Nosím Duhovou stužku a nejsem queer. Proč je nyní podpora LGBTQAI+ možná důležitější než dříve
Pokud bude v sobotu přát počasí a vydáte se na procházku centrem Prahy, nejspíš narazíte na týmy prodávající Duhovou stužku. Tento drobný LGBT+ symbol k připnutí do klopy nebo jen tak na tričko přináší organizace Prague Pride u příležitosti Mezinárodního dne boje proti homofobii, bifobii, intersexfobii a transfobii (IDAHOBIT). Duhová stužka, jejíž výtěžek pomáhá financovat aktivity na podporu queer lidí, byla 17. května v prodeji i vloni. Letos je ale hodně důvodů, proč si ji skutečně připnout, i když nemáte v rodině nikoho queer a nevíte, co znamenají jednotlivá písmenka zkratky LGBTQAI+, píše v komentáři pro Heroine.cz tisková mluvčí Prague Pride Bohdana Rambousková.
Duhová stužka 2025 nese slogan „Zvol respekt, ne nenávist“. Tvář jí propůjčili herec Josef Trojan, fotbalistka Bára Votíková a trans aktivistka Lenka Králová. Každý z nich měl osobní a různorodé důvody, proč se do kampaně zapojil. Josef Trojan se stal ambasadorem, aby podpořil své kamarády, jimž při hlasování Poslanecké sněmovny o rovném manželství držel palce, aby se konečně mohli vzít. Nevyšlo to. Fotbalistce Báře Votíkové pomohli k sebepřijetí a nalezení kuráže být sama sebou hlavně youtubeři a jejich comingoutová videa. Proto se teď rozhodla převzít štafetu. Aktivistka za práva trans lidí Lenka Králová ve svém životě opakovaně čelí přesvědčení, že je hrozbou pro společnost. Přitom je zapálenou softwarovou inženýrkou, milujícím rodičem, má úspěšný pořad na Youtube. A je přesvědčená, že lidská rozmanitost si zaslouží úctu, ne útoky.
Když podporu neukáží politici, měli by to udělat lidé
Zdálo by se, že v roce 2025, kdy jsme už i v českém parlamentu měli veřejný coming out a na Netflixu běžel seriál Sexuální výchova, nepotřebují queer lidé žádnou zásadní podporu. Své místo na slunci už mají, i když v některých oblastech jejich situace ještě není ideální. Bohužel realita je jiná. Duhová stužka je signálem, že LGBT+ lidé potřebují ze strany široké veřejnosti vidět přijetí, spojenectví, sympatii. Potřebují to, protože stále nemají rovnocenné postavení s většinou.
Pamatujete si ještě, jak pachatel s extremistickým pozadím spáchal šokující útok na návštěvnictvo queer kavárny Tepláreň v Bratislavě? Byl to říjen roku 2022. Je to dávno. Skupina organizací ve výzvě Společně proti nenávisti tehdy apelovala na české politické špičky, aby se podobným událostem v naší zemi pokusily zabránit. Politici a političky dostali tři jasně formulované body, které by k bezpečí LGBT+ lidí přispěly – zavedení rovného manželství, zařazení LGBT+ lidí mezi skupiny osob zvlášť chráněné proti předsudečnému násilí a zrušení povinnosti kastrace při úřední změně pohlaví. Smyslem všech tří kroků bylo začlenit queer lidi do společnosti a nedělat z nich terč tím, že zůstávají občany nižší kategorie s omezenými právy.
Blížíme se polovině roku 2025 a ani jeden ze zmíněných tří bodů politické vedení země nesplnilo. Místo rovného manželství dala sněmovna párům stejného pohlaví partnerství a autoři zákona i odborná veřejnost se teď přou o výklad, v jakých případech vlastně mohou mít partneři společná rodičovská práva. Novela trestního zákoníku, která rozšiřuje seznam chráněných skupin o osoby napadené z důvodu sexuální orientace, čeká ve sněmovně, zda ji vůbec ještě stihne projednat. V otázce kastrací pomohl Ústavní soud, který tento požadavek vloni v květnu prohlásil za protiústavní. Sněmovna ale zřejmě prošvihne lhůtu, kterou dostala na schválení nového, důstojného zákona pro trans lidi.
