako pro ženy. Možná i škodlivější: jsou to muži, kdo jde v krizové situaci v patriarchální společnosti jako první „na porážku“.

Válka na Ukrajině nám přinesla kromě všeho ostatního i jeden důležitý souboj, který reprezentuje kontrast mezi Vladimirem a Volodymyrem: kontrast mezi někým, kdo se z obavy, aby nevypadal slabě, už dlouho stylizuje do role drsného macha mafiánského střihu, který s odhalenou hrudí krotí tygry a medvědy, porazí sám celý ruský hokejový tým a objevuje amfory na dně moře, a někým, kdo inspiruje muže po celém světě právě tím, jaký je chlap, přestože si ze sebe umí dělat srandu, obhajuje gaye, tančí v televizi na jehlách – a v rozhodujícím okamžiku nechce odvoz, ale munici.

Není náhoda, že k nám vzor pečující maskulinity, tedy odpověď na otázku mnoha mladých evropských mužů, jak být ve 21. století mužní, a zároveň nebýt toxicky maskulinní, přišel právě z Kyjeva.

Ale nebyl to jenom tenhle jeho slavný projev, ani ten, kde se ukázal na videu na Twitteru se členy své vlády pod otevřeným nebem v Kyjevě, aby ukázal, že nikam neutekl a že je v tom se všemi ostatními, co z něj udělalo hvězdu. Je to něco jiného: nazval bych to „maskulinitou 21. století“. Maskulinitou odhodlanou, pečující, neústupnou, ale přesto pokornou.

Zkratkou do moderní doby

Kdo na Ukrajinu dlouhodobě jezdí a tamní dění sleduje, nemůže si nevšimnout zajímavého vývoje, který jsme v lecčem zažili kdysi i u nás – když musíte modernizovat, protože je vaše země beznadějně zaostalá, nechcete jít tou samou cestou, kterou šly kdysi aktuálně vyspělé země, ale jdete po tom nejnovějším a po tom, co se nejvíc hodí do dnešní doby. „Přeskočíte“ celou řadu vývojových stupňů, k nimž se společnosti, jimž se chcete podobat, klopotně dopracovávaly.

Téma Heroine: Jsou muži v krizi?

Foto: Eliška Sky

„Zatímco u žen vedl feminismus a boj za rovnoprávnost již před dlouhou dobou k debatám o změně jejich společenské role, u mužů tento proces nastal později a v mnohém až jako reakce na ženskou emancipaci,“ píše Matouš Hrdina v magazínu Heroine. Muži a proměny mužství jsou tématem nového čísla Heroine. „V podmínkách tradičního patriarchátu mužské postavení a role nikdo nezpochybňoval, takže je také nebylo potřeba řešit. A když už se ve společnosti začaly dít výrazné změny, mnoho mužů si jich ke své škodě všimlo až docela pozdě.“ Celou úvahu nad příčinami současné krize mužství si přečtěte v nové Heroine.

Vaše motivace modernizovat je tak vyšší než u aktuálně vyspělých společností – zatímco tam si kdekdo řekne: „Ale jo, vlastně to není úplně špatný, tak proč to měnit,“ v zaostalé zemi, která ale má ambice ukázat světu, že je schopná a dobrá, tenhle argument chybí.

Na Ukrajině výše uvedené platí pro technologický i společenský pokrok. Dostupnost chytrých telefonů a levného mobilního internetu na Ukrajině už před mnoha lety způsobily, že spousta věcí, k nimž u nás potřebujete papír, poštu, pravidelně udržované věci ve veřejném prostoru (třeba zastávkový jízdní řád) a podobně, se najednou vešly do QR kódu, který si naskenujete příslušnou aplikací. 

Když se vás Ukrajinec zeptá, co se stane, když projedete rychle kolem fotoradaru, neptá se vás jako někdo, kdo neví, co je to fotoradar. Ptá se vás z pozice člověka, jehož zkušenost s radarem je taková, že když překročíte rychlost a radar to zachytí, dostanete rovnou do telefonu notifikaci s fotkou a s možností okamžitého zaplacení. Pro nás science fiction – stejně jako v roce 2016 QR kódy na tramvajových zastávkách, které si naskenujete a vidíte okamžitě, co kdy kam odjíždí. A stejně rychle se Ukrajina vyvíjí i společensky.

