Proč se kvůli dětem (ne)rozvádět

Ochutnávka z časopisu
Zuzana Krásová
| 19. 11. 2019 | 4 komentáře | 12 125
Proč se kvůli dětem (ne)rozvádět

Druhá ukázka z prvního tištěného čísla časopisu se týká bolestného a přitom tak častého jevu: rozvodu dvou lidí, kteří mají ještě neodrostlé děti. Jedni tvrdí, že jizvy na dětských srdcích jsou neopravitelné, jiní namítají, že nelze žít v přetvářce. Kde je pravda?

Když jsou rodiče v krizi, děti nejvíc trpí rozepřemi, které se neustále vracejí, nekončí smířením a znatelně ničí oba rodiče i rodinnou pohodu. Řešení značka ideál? Rodiče najdou novou cestu, jak spolu žít, a můžou tak zase tvořit víceméně harmonický rodičovský tým. Hledání té cesty je ale pořádná práce na vztahu a na sobě a vede těmi nejužšími uličkami a temnými komnatami. A navíc k ní není univerzální mapa. V pořadí druhou optimální odpovědí na krizi rodičů je rozvod, který ovšem nebude destrukcí rodiny, ale naopak umožní rodičovské spolupráci vzkvétat svobodněji než před rozchodem. A to bývá také pořádná práce, ve které dostává zabrat hlavně ego.

Rodina je jako souostroví, píšou autoři metody Archipelago. Jako by rodinu tvořilo několik ostrůvků a ostrovů, které jsou oddělené – a zároveň propojené. Každý z ostrovů je jiný, zvenku i zevnitř. Jinak prožívají svět, ve stejné situaci potřebují něco jiného, jejich tělo je vede k jiným pohybům, jinak se chovají k živým bytostem i k věcem. A zároveň mají hodně společného, protože spolu tráví čas, mluví spolu, myslí na sebe, zažili spoustu stejných věcí. Děti rodinu dlouho ve svých představách prožívají jako jediný ostrov. A když přijde rozvod, zatřese se zem. Tak silně, že se ostrov rozpadne na několik částí. 

Kluci a holky příchod zemětřesení cítí. Máma se doma nějak míň směje, každá maličkost ji rozčílí, táta jim nosí dárky, i když nemají svátek ani narozeniny. Když jsou doma oba, děti nevědí, za kým mají jít. Neustálé hádky. Maminka nadává na tatínka nebo tatínek na maminku. Špatná atmosféra, a to hlavně když jsou doma oba. I tak je pro ně zemětřesení-rozvod šokující. 

Pro „dobro dítěte“

Zbytky pocitu bezpečí, které dítě cítilo, když rodiče měli krizi, je pryč. Nějak rozumělo jejich vztahu, i když mohl být konfliktní a plný napětí – místo jistoty přichází dezorientace. Dítě tuší, že na tuhle pekelně těžkou situaci nemá páku, a zakouší tak velký pocit bezmoci: „Země se třese, nemůžu s tím nic dělat a mám pocit, že to zemětřesení už nikdy nepřestane.“ Ale žene ho touha dát nějaký smysl tomu, co se děje. A tak si pro sebe události různě domýšlí.

Často dojde k tomu (zvlášť u těch mladších do jedenácti let), že za rozvod rodičů může ono samo. A když zapříčinilo rozvod, může svým vroucným přáním nebo svým chováním zařídit, aby máma s tátou byli zase spolu. Třeba když dnes v noci spadne hvězda, dají se určitě dohromady. Nebo když budu celý týden vyklízet myčku, určitě budou zase spolu. Rodiče říkají: „Není to tvoje vina, jen už se nemáme rádi.“ Ale děti tomu často nerozumějí, je to pro ně příliš racionální vysvětlení. 

Nejste na to sami

V případě, že už víte, že vás čeká rozchod nebo rozvod, zvažte pomoc mediátora nebo partnerského kouče. Třetí osoba, která vstupuje mezi rozcházející se pár, může zlepšit komunikaci a zmenšit dopad následků na všechny členy rodiny. Třeba nezisková organizace Espediente poskytuje bezplatné poradenství a pomoc rodinám v (po)rozvodové/rozchodové situaci. 

Zažívají spoustu nových pocitů, kterým nerozumějí. Čím menší děti, tím míň jim ty pocity dávají smysl. Je pro ně těžké zorientovat se v sobě samých, což jim nahání strach. Chrání své rodiče místo toho, aby rodiče chránili je. Často fantazírují o tom, jak by mohly mamince nebo tátovi nebo oběma pomoct, aby už nebyli smutní, aby se už nehádali, aby se nezlobili. Viní se za to, že se jim to nedaří. Tyto děti nevěnují pozornost tomu, co ony samy potřebují, ale splývají s tím, co potřebují rodiče. Když pak mají říct, jestli chtějí bydlet s maminkou, nebo s tatínkem, neodpovídají podle svých přání, ale podle přání toho, kdo se jich ptá. Někdy chtějí děti s rodiči ještě něco zažít – ale nedokážou jim to říct nebo k tomu nenajdou ve svárech rodičů příležitost.

