Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Nízké tresty pro sexuální násilníky ničí víru ve spravedlivý svět

Lucie Hrdá | 12. 6. 2020 | 15 komentářů | Komentář | 4 517

Zdroj: Shutterstock

Benevolentní přístup soudů k pachatelům sexuálního násilí způsobuje další utrpení obětem. Nejen, že se jim nedostává morálního zadostiučinění, ale často také odcházejí jen s malým finančním odškodněním. Co tuto praxi způsobuje a jak by ji šlo změnit?

Novinářka Markéta Bidrmanová se mě nedávno zeptala, jakou zprávu vysílají soudy české společnosti tím, že polovina pachatelů sexuálních trestných činů od nich odchází jen s podmínkou. Je pro mě těžké mluvit za příjemce takových poselství, tedy laickou veřejnost, protože se v oboru pohybuji už dlouho a laikem nejsem. Nicméně se nad onou otázkou chci zamyslet alespoň ze svého pohledu advokáta, pro kterého jsou setkání s pachateli i oběťmi sexuálních zločinů denním chlebem.

Vím totiž, co taková rozhodnutí říkají obětem znásilnění a pohlavního zneužívání. Ukazují, že smyslem trestního řízení je věc projednat. Pokud možno včas, někdy i se snahou zmírnit negativní dopady řízení na oběť, ale hlavně projednat. Ne však už potrestat, protože v porovnání s tím, co si velká část obětí musela prožít, je pro ni následný nízký trest uložený pachateli nepochopitelný. Cílem trestního procesu bohužel není snaha o to, aby se oběti dostalo zadostiučinění za její utrpení, například ve formě důstojné finanční náhrady.

Sto tisíc za doživotní trauma

To nejsou mé vlastní závěry, ale slova, která pravidelně slyším od svých klientů a klientek. Rozčarování oběti nad tím, že za její zničený život pachatel odešel od soudu s podmínkou, vysmál se jí, má jí zaplatit sto tisíc, a ještě se s ním o ně musí tahat v exekuci. Vztek rodičů, kteří vidí své dítě zlomené jednáním sexuálního násilníka, který dostal dva roky natvrdo (v půlce s propuštěním) a několik desítek tisíc korun odškodného. Je to ono hlasité ticho, které často slyším v telefonu, když sděluji klientce výsledek soudního jednání a sama se jí omlouvám za to, že je něco takového vůbec u nás možné. A nakonec rezignace oběti spojená s poznáním, že kdyby si to na začátku rozmyslela a nic nenahlásila, ušetřila by si martyrium soudního řízení a konečnou deziluzi.

Ztráta důvěry ve spravedlivý svět, řád a systém způsobuje takzvanou sekundární viktimizaci obětí trestných činů.

Deziluze je právě to slovo, ke kterému se s většinou obětí sexuálních zločinů nakonec dostávám. U soudu se jim nedostane spravedlivého zadostiučinění, ale místo toho přichází o svou přirozenou představu světa jako spravedlivého místa, kde se hodným lidem nestávají špatné věci, a když náhodou ano, tak je to jen náhoda, kterou systém spravedlnosti nějak opraví a vrátí svět na své místo.  

Tuším, že někteří kolegové z řad advokátů a soudců a dalších právních profesionálů se v této chvíli už asi ptají „co bychom ještě chtěli“. Rozsudek přece je. Nevybočuje z řady uložením trestu naprosto minimálního nebo naopak exemplárního, na náhradu nemajetkové újmy jsme také nezapomněli. Nežijeme přeci v ideálním světě.

Ztráta víry ve spravedlivý svět

Problém je v tom, že podle mnoha psychologů zabývajících se viktimologií, tedy vědou o obětech trestných činů, právě ztráta důvěry ve spravedlivý svět, řád a systém způsobuje takzvanou sekundární viktimizaci obětí trestných činů. To je proces, kterým je oběti ublíženo podruhé, ale již ne pachatelem, ale samotným procesem trestního řízení a jeho výsledkem. Je nutné dodat, že sekundární viktimizace může mít někdy stejně závažné, ne-li závažnější, následky, jako ublížení ze strany pachatele.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Soudci rozhodující o dalším životě nejen pachatelů, ale i obětí, by tedy měli svá rozhodnutí dokázat vysvětlit, a jejich rozsudky by měly obstát ve světle potřeby obětí (přeživších, jak se samy často nazývají) nabýt zpět víru ve spravedlivý svět.

