Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Gaslighting. Neviditelné domácí násilí zbaví oběť vůle se bránit

Lucie Hrdá | 16. 2. 2021 | 47 komentářů | Psychologie | 29 286

Zdroj: Shutterstock

Obvykle se soudí, že domácí násilí a týrání je hlavně fyzického rázu a oběti si z něj odnášejí modřiny a zlomeniny. Zranění duše při psychickém týrání vidět nejsou, a možná i proto je tak obtížné z toxického a zraňujícího vztahu vystoupit. Zvlášť když vás manipulátor dostane do stavu, kdy už nevěříte ani sama sobě.

On mě jako ani tak moc netýrá, víte. Ale pořád mi říká, co dělám špatně, jak jsem hrozná, jak mám doma špínu, jak neumím pracovat, jak jsem tlustá, že jsem ošklivá, a taky že syn spadl z kola kvůli mně. A že jsem zapomněla někam jít, i když mi to říkal třikrát. Ale neříkal. A taky, že jsem nekoupila, co chtěl koupit, ale nechtěl, opravdu nechtěl. Jenže on tvrdí že ano a posílá mi odkazy na weby o Alzheimerově chorobě a že se mám objednat na prohlídku. Já jsem tomu pak i uvěřila, a nakonec jsem se tam objednala a dva doktoři mi nakonec řekli, že jsem normální já a on ne. A že mám od něj radši utéct, protože to, co mi dělá, je nebezpečné.  

Jestli vám tento monolog připomíná něco z vašeho života, pravděpodobně máte za sebou zkušenost ze setkání s inteligentním manipulátorem používající tzv. gaslighting. Tohle pojmenování si zvláštní druh psychického nátlaku odnesl z filmu, kde hlavní hrdinku hranou Ingrid Bergman chce její manžel přesvědčit, že se zbláznila, a to tak, že postupně doma tlumí světla plynových svítidel a vyrábí různé „tajemné“ zvuky, ale přitom popírá, že by si toho všiml nebo je slyšel. Průvodními a obecně prokázanými příznaky toho, že vás tímto způsobem někdo manipuluje, je pocit hlubokých pochybností o vás samotných a vašich kompentencích, nedůvěra ve vlastní paměť a vzpomínky, pocit, že nemůžete věřit vlastním smyslům. 

Gaslighting byl jako psychologický fenomén poprvé popsán v šedesátých letech. Podle psychiatrů a psychologů jsou nejčastějšími gaslightery osoby s narcistickými a psychopatickými rysy, velmi často tedy charismatičtí jedinci, kterým se velmi těžko odolává. V poslední době byl tento styl manipulativního jednání hojně zmiňován v USA v souvislosti s prezidentskou kampaní Donalda Trumpa. Gaslighting totiž není jen forma nátlaku a manipulace mezi partnery, ale používají jej například právě politici, manažeři vůči svým zaměstnancům, nebo třeba rodiče vůči svým dětem.

Vždyť to se mnou myslí dobře

Díky své profesi advokátky se nejčastěji setkávám s touto fomou vtíravé a velmi záludné manipulace v partnerském vztahu. Domácí gaslighting je velmi nebezpečný v tom, že pro oběť je náročné ho včas odhalit a uvědomit se, že se musí začít bránit. Samo uvědomění si, že můj partner je gaslighter a pokouší se mnou manipulovat, je totiž základem obrany proti manipulaci – jakmile vám dojde, o co se partner snaží, stejně tak si uvědomíme, že to, co říká, není pravda, a že tomu musíte přestat věřit.

Jenže jak snadně to zní, tak obtížné to ve skutečnosti je. Psychická manipulace se rozvíjí plíživě, nenápadně a dlouho. I proto se stává, že o své příčetnosti mohou začít pochybovat i jinak psychicky stabilní a inteligentní jedinci. Jak se tedy stane, že ze zdravého sebevědomí a sebehodnoty sklouznete do stavu, kdy pochybujete o všem, co děláte?

Na začátku stačí málo: zamilovat se – a k tomu v sobě mít zrnko pochybností o sobě samém. Například nemilou vzpomínku na to, když vám kdysi rodiče nebo spolužáci říkali, že jste tlustá. A i když sama dnes víte, že 68 kilo ve třiceti letech není žádná tloušťka, v okamžiku, kdy vám váš partner začne ohmatávat břicho, chytat na něm mezi prsty „špek“, a pronese něco o tom, že byste si možná měla dát k večeři salát, je to možná první nenápadný krok do problému. Protože u manipulátora to neskončí u salátu, ale pokračuje to posíláním odkazů na hubnoucí cviky, vychvalování sousedky, co skvěle zhubla po porodu za měsíc, zatímco vám už to trvá rok, atd. Vaše pochybnosti o sobě samé protrhnou obaly, pod kterými jste je dávno pohřbila někde v sobě, a vynoří se na povrch. Opravdu jsem tlustá, říkáte si, když se prohlížíte v zrcadle, má pravdu. Udělám, co mi radí. Vždyť to se mnou myslí dobře.

