S dítětem se vrhla do řeky, plavat neuměla. Ve válce ženy dělají obdivuhodnější činy než muži, říká Procházková

Moje HeroineMoje Heroine 2022RozhovorUkrajina
Ilona Kleníková
| 29. 7. 2022 | 21 komentářů | 82 863
S dítětem se vrhla do řeky, plavat neuměla. Ve válce ženy dělají obdivuhodnější činy než muži, říká Procházková
Petra Procházková má na sobě kabát Tommy Hilfiger, 4499 Kč, a plátěnou košili Trussardi, 2499 Kč. Vše Answear.cz. Foto: Tomáš Beran

Novinářka Petra Procházková mává rukou nad tím, že by ji měl někdo považovat za hrdinku. „Vůbec si tak nepřipadám. Prostě jen třicet let dělám svoji práci a dělám ji, jak nejlíp umím,“ směje se. Když se začátkem devadesátých let vydala do Moskvy jako stálá zpravodajka, uměla z ruštiny jen školní základy. Odvaha v tom ale podle ní nebyla. Spíš urputnost, kterou nahrazuje nedostatek talentu, jak říká. Renomovaná válečná reportérka je jednou z výjimečných žen, která vzešla z čtenářských nominací v rámci výzvy Moje Heroine.

Se skromností vypráví o svých zážitcích z čečenské války v devadesátých letech nebo z Afghánistánu, kde působila do roku 2006. „Hrdinství znamená zachovat se v danou chvíli tak, jak vám velí svědomí. Hrdinou nemusí být někdo, kdo běhá po zákopech. Ale ten, kdo musí přijmout rozhodnutí, které není pro něj osobně to nejvýhodnější, ale je to správné. A o tom rozhoduje vaše svědomí. Jestli nějaké máte,“ zamýšlí se reportérka, která z redakce Lidových novin odešla, když vyšlo najevo, že se jejich majitel Andrej Babiš pokouší uplatňovat svůj vliv na obsah novin.

„Mojí hrdinkou je už několik let paní Maryja Kalesnikavová. Běloruská umělkyně a aktivistka,“ neváhá Petra Procházková, když má jmenovat, kdo konkrétně je pro ni hrdinka. „Sedí v běloruském vězení, dostala jedenáct let. Dneska už si o ní v novinách nepřečtete ani řádek. Ve vězení sedí, protože odmítla spolupracovat s tím zločineckým režimem a trvá si na svém. To je hrdinství.“

Hrdinky z nouze 

Příběhy odvahy a lidskosti nachází novinářka, která nyní působí v Deníku N, i tam, kde bychom je možná nečekali. „Přešla jsem od reportáží ze zákopů k reportážím o ženách, protože ony se dopouštěly mnohem více obdivuhodných činů než ti zbojníci. Ti se tak nějak orientovali na sebe, ale žena, která zachraňuje dítě, dokáže udělat neuvěřitelné věci. To pak člověk ani neví, jak to napsat, aby to bylo uvěřitelné,“ vzpomíná Petra Procházková.

„Pamatuju si dva případy, které ve mně navždy zůstanou. Jeden byl z Čečenska, kde moje známá, která dnes už žije ve Francii, tehdy přišla úplně o všechno. Měla tři děti, rozbombardovali jim barák a ona utíkala z Grozného. Byla tam řeka, ty dvě starší děti se přes ni nějak dostaly. Ona ale neuměla plavat. V zimě, s malým děckem přivázaným hadry na zádech to ale dokázala. Poprvé v životě zkoušela plavat. Myslím, že to jsou nějaké vyšší pudy, které v sobě ženy mají a toto dokážou,“ vypráví reportérka.

Promo

answear Foto: Answear

Festivalová kolekce značky answear.LAB „Be Brave“

Kolekce pro festivalovou sezonu je inspirována silnými a odvážnými ženami známými ze světa popkultury a umění. Je to odvaha, která vás pohání, umožňuje vám překonávat překážky a vyjít ze své komfortní zóny. To připomíná značka answear.LAB a kolekce „Be Brave“, odkazující na svobodu, rockové umění a rebelii žen v přelomových okamžicích. V nové kolekci najdeme stylingy inspirované filmem „Thelma a Louise“, ve kterých se hlavní hrdinky nebály riskovat, aby pocítily svobodu. Etnické potisky a výšivky byly inspirovány obrazy rebelské mexické umělkyně Fridy Kahlo. Její umění je symbolem emancipace a odporu k pravidlům dominantní ideologie.

Kolekce „Be Brave“ je v prodeji na Answear.cz.

