Děti jsou vyhublé a zjizvené, rodiče o tom nevědí. Psycholožka radí, jak si poradit s potomkem s duševními problémy

Dospívajících, kteří se sebepoškozují, mají deprese, úzkosti nebo třeba poruchu příjmu potravy, přibývá v Česku rychlým tempem. Kapacity psychoterapeutů, psychiatrů nebo lůžkových oddělení jsou přitom zoufale nedostačující. Jak můžeme svým potomkům pomoci, aniž bychom u toho sami vyhořeli? „Zhroucený, ubrečený a nevyspalý rodič nikoho nepodpoří,“ podotýká psycholožka pro web Heroine.cz.

Foto: Shutterstock

Boj s duševními problémy je mimořádně náročný nejen pro dítě samotné, ale i pro jeho bezprostřední okolí. Právě na rodiče logicky dopadá největší stres. Společně s duševními obtížemi dětí a mladistvých přibývá rodičů, kteří si nevědí rady a sami se potýkají s pocity selhání. „Je to strašná bezmoc,“ vystihuje zoufalé pocity řady dospělých Jitka, jejíž náctiletý syn musel být hospitalizován kvůli sebepoškozování. „Dítě, to je váš nejmilovanější tvor. Ve chvíli, kdy to řešíte, se samozřejmě soustředíte jen na něj, ale později to dožene i vás.“

Psycholožka Monika Čuhelová, která s dětmi a dospívajícími ve své praxi pracuje, varuje rodiče před sebeobviňováním – chyby ve výchově je podle ní sice leckdy užitečné prostřednictvím psychoterapie prozkoumat, rozhodně ale ne dřív, než odezní prvotní silné emoce. „Je nutné, aby se dospělí soustředili na to, co je teď. Co můžeme udělat nebo změnit, abychom se společně dostali z nejhoršího a posunuli se do nějakého lepšího období.“

Když je dítě zjevně depresivní, odtažité, odmítá jíst, je agresivní, sebepoškozuje se nebo mluví o sebevraždě, rodiče by měli podle Čuhelové zvolit cestu krizové intervence. Mezi ty nejužitečnější kontakty patří například Rodičovská linka při Lince bezpečí. Pomoci může například i Linka pro rodinu a školu nebo Linka důvěry Dětského krizového centra.

Čuhelová připouští, že zejména v období puberty je hranice normálního vzdoru či splínu a chování, při němž by rodiče měli bít na poplach, leckdy tenká. „Puberta je fáze, během níž se děti samotné, ale i jejich vztah s rodiči hodně mění. Spoustu věcí dovedou skrývat, takže otázka, co je ještě v pořádku a co už začíná být nebezpečné, není jednoduchá. Často mě zaráží, když ke mně do praxe přicházejí třeba vyhublé nebo zjizvené děti, ale jejich rodič o tom vůbec neví. Schovávají se pod mikiny, nosí dlouhé rukávy i v létě,“ říká psycholožka.

Jak o špatném psychickém zdraví dítěte komunikovat se školou? Jaká rizika podle Čuhelové skýtá to, když chování dítěte naopak pozorujeme až příliš? A je možné dítě vychovat k psychické odolnosti? Přečtěte si celý text na webu Heroine.cz.

Popup se zavře za 8s