Pražský drag: „Moje identita je víc než jen žena nebo muž“
Můžete je potkat na drag show i na burlesce. Mnohé z nich inspirovala slavná reality show RuPaula Charlese, ale pod tím vším je něco, co většina královen dragu ví dlouho. Je to zábava, životní styl a v první řadě svoboda být sám sebou.
„Přišel čas na váš životní lip-sync! Hodně štěstí… a nepos*rte to!“ ozve se z úst moderátora v v pražském PM klubu, kde se koná Prague Pride edice zábavního večera s drag queens. O život tu ale nejde. Nejde ani o sto tisíc dolarů jako v soutěžní reality show RuPaul’s Drag Race, kde soutěží drag queens o titul té nejlepší z nejlepších. O co tedy jde? Zaujmout publikum, předvést se, získat sebevědomí a svoje místo ve společnosti. Být drag queen dává performerům a performerkám, které se míhají na pódiu, životní smysl.
Category is: Pražský drag
Pokud máte pocit, že všechny večírky na pražské scéně vypadají jako monotónní shluk „kids“ v černých oversized mikinách, konceptuálně tančících v jednolitém techno beatu nebo skákajících do rytmu grimeu a trapu, pak jste nejspíš neslyšeli o párty, kde se hraje reprodukovaný pop, vzduchem víří flitry a na pódiu řádí místní královny dragu. Večírky s drag queens nejsou klasickou diskotékou ani taneční party. Můžete si zazpívat karaoke, užít si vystoupení a beze studu z toho, že by vás kdokoli soudil, si „zabékat“ a zatancovat na Britney Spears. Tyhle večírky ze všeho nejvíc připomínají maturitní ples – od moderátora, kterého budete celou noc nesnášet a smát se mu nebo se k němu přidáte a budete se smát s ním, přes předtančení a půlnoční překvapení až po volnou diskozábavu do rána. Za vaši případnou kocovinu samozřejmě nikdo neručí.
Drag je umění performace, která spojuje tanec, lip-sync (synchronizace rtů s textem reprodukované písně), ženský kostým, obvykle sexy, s vtipem, až přehnaný, a samozřejmě bohatý make-up a paruka jako třešnička na dortu. Drag může být skeč podobný stand-upu, taneční číslo nebo disciplína spojující od obojího trošku. Drag queens mají dnes mnoho podob – od dokonalých div přes komediální královny, které se nebojí nazvat se novodobými klauny, po bytosti bez genderu a definic. Drag je třpytivý svět Ein Kessel Buntes, kabaret, který se potkává se současnou estetikou instagramových beauty guru.
Dragu se věnují zpravidla muži z LGBTQplus komunity, ale variace těch, kteří dragem žijí, překračují hranice pohlaví, genderu a sexuální sebeidentifikace. Tou nejznámější drag queen celebritou je RuPaul, který díky své populární reality show celosvětově proslavil přes 140 drag queens a rozšířil prostřednictvím televizních obrazovek povědomí o téhle specifické umělecké disciplíně. Kdo se tomuhle umění věnuje u nás?
Z pokojíčku na instagram, z instagramu na pódium
„Drag dělám druhým rokem, ale ten první jsem si to zkoušela jen doma,“ osvětluje svoje začátky mladá umělkyně, která si říká Dima Arrest, a pokračuje: „Drag jsem objevila díky RuPaulově soutěži, teď už je to zhruba rok, co vystupuju veřejně. Pomohl mi v tom instagram.“ Dima patří k mnoha drag queens ovlivněných právě zmíněnou televizní soutěží, která překonala hranice Spojených států a stala se globálním fenoménem – velkou měrou zásluhou sociálních sítí.