V péči je síla

Ano, na Ukrajině nejsou třeba práva LGBTQ+ komunity zdaleka taková jako u nás nebo v západní Evropě. Ukrajina je v lecčem společensky konzervativnější než Česko nebo západní Evropa. Ale není náhoda, že k nám vzor pečující maskulinity, tedy odpověď na otázku mnoha mladých evropských mužů, jak být ve 21. století mužní, a zároveň nebýt toxicky maskulinní, přišel právě z Kyjeva. Není náhoda, že je to právě ukrajinská armáda, kde LGBTQ+ lidé s obrázkem jednorožce na nášivce na paži hned pod ukrajinskou vlajkou. Není náhoda, že je ukrajinská armáda plná žen dobrovolnic.

Kdo je podle vás vzorem mužnosti?

Stejně jako si západní Evropa kolikrát nedokáže představit, jak se mohlo Česko proměnit za posledních deset, dvacet nebo třicet let, nedokážeme si často my představit tempo společenských změn na Ukrajině. Schválně – až se v mírových dobách povede na Ukrajině debata o manželství pro všechny, jak to bude znít, když budou gayové a lesby říkat „my jsme taky bojovali za tuhle zemi a bojovali a umírali jsme za ni otevřeně jako gayové a lesby“? Tahle debata Ukrajinu v příštích letech docela určitě čeká a nedivil bych se, kdyby jejím výsledkem bylo něco, na co se my zmůžeme až o několik let později.

Buď láska!

Volodymyr Zelenskyj ovšem ukazuje mužům po celém světě jednu velmi důležitou věc. Ukazuje, že muž, který na otázku, s kým na světové scéně se mu mluví nejlépe, řekne, že s jeho ženou, muž, který dělá to, co dělá, z lásky ke svým lidem a ve svých projevech akcentuje péči, je zároveň mužem, do kterého se platonicky zamilovaly ženy po celém světě. Skutečný sex-appeal tu má nikoliv brutální mafiánský homofobní prasák z Kremlu, ale člověk, který osloví maďarského premiéra „Viktore, buď laska“ a se slzou v oku a chvějícím hlasem ho vyzve, aby se šel podívat k památníku zavražděných Židů v Budapešti, aby si představil osudy lidí ve zničeném Mariupolu.

Při vší své nepopiratelné mužnosti je prezident Zelenskyj vlastně velmi lidský. Je to muž-ochránce. Ale nikoli takový ochránce, který má vlastní představu o tom, jak má ona ochrana vypadat. Jako to dělá Putin, který tak intenzivně „ochraňuje“ Donbas, až tamní ruskojazyčné obyvatelstvo nechce už v životě mluvit rusky – podobně jako klasický macho „chrání“ svou partnerku tím, že ji omezuje. Ne, Volodymyr Zelenskyj ochraňuje své občany, aby mohli žít takové životy, jaké chtějí. Jeho ochranitelství je emancipační. A tím je právě moderní a aktuální.

A co je na tom všem nejlepší? Že maskulinita, jakou prezentuje, má obrovskou soft power; když i Emmanuel Macron se do Zelenského stylizuje přímo v Elysejském paláci, to by muselo být, aby nebyl přirozeným vzorem pro spoustu dalších mužů. Kritici feminismu, mezi něž se z různých důvodů, ač sám plně podporuji rovnost pohlaví, počítám, často feminismu vyčítali právě to, že chce mužům „tlačit“, jací mají být. S tím teď může být konec: muži dostali pozitivní vzor, k němuž se budou chtít připodobnit sami.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 12 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Kopretina | 11. 4. 2022 8:27

Moc pěkný článek, užitečný, pozitivní, přitom pravdivý. není o čem diskutovat. Snad jen o myšlení těch, které pobuřuje.

+31
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Petr Pavel | 11. 4. 2022 6:24

Pro boha, proč tenhle článeček má prostor na novinkách? Slátanina, nic neříkající a spíš to poukazuje na ubohost autora článku.
Co má tady ten konflikt společné s tím, jestli je někdo mačo nebo s patriarchátem?? To samé bude autor snad řešit i u Hitlera? u Napoleona? u Césara?
Prostě diktátor rozpoutal válku. Válku, která se nás netýká. Co sem do toho taháte tyto sračky? Navíc ze stupidního pseudofeministického pohledu.

Přestaňte psát články. Hlavou se očividně nemůžete živit, jděte třídit zboží do skladu.

-61
Reagovat