„Válku provází kromě zabíjení a bombardování velmi často hlad. Jedna žena měla asi pět nebo šest dětí a jedno bylo těžce nemocné, postižené. Jídlo už jí pro všechny děti nestačilo. Ona mu přestala dávat dávky jídla, protože potřebovala, aby přežily ty ostatní děti. Nechala ho umřít, protože usoudila, že je to nejslabší kus. Musela tu volbu udělat. To jsou ty Sophiiny volby, které provázejí ženy ve válkách velmi často. Ne vždycky vám stačí síly na to, zachránit všechny. Jsou to velké příběhy, které provázejí válečné strádání,“ popisuje Petra Procházková vzpomínku z Afghánistánu, kde žila a kde dodnes ženám a dětem pomáhá dobročinná organizace Berkat, kterou reportérka založila.

Petra Procházková
Foto: Tomáš Beran

Petra Procházková má na sobě kabát Tommy Hilfiger, 4499 Kč, a plátěnou košili Trussardi, 2499 Kč. Vše Answear.cz.


Příkladem neokázalého ženského hrdinství je i hnutí matek vojáků, které významně ovlivnily vnímání války v Čečensku. „To vzniklo tak, že když Čečenci, kteří nenáviděli ruskou armádu, zajali ruské vojáky, zavolali jejich maminkám. Nechtěli je vracet armádě, ale nutili ty mámy, aby si pro ně přijely. Většinou to byli takoví chudáci kolem dvaceti let, kteří se třepali hrůzou a zimou a byli špatně oblečení, špatně živení. Máma se nerozmýšlí ani vteřinu, ta pojede bombardování nebombardování, aby kluka dostala ven. Devadesát devět procent těch maminek okamžitě zareagovalo, začaly se na cestách do Čečenska potkávat a úplně živelně vznikla organizace vojáckých matek a funguje dodnes,“ vypráví Petra Procházková.

Sophiiny volby

Právě tyto ženy byly ochotné s reportérkou mluvit velmi otevřeně o válce a o tom, co si o ní myslí. „Pokoušela jsem se s nimi zkontaktovat, protože na Ukrajině jsou mraky zajatých ruských vojáků a opět se opakuje to, co v Čečensku. Ukrajinci volají rodičům nebo maminkám a říkají: ‚Máme tady vašeho kluka, jedině vám ho dáme, jedině vám.‘ Ale ta atmosféra v ruské společnosti je teď jiná; zažila jsem i reakce maminek, které mají pocit, že jejich děti bojují za vlast proti fašismu. Nejsou schopny vyhodnotit tu válku jako nesmyslnou, jako to bylo v Čečensku. Nevím, jestli i těm mámám otevře oči to obrovské množství kluků, kteří tam zahynou. Pro mě je to až šokující,“ uvažuje.

SpocklidemFoto: Eliška Sky

Čtěte v časopise Heroine

  • Kdy se Petra Procházková musela rozhodovat mezi rodinou a prací a jak to vyřešila?
  • Jak se podle ní změnila novinářská práce v době Twitteru?
  • A proč psala diplomovou práci o Čtyřlístku?

Velký rozhovor s reportérkou Petrou Procházkovou čtěte v časopise Heroine.

Dnes patří Petra Procházková ke špičce zahraničního zpravodajství, na začátku devadesátých let, kdy nastoupila do obnovených novin a následně odjela do Moskvy, se tento obor považoval za přirozeně mužskou záležitost. „Zahraničářství je trošku klučičí záležitost. I když tam je taky dost holek, je z pochopitelných důvodů víc klučičí,“ myslí si Petra Procházková. Těmi důvody jsou vysoké nároky na flexibilitu a nutnost vyrazit na druhý konec světa, když je potřeba. Což je většinou jen těžko slučitelné s péčí o děti a s rodinným životem. Právě ženy většinou pro to nemají podmínky nebo nechtějí. „Pokud někdo chce život zasvětit ježdění po světě a nějak si to zařídí anebo děti nemá, tak je to úplně jedno. Problém nastává, když jde o matku tří dětí, která se jim chce věnovat a myslí si, že může také dělat plnohodnotně zahraniční novinařinu. Pak se ale nemůže plnohodnotně věnovat dětem,“ vysvětluje. Další Sophiina volba.

Za třicet let v médiích vidí, že muži a ženy se zpravidla jako novináři projevují odlišně. „U žen jsou víc emoce, chlapi je víc potlačují. Ve válečné novinařině to je hodně vidět u fotografů. Fotografové kluci více riskují. Já vím, že nějaká feministka mě možná chytne za slovo a řekne, že si taky hrála s dřevěným samopalem a střílela s ním na dvoře jako malá. Ale u kluků je to častější,“ tvrdí.

