Mentální zátěž (mental load)

„Nejde jen o to, kdo vynese koš, ale taky kdo myslí na to, že je potřeba ho vynést.“

Mentální zátěž označuje činnosti v domácnosti, které nejsou tím praktickým úkonem (uvařit oběd, vysát a vytřít, odvést děti do školy, objednat je k lékaři, vyhledat pro ně jazykový kurz nebo tábor), ale kdo je organizuje a dohlíží na to, aby se staly. Kdo musí držet v hlavě celý systém, plánování a provedení práce doma.

Častěji je to žena. Zatímco muži ve velké míře vládnou světu a řídí firmy, ženy jsou ve velkém ředitelky domácností. To neznamená, že muži v domácnosti nic nedělají. Častý scénář ovšem je, že muž řekne: "Když potřebuješ pomoct s pověšením prádla, proč si neřekneš?" Od ženy se očekává, že bude vědět, co vše je potřeba v domácností a kolem dětí zařídit a muž jen udělá, co dostane za úkol.

Ženy jsou velmi schopné manažerky domácností (nebo jim nic jiného nezbývá, protože pokud by to nezvládly, dennodenní chod domácnosti se rozpadne). Má to háček. Zatímco muži jsou za management firem bohatě oceněni, management domácnosti je neviditelný a neplacený.

Problém tedy je, jak společnost vnímá a hodnotí čas a práci mužů a žen. Velká část té ženské zůstává neviditelná a neplacená. Ženy se tak velmi vyčerpávají, ale není to uznáno a v důsledku to má opět vliv na jejich průměrně nižší ohodnocení (gender pay gap), protože na rozdíl od mužů část svého života tráví prací a péčí. Ty jsou sice nezbytné pro fungování konkrétních domácností a rodin i celé společnosti, ale ženy za ně odměnu nedostanou (pokud nepočítáme karafiát na MDŽ a přání „děkujeme, maminko, co pro nás děláš“).

Speciální podmnožinou tohoto duševního úsilí je tzv. emoční práce. Kdo v rodině „managuje vztahy“. Kdo začíná a vede někdy nepříjemné hovory, kdo řeší v rodině konflikty, kdo hlídá duševní zdraví dětí a babiček. Na koho se příbuzní obracejí o rady a hledají u člověka útěchu, empatii, soucit, porozumění. Toto totiž nejsou jednoduché a nenáročné věci. Někdy jsou naopak mnohem náročnější než např. vyměnit žárovku nebo vyžehlit košile. Komu bude za dopoledne třikrát volat dědeček s postupující neurodegenerativní chorobou, a tvrdit, že mu sousedi kradou noviny? 

• kdo obecně organizuje a dohlíží na to, že se staly všechny věci nezbytné pro chod domácnosti a péči o děti
• kdo ví o všech lékařských prohlídkách (pro děti, dospělé a taky třeba domácí zvířata)
• kdo hlídá všechna výročí, narozeniny v rodině. Kdo vymýšlí dárky pro tchýni, kdo ví, že narozeninovou oslavu bude mít kamarád dítěte a zajistí dárek pro něj.
• kdo ví, kdy se naposledy myla okna, praly záclony, kde sehnat opraváře.
• kdo hlídá, že je třeba umístit dítě do předškolního zařízení, zajistit mu kroužky a tábory.

Jak se o věci více mluví a vedle toho lidé usilují o vyrovnanější rozdělení práce v domácnosti, více lidí si tohoto problému všímá a snaží se jej řešit. Používají pak různé aplikace na to-do listy, sdílené kalendáře nebo jiné techniky. Inspirovat se můžete např. v knize Fair Play od Eve Rodsky.

emoční práce, neviditelná práce, druhá směna, genderové nerovnosti,sendvičová generace, neplacená práce, gender pay gap, gender pension gap, duševní zdraví, neuznané vyčerpání, péče, práce v domácnosti, péče o děti, emoční práce