Nízké tresty pro sexuální násilníky ničí víru ve spravedlivý svět

4 012 | Lucie Hrdá | 12. 6. 2020 | 15 komentářů | Komentář

Benevolentní přístup soudů k pachatelům sexuálního násilí způsobuje další utrpení obětem. Nejen, že se jim nedostává morálního zadostiučinění, ale často také odcházejí jen s malým finančním odškodněním. Co tuto praxi způsobuje a jak by ji šlo změnit?

Zdroj: Shutterstock

Novinářka Markéta Bidrmanová se mě nedávno zeptala, jakou zprávu vysílají soudy české společnosti tím, že polovina pachatelů sexuálních trestných činů od nich odchází jen s podmínkou. Je pro mě těžké mluvit za příjemce takových poselství, tedy laickou veřejnost, protože se v oboru pohybuji už dlouho a laikem nejsem. Nicméně se nad onou otázkou chci zamyslet alespoň ze svého pohledu advokáta, pro kterého jsou setkání s pachateli i oběťmi sexuálních zločinů denním chlebem.

Vím totiž, co taková rozhodnutí říkají obětem znásilnění a pohlavního zneužívání. Ukazují, že smyslem trestního řízení je věc projednat. Pokud možno včas, někdy i se snahou zmírnit negativní dopady řízení na oběť, ale hlavně projednat. Ne však už potrestat, protože v porovnání s tím, co si velká část obětí musela prožít, je pro ni následný nízký trest uložený pachateli nepochopitelný. Cílem trestního procesu bohužel není snaha o to, aby se oběti dostalo zadostiučinění za její utrpení, například ve formě důstojné finanční náhrady.

Sto tisíc za doživotní trauma

To nejsou mé vlastní závěry, ale slova, která pravidelně slyším od svých klientů a klientek. Rozčarování oběti nad tím, že za její zničený život pachatel odešel od soudu s podmínkou, vysmál se jí, má jí zaplatit sto tisíc, a ještě se s ním o ně musí tahat v exekuci. Vztek rodičů, kteří vidí své dítě zlomené jednáním sexuálního násilníka, který dostal dva roky natvrdo (v půlce s propuštěním) a několik desítek tisíc korun odškodného. Je to ono hlasité ticho, které často slyším v telefonu, když sděluji klientce výsledek soudního jednání a sama se jí omlouvám za to, že je něco takového vůbec u nás možné. A nakonec rezignace oběti spojená s poznáním, že kdyby si to na začátku rozmyslela a nic nenahlásila, ušetřila by si martyrium soudního řízení a konečnou deziluzi.

Ztráta důvěry ve spravedlivý svět, řád a systém způsobuje takzvanou sekundární viktimizaci obětí trestných činů.

Deziluze je právě to slovo, ke kterému se s většinou obětí sexuálních zločinů nakonec dostávám. U soudu se jim nedostane spravedlivého zadostiučinění, ale místo toho přichází o svou přirozenou představu světa jako spravedlivého místa, kde se hodným lidem nestávají špatné věci, a když náhodou ano, tak je to jen náhoda, kterou systém spravedlnosti nějak opraví a vrátí svět na své místo.  

Tuším, že někteří kolegové z řad advokátů a soudců a dalších právních profesionálů se v této chvíli už asi ptají „co bychom ještě chtěli“. Rozsudek přece je. Nevybočuje z řady uložením trestu naprosto minimálního nebo naopak exemplárního, na náhradu nemajetkové újmy jsme také nezapomněli. Nežijeme přeci v ideálním světě.

Ztráta víry ve spravedlivý svět

Problém je v tom, že podle mnoha psychologů zabývajících se viktimologií, tedy vědou o obětech trestných činů, právě ztráta důvěry ve spravedlivý svět, řád a systém způsobuje takzvanou sekundární viktimizaci obětí trestných činů. To je proces, kterým je oběti ublíženo podruhé, ale již ne pachatelem, ale samotným procesem trestního řízení a jeho výsledkem. Je nutné dodat, že sekundární viktimizace může mít někdy stejně závažné, ne-li závažnější, následky, jako ublížení ze strany pachatele.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Soudci rozhodující o dalším životě nejen pachatelů, ale i obětí, by tedy měli svá rozhodnutí dokázat vysvětlit, a jejich rozsudky by měly obstát ve světle potřeby obětí (přeživších, jak se samy často nazývají) nabýt zpět víru ve spravedlivý svět.