Petra Procházková

Petra ProcházkováFoto: Tomáš Beran

Novinářka, reportérka Deníku N. Po roce 1989 nastoupila do obnovené redakce Lidových novin, pracovala jako zahraniční zpravodajka v Rusku. Působila jako humanitární a sociální pracovnice v Grozném, kde pomáhala osiřelým dětem. Organizace Berkat, kterou založila, nyní podporuje i ženy a děti v Afghánistánu. Je autorkou knih rozhovorů s ruskými a čečenskými ženami Aluminiová královna a novely Frišta. S manželem Paikarem Paikarem, dokumentaristou a humanitárním pracovníkem, který v Afghánistánu pracoval pro českou vojenskou jednotku, má Petra Procházková syna Zafara.

Jiný pohled

„Emoce v novinařině jsou víc vidět u holek. Na těch válečných reportážích je vidět, že si víc všímají toho ženského prvku. Kluci fotografové vždycky běželi do zákopů a fotili vojáky. Fotografka Iva Zímová, se kterou jsme jezdily hodně po světě, šla do uprchlického tábora, tam se na dva měsíce nastěhovala a fotila třeba ženské, jak perou,“ vzpomíná Petra Procházková.

„Pro holky je to složitější než pro kluky tím, protože holky se starají o rodinu častěji než kluci. Vím, že dneska je úplně běžné, že kluci chodí na rodičovskou, ale častěji je to takhle. Pro mě osobně nebo pro moji generaci je těžší odjíždět od rodiny, od dětí, než je to pro mého muže, který klidně dva roky v Londýně pracoval a ani nemrkl a já jsem se starala o rodinu. Ale možná že dnešní generace to má trochu jinak. Pořád si myslím, že většina žen, když bude volit mezi válkou a ročním dítětem, dá přednost tomu ročnímu dítěti,“ uvažuje novinářka.

„Většina mých kolegů je mladších a mají už na to trochu jiný pohled. I můj syn na to má trochu jiný pohled, ale když přišlo na věc, tak tatínka by klidně poslal pryč, ale já jsem musela být doma. Takže on i ten novátorský pohled má svoje limity,“ směje se Petra Procházková.

Chcete poznat výjimečné ženy z projektu Moje Heroine? Přijďte na konferenci Svět podle Heroine, která se koná 17. 10. v pražském prostoru Jatka78.


Oblečení na focení zapůjčil modní e-shop: Answear.cz. Foto: Tomáš Beran, make-up a vlasy: Natálie Host, produkce: Linda Majerová

Speciál: Moje Heroine 2022

Moje HeroineFoto: Heroine

S dalšími hrdinkami se můžete seznámit v tištěné Heroine a na webu ve speciálu Moje Heroine 2022.

Kdo je podle vás Moje Heroine 2022? Znáte výjimečnou ženu ze svého okolí?

Dejte nám o ní vědět a nominujte ji!

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 21 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

B | 29. 7. 2022 13:30

Citace - Martin / 29. 7. 2022 12:59

Už jen ten nadpis způsobuje, proč tolik lidí nemá rádo některé feministky a nepodporují jej ani mnohé ženy. Vyvyšování se, sexismus, snaha být lepší než opačné pohlaví, snižování neskutečného utrpení mužů ve válkách, do kterých vůbec nechtěli a byli nahnáni … tentokrát jsem proto článek radši kvůli úspory svého času ani nečetl

Tak ono by to asi hlavě chtělo neplést si feminismus s misandrií...
Já jsem třeba feministka dost a právě proto, se mi nelíbilo, že i na té Ukrajině museli zůstávat jen muži a ženy si mohly jít. Bylo to taky nespravedlivé a sexistické. Měli pustit jen děti a ty ve věku do 15 let, aby doprovázela jedna dospělá osoba. Žádný nespravedlivý dělení. Kdyby byla válka zde, měla bych ten samý názor... nemyslím, že bych v tom měla být horší či lepší než někdo s penisem.

+14
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Tiv | 30. 7. 2022 7:52

myslím, že to slabé dítě nechala umřít hroznou bolestivou smrtí hlady proto, že stále doufala, že se situace zlepší a jeho život bude možné zachránit. nemám právo soudit strašnou volbu, kterou musela udělat, ale být to moje dítě, ani by si nevšimlo, odkud přiletěla. a při pohledu na ostatní hladem trpící děti by kanibalismus zase tak hroznou volbou nebyl. akorát by to chtělo milosrdnou lež o ulovené kočce.
dnes máme babyklapky. ano, máme je.

-13
Reagovat