Jenže vynechání večeří vás nespasí, stejně jako vás nezachrání usilovné drhnutí kuchyňské linky dvakrát denně, protože pro svého manipulátora budete stále tlustá, anebo pořád budete bordelářkou, co si doma neumí uklidit. Váš manipulátor vám to nikdy nezapomene připomínat, byť „laskavě“, někdy dokonce jako by žertem. Na řev a nadávky je času dost, až budete v jeho moci úplně.

Postupně se nabaluje jedno zpochybňování na druhé. Často se od jedné chyby přechází k jiné, anebo se zveličují do obrovských rozměrů. Zprvu nezávazné kritizování vaší schopnosti správně zaparkovat auto může vést k tomu, že nakonec nesmíte řídit vůbec a nikam, protože byste to auto jistě okamžitě rozbila. Nedá se vám prostě věřit – a přestáváte si především věřit vy sama. Než se nadějete, souhlasíte s tím, že jste prakticky k ničemu a že váš partner je vlastně chudák, když vás vedle sebe musí snášet. Tím, že s vámi je, vám prokazuje milost. Kdo jiný by vás vůbec chtěl?

Proč gaslighting funguje?

Manipulátor jednoduše využívá toho, jak funguje náš mozek. Jde o využití tzv. kognitivní disonance, tj. jevu, kdy je pro člověka obtížné přijmout realitu, která se odlišuje od široce nebo silně zastávaného názoru nebo postoje. Nesoulad mezi prezentovanou skutečností a tím, jak odlišně ji vnímáme my sami, vede k touze nějak se tohoto napětí zbavit. Nejčastěji převzetím onoho silněji vyjadřovaného názoru.

Ještě nebezpečnější je tzv. dvojná vazba (double bind), psychologický pojem označující způsob komunikace, při níž jedinec dostává od komunikující osoby dvě neslučitelné informace současně. Jde typicky o rozdílný verbální a nonverbální projev. Takové zmatení může vést až k rozvoji psychických onemocnění a především psychóz (v čele se schizofrenií), při nichž si člověk není jistý svým vnímáním reality. Naštěstí takto daleko gaslighting obvykle nezachází.

Jak se bránit

Jednu mou kamarádku manžel přesvědčil, že je pomalá. Že pomalu mluví, myslí, chodí, hýbe se, že uklízí pomalu a všechno dělá pomalu. I autem vlastně taky jezdí pomalu. Když jednou spadl jejich syn z kola, na kterém se teprve nedávno naučil jezdit, sama měla naprosto jasno v tom, že za jeho odřenou nohu může ona sama. Přeci kdyby se uměla pohybovat a reagovat rychleji, určitě by ho byla chytila. Doma její muž vyrobil kvůli incidentu takové dusno, že mu nakonec sama napsala omluvný dopis, ve kterém se mu omlouvala za svou pomalost a nedostatečné reakce. Teprve potom s ní manžel zase začal mluvit.

Moje kamarádka samozřejmě nijak pomalá není, mluví a jedná úplně normálně. Jí samotné ale trvalo hodně dlouho, než nabyla zpět svou rovnováhu a uvěřila si, že nemluví pomalu a chodí běžnou rychlostí. Povedlo se to až po rozvodu, když začala chodit s novým partnerem, kterého by ani nenapadlo jí něco takového vyčítat.

Stejně to dopadlo i s ženou, jejíž monolog tvoří úvod tohoto článku. Tak dlouho žila s manipulátorem, že zcela podlehla jeho vlivu, a nakonec se nechala psychologicky i psychiatricky vyšetřit, protože uvěřila tomu, že je nemocná, zapomíná a asi trpí demencí. Naštěstí byli oba lékaři profesionálové, kteří prohlédli závažnost její partnerské situace, a tím, že jí nastavili zrcadlo, jí pomohli uvědomit si, co je její partner zač.

Máte podezření, že žijete s gaslighterem? Zde je několik rad, jak se jeho manipulacím bránit:

  • Dělejte si poznámky. Pokud se na něčem domluvíte, sepište si to. Pak vám nebude moci vyčítat, že jste jej neposlouchala nebo že jste na něco zapomněla. Takové poznámky slouží jako jednoduchý důkaz. 
  • Ověřujte si normu. Zeptejte se svých kamarádek a známých, jestli je to, co se u vás doma děje, běžné. Jestli si myslí, že máte doma špínu, jestli se jim zdá, že jste dost nezhubla, jestli se jim reakce vašeho partnera jeví jako přiměřená. Zapojení dalších osob je velmi důležité, protože ony, na rozdíl od vás, mají na situaci náhled zvenčí. 
  • Veďte si deník. Pokud máte nepříjemné pocity manipulace, zaznamenávejte si je, včetně příležitostí, u kterých jste se tak cítila. Po čase můžete vypozorovat manipulativní vzorec chování svého partnera
  • Braňte se. Stůjte si za svým. Pokud jste si jistá, že se situace odehrála tak, jak si pamatujete vy, neomlouvejte se. Stačí prohlášení, že se věc stala jinak, a ukončení debaty. Tak se vyhnete nekonečnému rozebírání, zveličování a komentování něčeho, co za to nestojí.
  • Vytvořte si nadhled nad situací. Samotné uvědomění si, že váš partner je manipulátor, je základním odrazovým můstkem pro vaší vlastní obranu. Teprve od toho se může odvíjet vše ostatní, od hledání dobré terapie, přes pokusy o nápravu, až třeba po vaše osvobození odchodem z toxického vztahu.
  • Mějte se ráda. Poslechnout tuto na pohled banální radu je pro oběti manipulace nakonec to nejtěžší. Pokud věříte tomu, že jste blázen, ošklivá, tlustá, nemožná a neschopná, je těžké mít se ráda, vnímat svoji hodnotu. A platí to i ostatně i opačně – člověka, který je se sebou spokojen, je velmi těžké ovlivnit gaslightingem zneužívajícím jeho vnitřní strachy.