Radši vražda než znásilnění

Setkávám se opakovaně s tím, že si oběti znásilnění i po letech od napadení přejí, aby je pachatel radši pobodal nebo zabil. V trestním zákoníku jsou sexuální trestné činy pojmenovány jako trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Je však smutnou pravdou, že jejich obětem nejde a nikdy nešlo o důstojnost, ale v první řadě o zdraví a o život. A o to, jak mají s následky takového trestného činu dál žít.

Již samo pojmenování a zařazení sexuálních trestných činů dává nejen obětem, ale i laické veřejnosti najevo, že zákonodárce tyto trestné činy nechápe tak, jak je prožívají samy oběti. A pokud z výsledků analýz vyplývá, že velká část pachatelů znásilnění a pohlavního zneužívání odchází od soudu s podmínkou, je výsledný dojem o to horší.

Pro veřejnost jsou nepochopitelné i částky odškodného (ne)přiznávané obětem za jejich utrpení. Pokud budu citovat z vlastní praxe, tak jsem v poslední době viděla například rozsudek, který přiznal ženě za dvě znásilnění částku 100 tisíc korun, rozsudek, který nepřiznal dítěti žádné odškodnění za mnohonásobné znásilnění, protože na něm není vidět žádná nápadná újma, rozsudek, který nezletilé oběti pokusu znásilnění přiznal 60 tisíc korun, nebo rozhodnutí, jímž dostala žena znásilněná jako dítě napřed 300 tisíc korun, ale posléze tuto částku odvolací soud snížil na 100 tisíc s odůvodněním, že pro pachatele by taková částka byla likvidační. Naštěstí se objevují i rozsudky s přiznanými náhradami v řádech stovek tisíců korun, ale je jich málo. Nad milion korun pak ani jeden. Trestný čin proti lidské důstojnosti tak v očích obětí i veřejnosti znamená, že narušená a zničená lidská důstojnost má pro stát hodnotu poloviny ojetého automobilu.

Samozřejmě chápu argument, že koupí nového auta si oběť nijak neuleví a zázračně se neuzdraví. Ale mohla by za ty peníze jet třeba na deset dlouhých dovolených a relaxovat. Nebo si dovolit čtyři měsíce nepracovat a chodit na intenzivní terapie. Nebo ty peníze obřadně spálit. Je to její volba, co by s nimi udělala. Kdyby je tedy dostala. Pokud ale chceme hovořit o hodnotě lidské důstojnosti, měli bychom hovořit o částkách, které nejsou ostudné a oběti je vnímají jen jako výsměch do vlastní tváře.

Abych se vrátila k původní otázce - co tedy říkají soudy veřejnosti prostřednictvím ukládáním nízkých trestů pachatelům závažných sexuálních deliktů? Podle toho, co slyším od přeživších takových útoků i od veřejnosti na přednáškách, z dopisů a mailů, které mi posílají, je to zpráva, že se v našem justičním systému zapomnělo na ty nejslabší a jejich ochranu, a na to, že je potřeba nejvíc zraněným lidem obnovit jejich víru ve spravedlivý svět, a tím jim vrátit důvod, proč chtít v takovém světě žít.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Nora Fridrichová Nora Fridrichová je výraznou televizní osobností, ale také ženou, která pomáhá jiným ženám. Třetím rokem podporuje samoživitelky: Pořádá sbírky na nákupy potravin, zorganizovala sbírku oblečení i charitativní knižní bazar. Do konce roku pošle samoživitelkám nákupy potravin v hodnotě čtyř milionů korun a počítače za dva miliony.
  • Volnost, rovnost, orgasmus Co potřebujeme k tomu, abychom si víc užili sex? Proč je tak důležitá genderová rovnost? Když budou nerovnosti mezi ženami a muži příliš velké, nebude mít dobrý sex prostě nikdo. Rozhovor se socioložkou Kateřinou Liškovou vedla Anna Urbanová.
  • Zpomalte, dokud je čas Všechno zvládla a pak padla aneb výkon jako modla dnešní doby. Ženy se kvůli trojboji „homeoffice, online škola, domácnost“ zapojily do závodu, který nelze vyhrát. Ilona Kleníková se zamýšlí nad tím, proč po nás doba žádá takové vypětí a co by se mělo změnit. „Mnoho lidí zjistilo, že když si neudělají čas na to, aby jim bylo dobře, budou si na sebe muset udělat čas, až jim bude špatně,“ píše a radí: „Zpomalte, dokud je čas.“
  • Women power v ulicích Minsku Protesty proti Lukašenkově režimu v Bělorusku trvají už třetí měsíc. Jejich symbolem se staly sobotní průvody žen v bílém s květinami v rukou. Redakce Heroine se spojila s běloruskou novinářkou a fotografkou D. V. a získala od ní exkluzivní reportážní fotografie z demonstrací a také velmi niterný rozhovor, který přerušilo zadržení a výslech… Kvůli bezpečnostní situaci v zemi se redakce Heroine rozhodla nezveřejnit celé jméno naší běloruské spolupracovnice.
  • Kámasútra pro vozíčkáře Centrum Paraple nedávno vydalo knihu Ano, můžeme se skvělými ilustracemi od Toy Box a my jsme se ptali jedné z jejích autorek, ergoterapeutky Ivy Hradilové, na detaily její profese. Jak pomáhá lidem po poškození míchy zapojit se zpět do sexuálního života? Jaká tabu okolo sexu na vozejku přetrvávají? Dozvíte se i spoustu dalších věcí, které vás nejspíš také zajímají, ale styděli jste se zeptat.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Lucie Hrdá

