Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Potřebujeme pomoc politiků, zaznělo na Václavském náměstí. Dojemné momenty střídaly věcné apely

Demonstrace
LGBT+LGBTQIA+Manželství pro všechnyPolitikaReportážSlovensko
Společně proti nenávisti
Trans
Transgender
Jana Patočková
| 27. 10. 2022 | 12 komentářů | 4 354
Potřebujeme pomoc politiků, zaznělo na Václavském náměstí. Dojemné momenty střídaly věcné apely
Foto: Jana Plavec pro Prague Pride

Několik tisíc lidí se sešlo na Václavském náměstí, aby uctilo památku Juraje Vankuliče a Matúše Horvátha, kteří byli zavražděni v Bratislavském podniku Tepláreň. Nešlo jen o projev soustrasti a solidarity, ale také o připomenutí, že právo ani v České republice zdaleka neměří všem stejně: „Jak se máme cítit rovni, když z nás zákony dělají občany druhé kategorie?“ Připomněl aktivista Kryštof Stupka.

Smutek, frustrace, ale především solidarita a pospolitost. Několik tisíc lidí s duhovými vlajkami, transparenty nebo prostě jen tak dorazilo ve středu v podvečer na Václavské náměstí na veřejné shromáždění Společně proti nenávisti, které spoluorganizoval spolek Prague Pride. Ten s další více než dvacítkou organizací sepsal jen pár dní po teroristickém činu v Bratislavě otevřenou výzvu parlamentu ČR, ve které apeluje na přijetí konkrétních kroků k ochraně LGBT+ lidí, rodin a dětí. Ke včerejšku se podpisem připojilo více než 17 tisíc lidí.

Podívejte se na fotky z akce Společně proti nenávisti. Foto: Jana Plavec a Ray Baseley pro Prague Pride

Další fotky v galerii (29)

Na Václavské náměstí jsem dorazila s přáteli krátce po půl sedmé a jeho horní část už byla hustě zaplněna. Atmosféra solidarity a projevy na pódiu – od osobních vzkazů a zážitků po ty, které apelovaly na politickou scénu – dojímaly a vyvolávaly spontánní reakce davu. K silným momentům patřily ty, které připomínaly nedostatečnou právní ochranu trans osob, které v Česku stále ještě musí absolvovat povinnou, nedobrovolnou a ponižující sterilizaci: „Hanba!“ Zaznívalo sborově. A ne jednou. Silné reakce následovaly také připomínky manželství pro všechny, jehož návrh byl nedávno znovu smeten ze stolu.

Je mi ještě pořád smutno

Mezi projevy nechyběl ani ten Romana Samotného, majitele klubu Tepláreň, kde k teroristickému činu došlo: „Děkuji, že stojíte při LGBT+ lidech a že jste nás nehodili přes palubu tak, jako většina slovenských politiků a političek, kteří ani po tomto teroristickém činu a chladnokrevné popravě dvou LGBT+ lidí nedokázali projevit lítost a mnozí z nich ani neuvažovali o tom, že by konali, aby zabránili podobným činům. Děkuji, že svědčíte ve jménu zastřelených Juraje a Matúše a postřelené Radky. Jde nám o život. A jde o život i vám.“ Apeloval a připomněl, že čin se stal v místě, které si pro sebe queer lidé vybudovali jako bezpečný přístav a s díky připomněl, že v Česku nachází útočiště lidé, pro které je atmosféra na Slovensku nesnesitelná: „Buďte ostražití, nenechte to zajít tak daleko jako na Slovensku. Vy všichni jste součástí neskutečné vlny solidarity a díky každému a každé z vás můžeme tvořit společnost, kde hlavní směr určuje láska.“

„Myslel jsem, že už to mám za sebou, ale je mi znovu smutno,“ řekl mi během projevů kamarád a oči se mu leskly. Byla to připomínka toho, jak těžké byly uplynulé dny pro všechny queer lidi, a ještě stále jsou.

Jsme lidi!

Vystoupili nejen aktivisté, jako Adéla Horáková nebo Czeslaw Walek ze Jsme fér, ale také osobnosti z kultury a veřejného života. Osobní vzkaz tu zazněl třeba od herce Jana Ciny, novináře Filipa Titlbacha, Lejly Abbasové nebo Terezy Dočkalové: „Queer lidé nejsou ti, co se mají bát, a přes to se ti, co u nás, žijí bojí vrátit zpátky na Slovensko. Více než kdy dřív teď potřebujeme pomoc těch, kteří jsou vidět a slyšet, potřebujeme pomoc politiků a médií, aby nastartovali věcnou debatu bez předsudků. Včera bylo pozdě, 12. 10. 2022 bylo pozdě. Tohle totiž především není boj za práva queer lidí, ale boj za pravá LIDÍ na planetě LIDÍ. Jsme státy plné lidí a někdo by si už konečně měl uvědomit, že startovní čáry jsou tady narýsované tak trochu šejdrem a že neexistuje něco jako společensky přijatelná míra nenávisti. Nenávist je jen jedna a její slova zabíjí kompletně a beze zbytku.“