Jsou děti, které se několik měsíců po rozvodu rodičů otřepou, najdou znovu svůj vnitřní klid a můžou se posunout dál: jsou to ty, kterým rozvod dává nějaký smysl nebo tu bolestnou událost můžou nějak uzavřít. Když se to nepovede, zůstává neklid. Pak je rozvod (nebo spíš to, co se děje kolem něj) pro děti dál zatěžující a dál na sebe váže spoustu energie. Zakazují si na „to“ myslet a pocity, které jsou s rozvodem spojené, tak zatlačují hluboko do sebe. Ztrácejí kontakt se sebou a také svoji zranitelnost. Pomáhá jim to necítit bolest. Projeví se to třeba jakousi emoční zatvrzelostí, „cool“ chováním – neustále působí, že se jich nic netýká, nic je nerozhodí, z ničeho nemají strach a za nic se nestydí. Jako by neustále říkali: „No a? Co má bejt?“. Přichází agrese nebo záchvaty, zdánlivě zničehonic. Menší děti se můžou počurávat nebo pokakávat, nebo je zkrátka chronicky bolí bříško. 

Co můžete udělat

Rozvod bolí. Nejen partnery, ale i jejich děti. Má, nebo nemá tedy smysl se kvůli dětem nerozvádět? Rozhodně nemá, pokud zažívají domácí násilí nebo zneužívání. A jinak? Těžko říct – kdyby existovala odpověď, už bychom ji měli.

1. Než se rozvedete, buďte k sobě brutálně upřímní

Převezměte do puntíku zodpovědnost za svoji část vztahu. Vztah tvoří dva, je to 50 : 50. Neobviňujte se, ale prozkoumejte to a chopte se činu, který z toho vyplývá. Upřímně se podívejte na svoji část toho, jak vypadá váš vztah teď. Váš manžel má milenku: Co vám jeho nevěra říká o vašem vztahu k němu? Jak jste o tento vztah pečovala, chránila ho před nepříznivými vlivy, jak jste ho vyživovala a jak často jste v něm spatřovala jeho krásu?

Nebo – vaše manželka se k vám chová chladně. Slyšel jste dobře, co potřebuje, po čem touží a jaké jsou její sny? Anebo ještě jeden ze života: Máte pocit, že vás partner/ka nerespektuje. Jak hodně respektujete vy sami sebe? Kolik opravdového respektu vnášíte do vztahu vy? Obecně se ptejte: Co přesně vám má vaše současná situace pomoct zvědomit? Selhávání je součást manželství, nikoli jeho výsledek. Když si neodpovíte upřímně na otázky podobné těmto, pak jste neudělali dost.

2. Pusťte k sobě skutečnost, že i po rozvodu stále zůstáváte rodinou

 Nebudete už partneři, ale rodiči svých dětí zůstanete napořád. Možná je bude vychovávat ještě někdo jiný, ale jedinými rodiči jste vy. Vazby mezi vámi budou jiné a budete muset najít nový, pro děti smysluplný způsob setkávání a spojování. Pořád budete a zůstanete v mnoha ohledech souostrovím.

3. Ověřujte si, jak dostupní jste svým dětem

 Věnujte tomu pozornost i přesto, že sami procházíte těžkým obdobím. Vnímáte jejich starosti a radosti? Jste občas naladěni jen a jen na ně? Jestli ne, je tu někdo jiný, s kým vaše děti zažívají klid a bezstarostné chvíle? Kamarádi, prarodiče, tety a strejdové můžou být v této fázi hodně důležití. Spousta dětí čelí velké samotě.

Pokračování textu najdete v tištěné Heroine. Můžete si objednat jedno číslo nebo roční předplatné, nebo si ho koupit v trafice. Síť partnerských prodejen najdete tady.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 4 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Lola | 11. 12. 2019 18:00

Asi to bude znít divně, ale když jsem začala více vnímat co se doma děje, rozvod rodičů jsem si kolikrát i přála.
Celý život jsem poslouchala, že mužský jsou k ničemu. Ňoumové. Nevěrný ničemové. Mámě jsem samozřejmě věřila. Tátu jsem dlouho viděla jako někoho kdo rozvrací rodinu a dělá doma zle. Nakonec samozřejmě vystřízlivění přišlo.. teď vidím jasně a jistě, že táta byl sice věčně pryč, honil ženský a podobně. Ale máma je zase ženská, která prostě chlapa kastruje. Je prostě zarytě přesvědčená, že je to celý jeho chyba jejich nepovedený manželství a vlastně všechno na světě je jeho chyba. Neustále ho peskuje, poučuje. Nadává mu. Shazuje ho před lidma. Dělá mu naschvály.. u nás doma se prostě jela výchova, že se špatný věci neřeší. Křečovity rodinný oslavy, témata o kterých se nesmí mluvit,aby se náhodou někdo nezlobil nebo neurazil.. manželství jen kvůli dětem. Za mě celý špatně. Táta byl celej život názoru, že všechno obstará žena a on jen vydělává- to je jeho role. Teď jsou oba důchodci. Táta už tolik nezmůže je víc doma. Mámě vadí i to, že dejchá.
Ošklivý rozvod je určitě taky špatně, chápu že některé děti tím velice trpí. Ale na druhou stranu neustálé dusno doma, hádky, rejpání. Pomlouvání. Vy v tom máte maglajz. Nevíte, kdo je vlastně špatný nebo dobrý. Mrzí Vás to. Vnímáte to. Stresuje vás to. A hlavně se to na Vás přenese. Ať si prostě sebevíc říkáte, že to takhle nikdy mít nebude, určitý vzorce se Vám prostě zaryjí pod kůži.
Každý má svoje chyby. Těžko říct jak ty spory začaly. Kde je to jádro pudla. Ale vztah je vždycky o 2 lidech. A oba na tom mají svůj podíl.
Za mě : pokud je snaha a oba chtějí bojujte za záchranu! Ale pokud prostě nedokážete uznat chybu, být upřímní. Sebekritický. Nevážíte si jeden druhýho. Raději od sebe.

+19
Reagovat