Lucie Hrdá

Více než patnáct let zabývá nejen obhajobou v trestních věcech, ale také zastupováním poškozených a problematikou obětí zvlášť závažných trestných činů a domácího... Další články.

Celkem 15 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Daisy | 12. 6. 2020 | 09:44

Ono se totiž u nás psychický zdraví nepovažuje za důležitý. Jak nemá člověk viditelné a trvalé známky fyzického rázu, tak je v očích většinové společnosti v pořádku. A taky oběti si přece za znásilnění můžou samy ne?... jsou ženy který ani raději nenosí sukni, protože pak musí automaticky počítat s obtěžováním. A i když někdo znásilní takto opatrnou ženu, tak se vždycky najde důvod, proč si za to může sama... někdy je mi do pláče z toho jak se s námi jedná. Sexuální narážky na pracovišti jsou normální (a že jsem jeden čas střídala zaměstnání hodně..) a ještě jsem za krávu když se ozvu. Mam to prý brát jako lichotku. Když se chci vyhnout obtěžování nemůžu si ani jít zatancovat (všichni muži automaticky předpokládají, že ženy se chodí bavit jen proto, aby si užily jejich nechutný balící manévry - a to jsem došla do fáze kdy si prostě vezmu na sebe tepláky a vytahaný triko a stejně to nepomáhá) a už vůbec ne pít alkohol, protože pak musím přemýšlet jak se dostat domů a kdo z přátel má zrovna čas mě doprovázet. Znásilnění je bagatelizováno a tolerováno. Nejhorší je že samy oběti si hodně rozmýšlí, jestli ony nejsou ty špatný, protože když někoho znásilní třeba vlastní manžel tak to není považováno za problém, naopak je špatná ta oběť protoze je to přece "manželská povinnost". Jenže ona většina znásilnění se stane tak, že oběť zneužije někdo koho velmi dobře zná. Žena zkrátka není v naší společnosti považována za člověka. Jsme vychovávaný k tomu, že trápit se je náš úděl. Bolest nebo trápení prostě překousni a mazej vařit manželovi oběd, uklízet a rodit (když se mu bude chtít tak ti možná p"pomůže" vynést koš ale musíš mu za to tleskat vestoje). Většina mužů znásilnění jako zločin vůbec nebere "Však na to tu díru máte ne? Tak se zas tak moc nestalo". A společnost pořád ženský názory moc vnímat nechce. A ženy se často pod nátlakem společnosti nakonec podřídí.

+24
Reagovat

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Radek | 17. 10. 2020 | 20:25

Role oběti je forma manipulace toužící po pozornost a lítosti. Je to zoufalství, bezmoc a niterná vypočítavost. Ne nadarmo hlubinní psychologove tvrdí, že pravě tato role jedná z pozice moci, jde tedy o agresi.

-1
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Těhotenské balíčky. Neplaťte za to, co můžete mít zadarmo

Čekáte miminko? Takže už víte, že láska nepřináší „jen žal a výdaje“, jak se zpívá v písničce, ale spoustu radosti. A výdaje. Možná vám...

Peníze

Odklad, nebo definitivní konec? EET očima expertů

Jak se za čtyři roky fungování osvědčila elektronická evidence tržeb? A má smysl ji za dva roky resuscitovat, nebo spíš zaslouží poslední...

Finmag

Kohoutí zápasy, holení jaka a ayahuasca

Ač to z titulku nevypadá, tenhle výběr je samá práce: jak se co dělá v digitálních médiích, proč vás některé činnosti vyčerpávají, zatímco...

Finmag

Svaté obrázky na virus nezabírají. Přesto je mexický prezident pořád oblíbený

Koncem října si evropské státy vysloužily kritiku za přístup ke koronaviru z poněkud nečekaného místa. Mexický prezident Andrés Manuel López...