Objevit v sobě „vnitřní ženu“ často znamená vybudovat si část osobnosti, která je pravým opakem zakřiknutého puberťáka, bojujícího s vlastním tělem a společností. Instagram má také velký podíl na formování současné tuzemské scény – právě díky této platformě se aspirující drag queens můžou propojit s vystupujícími umělci a předvést se před plnohodnotným publikem. Odrazovým můstkem většiny mladých pražských královen byly pravidelné večírky v pražském klubu Friends pod taktovkou „House of Kova“. Drag umělkyně Gizela Kova byla jedna z prvních, která se inspirovala úspěšnou reality show a začala vystupovat, pořádat pravidelné drag večery a objevovat potenciál mladých a nadějných performerů, které dokázala vytáhnout z pokojíčků na pódium.
Hledání identity ve světě stereotypů
Okouzlení make-upem a třpytivým světem módy a popu není jediný důvod, proč s dragem začít. Přemýšlení o sebevyjádření, které by vám dávalo smysl, může mít kořeny už v dětství. Drag může znamenat objev svatého grálu vyjádření vlastního já. Právě identita a hlavně binární pojetí muže a ženy je tématem pro umělkyně Just Karen a Miss Carriage.
„Pro mě to na začátku bylo o experimentování a sebevyjádření, celý život se necítím ani jako chlap, ani jako holka. A právě drag je pro mě možnost, jak si s tímhle nějak hrát a uměleckou formou z toho udělat něco krásnýho,“ popisuje Karen. „Ale hlavně to dělám sám pro sebe. Nevím, jestli se tohle vůbec má říkat, ale drag pro mě znamená, že si můžu dělat co chci, bavit se a být svobodná.“
Miss Carriage její zamyšlení doplňuje. „Já od malička cítím, že jsou mi úzký škatulky toho, co je pro kluky a co je pro holky, a dlouho jsem nevěděl, jestli tyhle pocity jsou správný a jestli je někdo zažívá taky. Teď jsem přišel na to, jak tyhle dogmata zbourat. To je pro mě drag. Není o tom, stát se ženou a cítit se jako žena, ale zbourat bariéry mezi genderovou binaritou a stát se androgynní bohyní bez genderu.“ Oba dva se smějí, elegantně potahují z cigarety a pózují pro fotografku v západu slunce před klubem, kde za pár hodin strhnou publikum svojí energickou performance.
Ve světě, kde gender může být ve všeobecné debatě považován skoro za sprosté slovo, kdy se dojmy častokrát pletou s pojmy, může být pro široké publikum obtížné se v tom všem orientovat. Je drag mužského, nebo ženského rodu? „Mně je příjemný, když mě lidi oslovují jakýmkoli zájmenem – ona, ono, on, oni – cokoliv,“ uvažuje Miss Carriage. „Vyrůstal jsem a byl jsem vychovaný jako muž, tak je mi příjemnější, když mě oslovují ‚on‘, ale nemám ráda, když říkají, že jsem muž nebo žena. Necítím se tak ani tak.“
„Mám to tak taky, už od malička,“ navazuje Karen. „Ale poslední dobou čím dál víc. Tím, že se vyjadřuju formou dragu, tak cítím a vidím, že se moje identita vlastně nemusí tímhle binárním způsobem vůbec identifikovat. Co se týče zájmen, tak mi vyhovují všechna. I já sám to střídám, když třeba píšu články – Karen můžete najít na stránkách Vogue nebo magazínu Kink –, tak zájmena střídám. Jen mi přijde hrozně pracné tohle pokaždé vysvětlovat, proto to častokrát radši nechám být. K dělení muž / žena mám ale odpor.“
Travesti tradice a RuPaulovy děti
Česko, konkrétně pak Praha, vždycky bylo součástí tuzemské drag tradice. Známe ji pod pojmem travesti. Travesti shows fungovaly už za minulého režimu jako izolované ostrůvky svobody a sebevyjádření v rámci undergroundové gay komunity, od devadesátých let pak zažily boom – travesti se stalo lidovou zábavou, která kabaret přizpůsobila širokému českému publiku a české nátuře. Travesti zábava musela fungovat stejně dobře v tehdejším luxusním klubu v centru hlavního města jako v kulturním domě v regionech. Travesti se přibližovalo vkusu publika imitací českých popových div a specifickým, často košilatým humorem.