Radši vražda než znásilnění

Setkávám se opakovaně s tím, že si oběti znásilnění i po letech od napadení přejí, aby je pachatel radši pobodal nebo zabil. V trestním zákoníku jsou sexuální trestné činy pojmenovány jako trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Je však smutnou pravdou, že jejich obětem nejde a nikdy nešlo o důstojnost, ale v první řadě o zdraví a o život. A o to, jak mají s následky takového trestného činu dál žít.

Již samo pojmenování a zařazení sexuálních trestných činů dává nejen obětem, ale i laické veřejnosti najevo, že zákonodárce tyto trestné činy nechápe tak, jak je prožívají samy oběti. A pokud z výsledků analýz vyplývá, že velká část pachatelů znásilnění a pohlavního zneužívání odchází od soudu s podmínkou, je výsledný dojem o to horší.

Pro veřejnost jsou nepochopitelné i částky odškodného (ne)přiznávané obětem za jejich utrpení. Pokud budu citovat z vlastní praxe, tak jsem v poslední době viděla například rozsudek, který přiznal ženě za dvě znásilnění částku 100 tisíc korun, rozsudek, který nepřiznal dítěti žádné odškodnění za mnohonásobné znásilnění, protože na něm není vidět žádná nápadná újma, rozsudek, který nezletilé oběti pokusu znásilnění přiznal 60 tisíc korun, nebo rozhodnutí, jímž dostala žena znásilněná jako dítě napřed 300 tisíc korun, ale posléze tuto částku odvolací soud snížil na 100 tisíc s odůvodněním, že pro pachatele by taková částka byla likvidační. Naštěstí se objevují i rozsudky s přiznanými náhradami v řádech stovek tisíců korun, ale je jich málo. Nad milion korun pak ani jeden. Trestný čin proti lidské důstojnosti tak v očích obětí i veřejnosti znamená, že narušená a zničená lidská důstojnost má pro stát hodnotu poloviny ojetého automobilu.

Samozřejmě chápu argument, že koupí nového auta si oběť nijak neuleví a zázračně se neuzdraví. Ale mohla by za ty peníze jet třeba na deset dlouhých dovolených a relaxovat. Nebo si dovolit čtyři měsíce nepracovat a chodit na intenzivní terapie. Nebo ty peníze obřadně spálit. Je to její volba, co by s nimi udělala. Kdyby je tedy dostala. Pokud ale chceme hovořit o hodnotě lidské důstojnosti, měli bychom hovořit o částkách, které nejsou ostudné a oběti je vnímají jen jako výsměch do vlastní tváře.

Abych se vrátila k původní otázce - co tedy říkají soudy veřejnosti prostřednictvím ukládáním nízkých trestů pachatelům závažných sexuálních deliktů? Podle toho, co slyším od přeživších takových útoků i od veřejnosti na přednáškách, z dopisů a mailů, které mi posílají, je to zpráva, že se v našem justičním systému zapomnělo na ty nejslabší a jejich ochranu, a na to, že je potřeba nejvíc zraněným lidem obnovit jejich víru ve spravedlivý svět, a tím jim vrátit důvod, proč chtít v takovém světě žít.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Miss Cool Cat Hvězdou naší titulní strany je Terézia Bělčáková aka Miss Cool Cat. „Cítila jsem se ve svém těle dobře, ale změnila jsem ho podle svého vkusu. Vnímám to jako fe¬ministický postoj – že si můžu se svým tělem dělat, co chci. A platí to třeba i v kontextu nahoty, svlékání je pro mě svoboda,“ říká burleskní performerka.
  • Ženy na okraji Reportáž fotografky Jany Plavec a dokumentaristky Apoleny Rychlíkové o ženách bez domova. V jejich každodenní realitě není moc prostoru pro lásku ani pro sny, podstatné je vyřešit kde přespí, co budou jíst, jak se zahřejí. Ženské bezdomovectví je nenápadné, ale celospolečenské genderové nerovnosti se na ulici ještě vyostřují, včetně ohrožení fyzickým násilím. Kde hledat pomoc?
  • Na chvíli to rozpustit Kolik z nás je na cestě k závislosti na alkoholu? Pravidelná „sebemedikace“ se týká stále většího množství Čechů a nucená izolace a karanténa nám situaci vskutku neulehčují. Marta Fenclová popisuje, proč není dobré rozpouštět úzkost, strach, nespokojenost nebo nudu ve víně. Co tedy pít? Petra Tajovský Pospěchová testovala nealkoholická vína, gin i vodku a přidává své tipy, jak se propít abstinencí. Taky držíte #suchejúnor?
  • Orgasmus není pokémon Průměrná soulož trvá 11–14 minut a cílem koitu je jeden ze tří druhů vyvrcholení. Vážně? Ve skutečnosti má až 40 % heterosexuálních žen problém orgasmu dosáhnout. Eva Marková se zamýšlí nad kulturně sdílenými představami, tabuizovanými slovy i stresem, který ženy zažívají, když se snaží dostát normám
  • Nevěra není jen problém vztahu …ale děje se tam, kde nerozumíme sami sobě,“ domnívá se párový terapeut a psycholog Paval Rataj. Anna Urbanová se ho ptala, proč je nevěra průvodním jevem naší doby, jestli může někdy zafungovat jako resuscitace vyhaslého vztahu, a především na to, jak vytvářet vztahy, ve kterých se nebudeme navzájem zraňovat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Česko potřebuje prezidentku Danuše Nerudová, Lenka Bradáčová, Miroslava Němcová – ženy, o kterých se v souvislosti s kandidaturou mluví nejčastěji. Rut Kolínská, kterou na prezidentský post doporučoval Václav Havel. Adéla Šípová, která převálcovala své soupeře v boji o senátorské křeslo. Která z nich by se vám na Hradě líbila nejvíc? Vyzpovídali jsme pětici „prezidentek“ z titulní strany.
  • Feministická knihovnička Spolu s autorkami z knihovny Gender Studies jsme připravili přehled titulů, které formovaly ženské hnutí v jeho jednotlivých fázích. Od Vlastního pokoje přes Druhé pohlaví až po Ovoce poznání. Které knihy k nám stále živě promlouvají?
  • A pokud neumřela, pracuje dodnes „Čím víc pracujete, tím jste lepší. A o to víc chcete pracovat, protože zpětná vazba vám čechrá ego. A tak tomu přizpůsobíte celý svůj život,“ píše Michelle Losekoot v článku, ve kterém se každý workoholik zděšeně pozná. Jak se zbavit závislosti na práci ve společnosti, která výkon tak adoruje? A jak zjistíte, že máte problém?
  • Metafory našich životů Vyjasněme si pojmy, které zaznívají v diskusi o genderové nerovnosti. Skleněný strop, děravé potrubí, neviditelná práce… Pokud si nebudeme rozumět, těžko se na něčem můžeme dohodnout.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 15 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Daisy | 12. 6. 2020 9:44