Partnerský polibek na rozloučenou? Na ulici radši ne
Ale abychom se nebavili jen o legislativě. Jde především o to, jak člověk prožívá svou obyčejnou každodennost. Říká se, že důkazem otevřenosti společnosti je, když se páry stejného pohlaví nebojí vzít na ulici za ruku. V Česku kvůli obavám z obtěžování, napadení a vyhrožování 44 % LGBT+ lidí skrývá svou identitu ve veřejném prostoru, 42 % v hromadné dopravě a 28 % dokonce i před vlastní rodinou (výzkum Být LGBTQ+ 2022). Představte si, že se venku, v práci nebo i doma neustále hlídáte, abyste neudělali pohyb, gesto, pohled nebo omylem neřekli něco, co vás prozradí. Co odhalí, že nejste tím, kým předstíráte, že jste.
Kde pořídím Duhovou stužku?
- na Duhových místech ve 14 městech
- v sobotu 17. května v centru Prahy: dolní strana Václavského náměstí, Náměstí Republiky, Náměstí Míru, náplavka na Výtoni
- v neděli 18. května na běhu proti homofobii Fun & Run na Černém Mostě v Praze (KC Plechárna)
Člověka přizpůsobujícího se takovým strategiím přežití rozhodně povzbudí, pokud na ulici potká někoho s Duhovou stužkou na kabátě. Aby queer lidé byli přítomní a viditelní ve veřejném prostoru, nejdřív je tam my heteráci prostě musíme pozvat.
V Česku jsme zatím v pohodě, ale…
Přestože v naší zemi na rozdíl od USA nebo Maďarska zatím na queer lidi nikdo nezakleká, už teď je změna společenského klimatu cítit. Častěji jsou slyšet tuzemští fanoušci amerického prezidenta Donalda Trumpa, kteří oslavují jeho zrušení DEI projektů (Diversity, Equity, Inclusion – diverzita, rovnoprávnost a inkluze) – i když asi nedohlíží, že programy na podporu diverzity a inkluze kromě LGBT+ lidí zahrnují taky pomoc uprchlíkům, lidem se zdravotním postižením, lidem vyššího věku, flexibilní formy práce pro rodiče malých dětí atd. Když maďarský parlament odhlasoval zákaz Budapest Pride, jeden - podle hlasu starší - muž měl potřebu mi zavolat na pracovní číslo a škodolibě mi sdělit, jak je rád, že se tohle konečně děje. Na letošní běh proti homofobii Fun & Run přichází znatelně míň firemních běžeckých týmů, protože některé korporáty s centrálami v USA už dostaly pokyn, aby si letos pro zaměstnanecký teambuilding vybraly jiný běh.
Tlak na vypuzení LGBT+ lidí z veřejného prostoru se pomalu ale jistě zvedá. Proto je potřeba vytvořit protitlak a ukázat, kolik lidí v Česku nadále podporuje rozmanitost, respekt a svobodu být prostě otevřeně takovými, jakými jsme se narodili. Můžeme to projevit třeba tím, že si připíchneme Duhovou stužku. V tuto chvíli totiž jde nejen o podporu LGBT+ lidí, ale o jasné vyjádření požadavku, že si nadále chceme žít podle vlastních představ a svobodu vlastního rozhodování si nenecháme vzít – ať už je to svoboda v tom s kým žijeme, jak vypadáme, jak rozhodujeme o vlastním těle nebo jakých akcí se účastníme.
Proto je letos tak důležité připnout si Duhovou stužku a kráčet s ní ulicí. Už to neděláme jen pro queer kámošstvo. Děláme to pro sebe.
