Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Takové věci mužům neřeknou. Skrz svůj příběh jsem zranitelný, říká novinář Titlbach

LGBT+Manželství pro všechnyOchutnávka z časopisuRovnoprávnostRozhovorSexuální obtěžování
Jana Ciglerová
| 5. 9. 2022 | 2 komentáře | 7 477
Takové věci mužům neřeknou. Skrz svůj příběh jsem zranitelný, říká novinář Titlbach
Foto: Tomáš Beran

Filip Titlbach je tvůrce podcastu Studio N a autor knihy Byli jsme tu vždycky. Občas si do podcastu pozve na rozhovor svou redakční kolegyni Janu Ciglerovou, ptá se jí na Ameriku nebo na témata týkající se žen. Tentokrát si ale role prohodili a povídali si o tom, proč Filip nosí perly nebo proč se ženy večer na ulici rozhlížejí. Přinášíme vám ukázku z nového čísla tištěné Heroine.

Každý, kdo vstoupí do veřejného prostoru, dostane nějak vynadáno. Co děláš, aby tě hejty nebolely?

Záleží na mém rozpoložení a taky na tom, kdo útočí a jestli se to dotýká i dalších. Někdy mi nic neudělají, někdy se tvářím, že mi nic neudělají, a někdy se trápím. To jsem pak naštvaný, mám vztek z nespravedlnosti, což mě zase donutí vymyslet něco dalšího. Hodně mi ale pomohla tvoje rada.

Která?

Ať dopředu počítám s tím, že přijdou. Že pak ty ostny nebudou tolik bolet.

To nám poradil Pavel Houdek předtím, než jsme s kolegyněmi v Deníku N odstartovaly projekt Promluvily jsme. Dvě z nás tam měly i vlastní příběh, čtyřicítka dalších žen popisovala vlastní zkušenosti se sexuálními útoky.

Pomohlo vám to?

Ohromně. Dvacet třicet procent reakcí je vždycky hnusných. Když to víš dopředu, nebereš je tak osobně. Prostě si je zařadíš do složky „Aha, tak ty jseš tenhle, čau“. Setkal ses někdy s námitkou, že bys neměl psát o queer tématech, protože jsi gay?

No jasně, celkem často. Stejně jako tobě už určitě řada lidí řekla, že nejsi v tématech o rovnoprávnosti žen a mužů objektivní, protože jsi žena, a šli se na to zeptat muže. Ale na to já říkám: může být heterosexuál objektivní, když píše o rodinné politice? Vždyť se ho to taky přímo týká. Je to úplně stejná situace, jen se nad tím nepozastavíš.

Může být muž, který píše o diskriminaci mužů, objektivní?

Žádná diskriminace heterosexuálních mužů není.

Ale je. U soudů třeba. Ale je to důsledek diskriminace vyplývající z té předchozí diskriminace, tedy že naprostá většina péče o děti spadne na matky, takže při rozvodech pak soudy většinově přidělují děti zase těm matkám.

Teď si vem, že když se rozpadne gay nebo lesbický pár, k žádnému takovému soudu ani nedojde. Biologický rodič si nechá dítě a ten nebiologický nemá žádné právo, je zcela závislý na libovůli biorodiče. Když víme, že se obecně velká část vztahů rozpadá ve zlém, tak je ten druhý často úplně v koncích. A jejich dítě nemá ani právo na alimenty. Tady se bavíme o diskriminaci.

Vezmeš si Davida, když se budete moct vzít?

Zeptala by ses mě takhle, kdybych byl heterák?

Hm, asi ne. Nic by mi do toho nebylo, je to jen osobní. U vás je to ale i politické. Kdo koho bude žádat o ruku?

Víš, že ani nevím? Asi… no já vážně nevím. Protože to je děsně hypotetické, vždyť já ani nemám tu možnost. Zakazuju si nad tím uvažovat, způsobuje mi totiž bolest představa, že to nejde. Že mě někdo v téhle zemi nepovažuje za plnohodnotného. Pro spoustu lidí je svatba pohádka, o které si sní, ale pro mě ne. Já nemám možnost si ani takhle snít. Když bych se na chvíli zasnil, dostal bych hned facku, na co si to pomýšlím, vždyť takové právo nemám.

Svou knihu Byli jsme tu vždycky sis dost vybojoval.

Já o jejím smyslu vůbec nepochyboval. Jen jsem netušil, že bude mít až takový ohlas. Protože jsem tam dal i svůj příběh, věděl jsem, že skrze ni budu zranitelný. I ostatní z té knížky budou zranitelní. Kolikrát jsme spolu s těmi lidmi u rozhovorů brečeli, někdy jsem se jich ptal, jestli to opravdu chtějí publikovat, aby pak nelitovali. Jako tázající vždycky neseš zodpovědnost za ty, kterých se ptáš, aby neschytali ty ostny oni.

A schytali?

Minimálně. Jen minimum reakcí bylo negativních.

Co říkaly?

To je jedno. Úplně jedno. Ta kniha má smysl, dokáže několika lidem pomoct, a její místo je proto úplně neotřesitelné. Málokdy mám ze své práce tak smysluplný pocit jako v případě téhle knihy a ta zkušenost mi dodala silné vnitřní přesvědčení, že je to správně. Míváš taky někdy ze své práce pocit smyslu?

