Hledám náhradní matku pro svoje dítě. Zn. Zdravou a férovou

Náhradní neboli surogátní mateřství leží v Česku na jakési vodní hladině – není nelegální, zároveň se za něj nesmí zaplatit odměna a žena, která dítě porodí, je automaticky jeho matkou, i když biologicky nemá s miminkem nic společného. Jakákoli dohoda, kterou rodiče s náhradní matkou před procesem uzavřou, není právně vymahatelná, i kdyby měla třeba tisíc podpisů a kulatých razítek.

„Ani biologičtí rodiče, ani náhradní matka nemají jistotu, to považuji za nejslabší článek celého procesu. Náhradní matka se může po porodu rozhodnout, že si dítě nechá, a pár s tím nic neudělá. Nebo se naopak mohou rodiče nakonec rozhodnout, že dítě nechtějí, například pokud se narodí nemocné nebo postižené. Náhradní matka je nemůže k adopci přinutit,“ říká právník Lukáš Šikel. Dodává, že se všichni zúčastnění prostě musejí spolehnout na dobré slovo.

Pro Evu je proto hodně důležité, aby si s náhradní matkou svého dítěte porozuměla lidsky. V už tak složité situaci se tohle jeví jako zásadní problém. Evě a manželovi se postupně ozvalo pět potenciálních náhradních matek během šesti týdnů hledání. Nedomluvili se s žádnou. Eva nechce uvádět podrobnosti, říká ale, že někdy šlo o lidskou souhru, někdy o další praktické věci jako je třeba vzdálenost bydliště potenciální náhradní matky, někdy o peníze. Za „službu“ odnošení dítěte se totiž samozřejmě platí. Odměně se nejčastěji říká odškodnění, zpravidla je ale nezákonná.

Trestný čin mateřství

České právo považuje rodičku automaticky za matku dítěte. Situace, kdy svoje dítě dá k adopci za úplatu, je trestným činem svěření dítěte do moci jiného, za který hrozí až tři roky vězení. „Pokud se žena stane za úplatu náhradní matkou opakovaně nebo se obohatí o víc než 500 tisíc korun, může jít do vězení až na osm, v některých případech až na deset let,“ dodává Šikel a upřesňuje, že odměnou se nemyslí jen peníze, může jít i o cenné dary jako jsou byt nebo auto. A trestný čin páchá nejen žena, která si peníze vezme, ale i rodiče, kteří je zaplatili.

Jediná odměna náhradní matce, která legálně přichází v úvahu, je stanovena v občanském zákoníku, jako náklady matky spojené s těhotenstvím a porodem. Ty je povinen hradit otec dítěte. Pokud by se tedy náhradní matka o tyhle náklady s biologickým otcem dítěte teoreticky soudila, posoudí jejich výši soud individuálně. Situace je ale ještě komplikovaná o to, že náhradní matka musí být v takovém případě svobodná. Pokud je vdaná, považuje stát za otce dítěte jejího manžela, a biologičtí rodiče tak právně úplně vypadávají ze hry.

I Eva s manželem jsou připraveni zaplatit. „V diskuzích se objevují částky od cca 350 tisíc. My jsme nabídli víc peněz, i když nemáme výrazně nadstandardní nebo neomezené možnosti. Pro jednu ze zájemkyň byla naše částka vyhovující, jiná si představovala několikanásobek,“ dává Eva nahlédnout pod tržní pokličku surogátního mateřství. A platit budou potenciální rodiče i tu oficiální část procesu – na reprodukční klinice je po tom, co matku najdou, čekají ještě náklady v řádech desítek tisíc korun.

Dceru své dceři

Náhradními matkami se v ideálních případech stávají blízké ženy páru. Dítě neplodnému páru rodí kamarádky, sestry, někdy i matky. „Právně může dojít k situaci, kdy náhradní matka porodí dceru své vlastní dceři. Dítě je nejprve považováno za dceru náhradní matky, po adopci se stává vnučkou náhradní matky,“ uvádí příklad Lukáš Šikel. Jenže rodiče, kteří touží po dítěti, často nemají po ruce někoho, kdo by jim takovou laskavost nabídl. Protože v Česku oficiálně neexistují agentury, které by rodiče s náhradními matkami propojovaly, a tuhle službu nesmějí nabízet ani reprodukční kliniky, které se surogátnímu mateřství věnují, přesouvá se nabídka a poptávka na internet. 

I Eva s manželem hledají matku pro svoje dítě na různých internetových fórech a ve skupinách. Zatím bez úspěchu. „V posledním týdnu se nám ozvaly dvě další ženy. Ale už z prvotní komunikace a zběžného ověření na internetu bylo jasné, že se nejedná o seriózní zájemkyně, které by byly schopné se zodpovědně zhostit tak náročného procesu,“ říká Eva. Co znamená neseriózní zájem a jaké konkrétnější překážky mezi sebou bezdětný pár a potenciální náhradní matky mají, prozradit Eva nechce. Nepřeje si být konkrétnější, má strach, že by se ženy poznaly, a nechce udělat nic, co by mohlo ohrozit jejich další hledání. „Po šesti týdnech hledání náhradní matky se zdá, že právě její nalezení bude největší překážka na cestě k vysněnému miminku,“ říká Eva.

Mám strach? Trochu 

Matka je po narození dítěte vždy jistá, ať už je dítě jejím biologickým potomkem, nebo ne. České právo na to má jasný názor a není možné ho obejít tím, že zúčastněné strany uzavřou dohodu, která mateřská práva přiřkne jiné ženě. Přesto tyto dohody rodiče s náhradními matkami uzavírají. Lukáš Šikel říká, že i přes jejich právní bezcennost považuje dohodu za vhodný způsob, jak si ujednotit představy o procesu, který rodiče i matku čeká. „V dohodách se kromě částek, které se rodiče zavážou zaplatit například za těhotenské oblečení, objevují i nekouření a abstinence náhradní matky během těhotenství a pak samozřejmě ujednání, že narozené dítě páru předá,“ vyjmenovává právník. „Znovu ale zdůrazňuji, že jde pouze o dohodu založenou na důvěře a uzavřením dohody si mezi sebou náhradní matka a pár sjednají, co od celého procesu očekávají. Ani pár a ani náhradní matka se tak nemůžou obrátit na soud, pokud jedna ze stran dohody ustanovení v ní obsažená poruší,“ dodává.

Etička Věra Franková zmiňuje i nejožehavější situaci, kdy někdo ze zúčastněných dítě navzdory dohodě přestane, nebo naopak začne chtít. „Ujednání se nedodrží a dítě následně nechce ani jedna strana, nebo jej naopak chtějí strany obě. Tento problém otevírá otázku ohledně rodičovství, které bylo po staletí přirozeným fenoménem. Co tedy v tomto případě zakládá rodičovská práva a povinnosti? Genetická příbuznost, nebo mateřství?“ ptá se Franková.

Věcné právní hledisko i eticky sporné momenty náhradního mateřství mají podle Evy silnou protiváhu, o které se musí taky mluvit – lásku. Rodiče, kteří po dítěti touží a usilují o něj, jsou svým dětem připraveni dát lásku a co nejlíp je vychovat. I lidská touha po vlastních dětech a láska je tudíž ve hře a je potřeba se na ně ohlížet. Těžko rozhodovat, který pohled má dostat přednost. Surogátní mateřství je ožehavá záležitost i v případě, kdyby nebylo vyplacení odměny trestné. A jeho aktéři si zaslouží šanci hrát podle jasných a srozumitelných pravidel. I v zájmu dítěte.