Třetina dospívajících se ve vztazích setkává s násilím, říká psycholožka. Kdy zpozornět?

Zákaz kontaktů s přáteli a rodinou, sledování telefonu, citové vydírání, ale také strkání nebo facky. I tak vypadají bohužel některé partnerské vztahy. Netýká se to zdaleka jen dospělých, ale také teenagerů. Ti často ani netuší, jak má vlastně vypadá zdravý vztah. „Největší problém je, že dospívající nevědí, co násilí je a že si mohou říct o pomoc. S násilím tak žijí déle a šíří ho do dalších vztahů,” říká psycholožka Barbora Jakobsen, která v Česku pomáhala rozjet program pro učitele Blízké vztahy bez násilí.

Představy mladistvých o tom, co je to násilí, se podle psycholožky Barbory Jakobsen formují hlavně v rodině.Foto: Unsplash

Nedávno jste přednášela v Praze učitelům na téma násilí v blízkých vztazích. Co si můžeme představit pod pojmem „násilí“? Pro někoho to bude rána pěstí, pro někoho i ošklivá nadávka nebo křik…

Na tuto otázku byste od lidí dostala v Norsku i v Česku různé odpovědi, protože pořád mnoho lidí nemá tušení o tom, co násilí je a jak se dá zastavit. Násilí můžeme definovat jako čin namířený proti druhému člověku, který mu má ublížit, způsobit bolest, zastrašit ho nebo ponížit, aby jednal proti své vůli, respektive aby nejednal podle vůle své. A za násilí nese odpovědnost vždy ten, kdo se ho dopouští. Blízké vztahy jsou vztahy mezi partnery, mezi rodiči a dětmi, obecně v rámci rodiny. Násilí v těchto vztazích někdy nazýváme „domácí násilí“. Násilí může být fyzické, psychické, sexualizované, materiální… S dospívajícími je například důležité mluvit o tom, že se násilí často odehrává i na digitálních platformách, s tím má mnoho z nich osobní zkušenosti.

Co se v článku dočtete:

  • Jak se dá poznat, že se vztah vašeho dítěte vyvíjí nežádoucím směrem
  • Proč Barbora Jakobsen nepoužívá slovo násilník?
  • Jak pomoci dítěti, které má ze vztahu divný pocit?

Jak je možné, že lidé nevědí, co všechno můžeme jako násilí označit? A jak velký průšvih je, když to nevědí dospívající?

Představy mladistvých o násilí jsou hlavně formovány tím, co zažili v rodině, a tím, jak se o násilí mluví ve společnosti. Může přijít padesátiletý klient, který vypráví o tom, že zavíral svou sestru ve sklepě a večer ji v pokoji osahával, jeho otec fyzicky napadal matku a ta křičela na děti, že se neměly narodit. Nic z toho ale on nevnímá jako násilí, protože to považoval za normální. Mnohé děti, které takto vyrůstají, mají navíc i pocity viny a osamělosti a často nám například říkají, že si za to, že je táta bil, mohly samy. Mladiství se také častěji svěří svým vrstevníkům. Představte si, že máte dceru, kterou její kluk začne omezovat a vyhrožovat jí sebevraždou. Jestli se někomu svěří, bude to s největší pravděpodobností její kamarádka. A ta by měla vědět, že tohle je násilí a že je potřeba s tím něco dělat.

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s
Prémiový článek

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!