Čtěte v tištěné Heroine:

Časopis HeroineFoto: Jana Plavec

Právě čtete ukázku z tištěné Heroine. Celý rozhovor najdete v Heroine s Martinou Benešovou na obálce. A kromě příběhu úspěšné české vědkyně v něm najdete také:

  • Jak funguje děravé potrubí ve vědě
  • Fotoromán jako z bravíčka
  • Jak žijí opravdu velké rodiny

Někdy ano, a je to úleva.

Vybavuju si jeden moment, který jsem s tebou zažil – natáčeli jsme podcast o Britce zavražděné cestou domů. Popisovala jsi, že každá žena při noční cestě tramvají nebo autobusem domů přesně ví, kdo kde v tom voze je, a vystoupí tak, aby měla všechny před sebou.

Proč si zrovna tohle pamatuješ?

Protože jsi mi popisovala něco, o čem jsem vůbec neměl tušení. A se mnou spousta mužů, kteří se mi ozvali. Nepřekvapilo to jedinou ženu, šokovalo to mnohé muže. Bylo to pro nás úplně nepředstavitelné. Od té doby přecházím na druhou stranu chodníku, aby mě žena přede mnou viděla a nemusela se mě bát, nebo někomu zavolám, aby slyšela můj hlas. 

Já taky přecházím na druhou stranu. Nebo jdu tak, aby mě měla v zorném úhlu. Vím, že o mně ví a že možná svírá klíč v kapse, kdyby něco. Takže to není jen mužská věc.

Přesto zrovna tenhle díl brala spousta mužů jako útok, protože přece nemůžeme muže paušalizovat a vidět v nich neustálé nebezpečí.

To je prostě další ukázka toho, jak žena nikdy nemůže udělat nic správně: šla v noci ulicí a nerozhlédla se? Jak může být tak naivní a nedat si pozor! Šla v noci ulicí a rozhlížela se? Jak může tak paušalizovat a paranoidně vidět nebezpečí v každém!

Co ti lidi říkají, když ti nadávají?

Variace na to, že jsem hnusná, blbá, lžu, neumím psát a nikdo se mnou nechce spát. V libovolném pořadí. Co říkají tobě?

Většinou se to týká toho, kým jsem. Nechci to opakovat.

filip titlbachFoto: Tomáš Beran

Filip Titlbach

Pracuje v Deníku N a je autorem podcastu Studio N. Získal několik rozhlasových cen a nominací na Novinářskou cenu a Křišťálovou lupu. Otevřená společnost jej ocenila v anketě Genderman. Napsal knihu Byli jsme tu vždycky o životech queer lidí. Věnuje se politice, sociálním a menšinovým tématům.

Co se podle tebe děje s veřejným prostorem, když se tam takhle útočí na lidi, kteří v něm vystupují?

Odchází z něj většina těch zajímavých a zůstávají křiklouni, lidi s hroší kůží, psychopati, kterým útoky nevadí. Běžně citliví lidé tam můžou vydržet jen chvíli, pak se zase stáhnou, pak se možná ještě na chvíli vrátí, ale spíš ne.

Jednou jsi mi říkal, že díky své orientaci máš mnohem bližší vztahy se ženami než většinoví muži.

Ano.

V čem jsou ty vztahy jiné?

Mezi mnou a mojí kamarádkou rovnou úplně odpadá otázka, jestli spolu budeme spát, nebo nebudeme, jestli ji chci, nebo nechci, a nemá to s ní nic společného. Je to ohromná svoboda pro mě i pro ni. Velká složka potenciálně problematických nebo dokonce konfliktních věcí v mých vztazích se ženami úplně odpadá a oba se v tom cítíme bezpečně. Kamarádky mi říkají, že si se mnou můžou dovolit být intimní a niterné bez toho, aby přišla sexuální narážka.

Jana CiglerováFoto: Tomáš Beran

Jana Ciglerová

Pracuje v Deníku N jako americká zpravodajka, žije v USA. Vystudovala mezinárodní žurnalistiku v Londýně, vyhrála Novinářskou cenu za rozhovor roku, získala prestižní mezinárodní ocenění Amerigo Media Award za knihu Americký deník o životě v USA. Je také zkušenou moderátorkou. Moderovat bude i konferenci Svět podle Heroine, která se koná 17. 10. 2022 v pražském prostoru Jatka78.

Dozvídáš se díky tomu o ženách víc?

Zjišťuju, jak doopravdy přemýšlejí a co doopravdy prožívají. Sundají tu ochrannou masku a dovolí si být mnohem slabší, než se tváří. Ty, se kterými se bavím já – často jsou to novinářky – mi třeba vyprávějí, co zažívají, jak nechtějí s kolegy bojovat, bojí se jít na poradu, bývají ignorované, kolegové jim berou nápady, snaží se před nimi neplakat, aby hned nedostaly tu nálepku „hysterická a slabá ženská“. Tohle každému muži neřeknou. 

 

Pokračování rozhovoru Jany Ciglerové a Filipa Titlbacha najdete v tištěném magazínu Heroine 4/2022 s vědkyní Martinou Benešovou na obálce.

V rozhovoru se dále dočtete:

  • Proč Jana Ciglerová přechází na druhý chodník, když před ní jde za tmy osamocená žena?
  • Proč už Filip Titlbach s lidmi na Twitteru nediskutuje?
  • Proč k sobě mají heterosexuální ženy a gay muži tak blízko?

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 2 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Pavla | 5. 9. 2022 14:45

A nedostudovaný pseudonovinář smazal komentáře.. Pravda bolí, co?

+7
Reagovat