Podle další z queens, v Česku žijícího Angličana Scotta s alter egem Tonic, je travesti tradice pro tuzemskou scénu důležitá. Je dobré znát své kořeny, i když se vůči nim tím, co děláte, chcete vymezit. „Travesti je o tom, že má primárně bavit lidi,“ vysvětluje, kde cítí hlavní rozdíly. „Řekl bych, že je spíš pro heterosexuální publikum. Ta vystoupení jsou hodně o vtipu a nadsázce, což drag může být samozřejmě taky, ale tohle má prostě jen pobavit, podobá se to klasické lidové zábavě. Já sám mám k travesti hluboký respekt, baví mě to. Kdykoli jdu na Vlastu Wild nebo na Chichi Tornado, tak je to prostě sranda. Mám k tomu respekt i proto, že už to tu dělají nějakých 30 let. Mám pocit, že některé drag queens z nové generace mají k travesti despekt a vidí se jen v RuPaulově show. Já osobně myslím, že travesti je dobré respektovat a vidět ho v kontextu naší kultury. Uznat ty, co to dělaly před námi, a reálně to pro ně bylo i víc nebezpečné.“
Burleska a politika
V České republice nechybí ani drag queens, které ovlivnil kabaretní svět show-girls a klasické burlesky. V souboru Prague Burlesque najdete na repertoáru čísla „Hayley The Strange“. Na Prague Pride večírku pořádanám drag queens jsme potkali Dominika, který se v civilu věnuje make-upu, mimoto ovšem pravidelně vystupuje jako Chlorophyll von Needle.
„Nedělám klasický drag, věnuju se burlesce. Žádný klasický lip-sync, spíš se svlékám,“ směje se. „Burleska a drag jsou historicky dost spjaté, a to už od doby pařížských kabaretů. Vždycky tam byli muži v ženských šatech a vystupovali v nejrůznějších číslech. Vystupuju i na fetish akcích. Nejvíc mě momentálně inspirují staré fetish magazíny ze 40. let, estetika dobových domin. K vystupování mě přivedlo právě tohle: ‚vintage‘ a ‚dark‘. Zjistil jsem, že je to pro mě forma terapie. Dřív jsem měl problém si i sundat tričko – a teď lítám nahatý na pódiu a baví mě to,“ usmívá se Chlorophyll v elegantním župánku.
V zákulisí už je těsno, mezi vystupujícími se protahují tanečníci, ve vzduchu je cítit lak na vlasy, pudr a parfémy. Každá z umělkyň má svůj specifický styl a sebeprezentaci. Když do šatny vejde Cookie Cunty, francouzská drag queen, hvězda dnešního večírku, máte pocit, že jste se ocitli v přítomnosti hollywoodské hvězdy. Ozařuje celou šatnu a klub, vzduch kolem ní voní a všichni fascinovaně sledují její modré šaty a dokonalý třpytivý make-up. Působí vznešeně, skoro nadpozemsky dokonale, vypadá jako slovníková definice glamu a campu. Dokonalost ve znázornění nejrůznějších archetypů ženy je ovšem jen jedním směrem, který může drag mít.
Když se toho večera znovu setkám se Scottem aka Tonic, zeptám se ho: „Je drag formou politické akce?“ Odpověď je rychlá: „Ano! Je to jako ukázat prostředníček tomu, co ti společnost říká, že máš nebo nemáš dělat. A když jste typ kluka jako já, řekněme ‚ženštější‘, tak cítíte ten tlak ještě víc. Muž má být velký, svalnatý a po všech stránkách mužný. Když jsem Tonic, tak se to najednou otočí a jsem pro všechny ‚ta úžasná‘. Drag je a vždycky byl rebelií proti ‚normálnosti‘, proti konvencím. Já osobně se snažím změnit vnímání toho, co znamená být ‚normální muž‘, je to moje osobní rebelie proto tomu, co je nám celý život vnucováno. Jsi gay. Jsi feminní. Kašlu na to. Půjdu na pódium a budu ta nejnádhernější naštvaná žena v celém klubu.“
Autorkou fotografií je Tereza Havlínková.
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