Nebinární Haru zdůraznili, že Juraj Vankulič (on/oni) byl*i nebinární. Fakt, na který média často zapomínají: „Juraj, já ani nebinární lidé ve vašem okolí jsme si svoji identitu nevymysleli. Narodili jsme se tak, stejně jako mnoho jiných před námi, a to už od počátku historie lidstva. Důkazy? Jsou a není jich málo, ale už teď víme, že pachatele násilných činů důkazy nezastaví. A tak se ptám, opravu někdo věří, že tahle takzvaná ‚pozornost‘ – od vyloučení z kolektivu přes nepřijetí v rodině až po ohrožení na životě – je opravdu něčím, o co stojíme? Že bychom nebyli radši za přijetí, klid a lásku a bezpečí? Zkuste nám naslouchat, přesvědčte se, co chceme doopravdy. Věřím, že legislativní změny, které by ochránili LGBTQI+ lidi jsou součástí toho řešení.“

I jako intersex

Den 26.10., kdy se demonstrace konala, je také dnem povědomí o intersex lidech. Je reprezentuje písmeno „I“ ve zkratce LGBTQIA+. Intersex je zastřešující pojem pro řadu netypických pohlavních variací, jde o kombinace chromozomů, pohlavních znaků a hormonů, která neodpovídá jednoznačně kategorii muž nebo žena. Nijak to ovšem nepředpovídá sexualitu nebo genderovou identitu. Více informací najdete na stránkách https://jsmetransparent.cz/kdo-jsme/.

Romský queer aktivista David Tišer pak připomněl, že nejde jen o činy, ale o slova, která mají váhu: „Každý jeden z nás nese zodpovědnost za to, jak se nám tu bude společně žít, každý čin, který v životě uděláme, má nějaký důsledek. Ale stejně tak mají důsledky i slova, a proto jsme nejen zodpovědní za to, co děláme, ale taky za to, co říkáme a co necháme říkat lidi v našem okolí. To neznamená, že bychom měli někomu diktovat co smí a nesmí říkat, ale jde o to, zda a jak budeme reagovat.“

Projevy střídala hudební vystoupení. To Pavlíny Matiové a Jana Dudži opět připomnělo jednu z nejdůležitějších myšlenek akce: „Text naší písničky je o tom, že všichni jsme lidi. Bez ohledu na to, jakou máme barvu pleti nebo jakou máme sexuální orientaci nebo jakou máme národnost. A já bych vás chtěla poprosit, abyste mi pomohli tuhle písničku zazpívat: Budete zpívat ‚jsme lidi‘, ale budete to zpívat Romsky – manuša sam.“ Slyšet několikatisícový dav zpívat romsky byl silný zážitek a moment plný naděje. Je potřeba si uvědomit, že queer práva jsou především lidská práva a nenávist v jakékoli formě v naší společnosti nemá co dělat.

Co můžeme udělat hned?

Moderátoři akce Společně proti nenávisti Lenka Králová a Aleš Cibulka opakovaně připomínali otevřený dopis vládě „Společně proti nenávisti“. Podepsat výzvu politikům k přijetí tří legislativních změn, které narovnají práva LGBTQ+ osob, je ta nejjednodušší možnost. Klíčová je také komunikace. Mluvte se svými queer přáteli – ptejte se jich, jak se mají, a buďte tu pro ně. Zdržte se nevyžádaných rad. Netolerujte jakékoli projevy nenávisti ani online. Ozvěte se, pokud někdo udělá vtip nebo řekne poznámku, která vám nebo někomu ve vašem okolí nebude příjemná. Podpořte některou z organizací, které podporují a zasazují se o pomoc queer lidem v nejrůznějších formách. Některé z nich najdete přímo na stránce https://spolecneprotinenavisti.cz/.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 12 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

antifeminista | 28. 10. 2022 7:04

A pánové Vankulič a Horváth zase rotují v hrobě.

Já LGBTQ+ komunitě přeju rovnost před zákonem i bezpečné ulice, ale jakkoliv to bude pan Stupka spojovat dohromady sebevíc, manželství pro všechny jim bezpečí na ulici nepřinese.

Vyvolávat na základě vraždy dvou lidí politickou diskuzi na téma manželství pro všechny a vytvářet jako pan Stupka oslí můstky mezi těmito tématy, je nelogické a především vrcholně neuctivé k památce těch dvou zavražděných. Diskutovat o manželství pro všechny (a třeba ho i přijmout) se dá i tak, že si tím zároveň udržíme úroveň lidské bytosti a nepoškodíme přitom pietu.

Tohle nemohu s čistým svědomím podporovat. Pro nikoho z těch mluvčích na té demonstraci ti dva mrtví nic neznamenají, jsou pro ně jen figuríny, kterými se snaží protlačit do parlamentu a pisálci jako ti na Heroine jim k tomu tleskají a tváří se přitom jako svatý obrázek.

Karel Kryl měl k podobným přetvářkám dobře padnoucí repliku v písni Neznámý vojín: "Nasrat, jo, nasrat!"

+6
Reagovat