Ono se totiž u nás psychický zdraví nepovažuje za důležitý. Jak nemá člověk viditelné a trvalé známky fyzického rázu, tak je v očích většinové společnosti v pořádku. A taky oběti si přece za znásilnění můžou samy ne?... jsou ženy který ani raději nenosí sukni, protože pak musí automaticky počítat s obtěžováním. A i když někdo znásilní takto opatrnou ženu, tak se vždycky najde důvod, proč si za to může sama... někdy je mi do pláče z toho jak se s námi jedná. Sexuální narážky na pracovišti jsou normální (a že jsem jeden čas střídala zaměstnání hodně..) a ještě jsem za krávu když se ozvu. Mam to prý brát jako lichotku. Když se chci vyhnout obtěžování nemůžu si ani jít zatancovat (všichni muži automaticky předpokládají, že ženy se chodí bavit jen proto, aby si užily jejich nechutný balící manévry - a to jsem došla do fáze kdy si prostě vezmu na sebe tepláky a vytahaný triko a stejně to nepomáhá) a už vůbec ne pít alkohol, protože pak musím přemýšlet jak se dostat domů a kdo z přátel má zrovna čas mě doprovázet. Znásilnění je bagatelizováno a tolerováno. Nejhorší je že samy oběti si hodně rozmýšlí, jestli ony nejsou ty špatný, protože když někoho znásilní třeba vlastní manžel tak to není považováno za problém, naopak je špatná ta oběť protoze je to přece "manželská povinnost". Jenže ona většina znásilnění se stane tak, že oběť zneužije někdo koho velmi dobře zná. Žena zkrátka není v naší společnosti považována za člověka. Jsme vychovávaný k tomu, že trápit se je náš úděl. Bolest nebo trápení prostě překousni a mazej vařit manželovi oběd, uklízet a rodit (když se mu bude chtít tak ti možná p"pomůže" vynést koš ale musíš mu za to tleskat vestoje). Většina mužů znásilnění jako zločin vůbec nebere "Však na to tu díru máte ne? Tak se zas tak moc nestalo". A společnost pořád ženský názory moc vnímat nechce. A ženy se často pod nátlakem společnosti nakonec podřídí.

+27
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Radek | 17. 10. 2020 20:25

Role oběti je forma manipulace toužící po pozornost a lítosti. Je to zoufalství, bezmoc a niterná vypočítavost. Ne nadarmo hlubinní psychologove tvrdí, že pravě tato role jedná z pozice moci, jde tedy o agresi.

-3
Reagovat
Naše tipy