Není to normální

Jedním z nejhorších efektů psychické manipulace a gaslightingu je skutečnost, že oběti úplně ztratí povědomí o sobě a o své situace a trvá roky, někdy i desetiletí, než přijdou na to, proč se ve svých vztazích cítí tak nešťastní. Často přitom stačí, aby získali dojem, že je někdo chápe, že jejich pocity jsou validní a stalo se to i jiným lidem.

Jedna z mých klientek se mi na několika schůzkách pokoušela opakovaně vysvětlit, co jí její manžel dělal, v čem jeho neviditelné domácí násilí spočívalo. Poslala jsem jí odkaz, který fenomén gaslightingu popisuje. Za deset minut poté, co jsem jí mail poslala, šokovaně odepsala, že právě poprvé v životě někdo přesně popsal jejího manžela tak, jak to ona sama zkoušela roky, ale nikdy to nedokázala. A že teprve nyní začíná chápat, jak mohla dopustit, aby jí někdo roky zaháněl do kouta a zneužíval ji s odkazem na to, že nikdo jiný o ní nestojí a měla by být ráda za to, že on s ní stále ještě zůstává.

I po mnoha letech života s gaslighterem se dá odejít a vést plnohodnotný život. Jen si musíte včas uvědomit, že to, co se u vás doma odehrává, není v pořádku, a vzbouřit se.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • FILOZOFKA ANNA HOGENOVÁ Hluboký rozhovor o signálech, které nechceme slyšet. O tom, že nejdůležitější životní momenty přicházejí nenápadně a potichu. O smrti nejbližších, ale i o kolektivní katastrofě, kterou teď jako lidstvo možná prožíváme. Kam nás mohou mezní situace zavést a co si díky nim můžeme uvědomit?
  • KULT MLÁDÍ KONEČNĚ STÁRNE Protože stárne i česká populace. Přesto stále není zvykem mít na obálce lifestylového časopisu ženu ve zralém věku nebo mluvit o problémech starších generací, o jejich životech, přáních nebo potřebách. Co seniorům opravdu chybí? A jak se jich dotýká současná pandemie? Reportáž Jany Patočkové doprovázejí výmluvné fotografie Jany Plavec.
  • POJĎME MLUVIT O KLITORISU O anatomii orgánu, který není žádným malým knoflíčkem nad poševním vchodem, ale ptákem rozpínajícím svá křídla po stranách vulvy. Lucie Jarkovská vysvětluje, na co všechno má vliv (znovu)objevení klitorisu a jak je důležité uvědomit si, že lidské tělo neznamená mužské tělo.
  • SUSTAINABLE MÓDNÍ PŘÍLOHA Jak vypadají textilní materiály budoucnosti? Technologie inspirované přírodou jsou na vzestupu. Představujeme módní značky, které chtějí to nejlepší pro své zákazníky i pro planetu. Udržitelnost je pro ně klíčová. A stejně tak je pro ně důležité, aby to na ně někdo neušil.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 47 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Lenka | 16. 2. 2021 18:12

Žila jsem s gaslighterem spoustu let. Když jsem zas jednou zhroucená terapeutce vyprávěla, co mi provedl, ta dobrá žena vypadla z role, bouchla do stolu a řekla: "No tak to už by opravdu stačilo, nemyslíte?!" A nabídla mi, že mě od něj vlastním autem odstěhuje. Definitivně mě ale přesvědčilo k odchodu až to, když řekla, že pokud neodejdu teď, později už to nejspíš nedokážu. Ta představa mě natolik vyděsila, že jsem jednoho dne sbalila sebe, malého syna a odešla k rodičům. Manžel samozřejmě vyhrožoval, že zažádá o výhradní péči o dítě a soudu řekne, jak se léčím na psychiatrii. Má psychiatrička ho obratem nechala pozdravovat a vzkázala mu, že soudu velmi ráda detailně popíše, kdo a jak mě do toho stavu "uzlík nervů" dostal. A bylo vyřešeno.

+59
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Petr | 16. 2. 2021 15:09

No ale co když je ta ženská opravdu tlustá?

-34
Reagovat
Naše tipy