Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Vztahy, které končí vraždou. Femicidě by se dalo zabránit, oběti ale systém nechrání

Domácí násilí
Femicida
Komentář
Pavel Houdek
| 10. 10. 2022 | 53 komentářů | 12 540
Vztahy, které končí vraždou. Femicidě by se dalo zabránit, oběti ale systém nechrání
Zdroj: Shutterstock

„Nepochopitelná tragédie, které se nedalo zabránit.“ To je v kostce výrok, který zazní od policie a politiků pokaždé, když muž zabije svou (bývalou) přítelkyni. Pokaždé znamená zhruba jednou za měsíc – a to je řeč pouze o případech, které se dostaly do médií. Je to lživý a skandální výrok. I laik musí vidět, že případy femicidy, tedy genderově motivovaných vražd, jsou si velmi podobné, u všech se s železnou pravidelností opakují stejné prvky. Jediný, kdo to nevidí, je právě Policie ČR a zodpovědné autority.

Systém v ČR ženy ohrožené femicidou nechrání. Neumí to a dělat to nechce. Otázkou je, proč. Odborníci a odbornice dlouhodobě upozorňují na to, že femicida, tedy zabití ženy proto, že je žena, rozhodně není nepochopitelná tragédie. Tyto skutky v sobě mají jasně identifikované a popsané vzorce. Jakmile máte vzorec, můžete ho aktivně hledat a snažit se do něj vstupovat tak, aby nevyústil ve vraždu. Tento jednoduchý, potvrzený a ozdrojovaný fakt ale zodpovědná místa z nepochopitelných důvodů odmítají vzít na vědomí.

Moment, který změní vše: od partnera chce žena odejít

Co tedy můžeme dělat, abychom počet obětí femicidy snížili? Prvním krokem logicky musí být, uvědomit si problém, jeho rozsah a popsat ho. Pro Policii ČR přitom femicida neexistuje. Považuje ji za „vraždu motivovanou osobními vztahy“, stejně jako třeba vraždy mezi sousedy a podobně. Kvůli tomu neví, kolik podobných vražd se stane, a nemůže ani zkoumat, co mají podobné. 

Data přitom existují. Podle článku v Časopise pro právní vědu a praxi se ročně stane okolo dvaceti vražd, kdy je obětí vraha manželka, družka nebo bývalá manželka. V tomto počtu nejsou uvedeny vraždy, kdy muž zabil svou přítelkyni, se kterou nesdílel společnou domácnost, ani případy, kdy žena pokus o vraždu přežila; skutečné číslo femicidy bude tedy ještě výrazně vyšší.

Dalším krokem by měla být analýza těchto činů, hledání rizikových faktorů a vytvoření datových sad, abychom podobné případy uměli včas odhalit. I zde je práce z velké míry hotová. V zahraničí podobné výzkumy probíhají už delší dobu. Z nich vyplývá, kdo femicidu páchá i kdy – dochází k ní v momentě, kdy se žena rozhodne od pachatele odejít. Dá se přitom čekat, že v podobném kulturním okruhu budou výsledky analýzy velmi podobné a s minimálním úsilím by je stačilo upravit o lokální specifika. 

Tragické konce domácího násilí

Není překvapením, že jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů je historie domácího násilí. Nestává se, že by pachatel zavraždil ženu (a často i děti) „z ničeho nic“; naopak je pravidlem, že ženu docela dlouhou dobu napadal. Většina obětí femicidy v období jednoho roku před vraždou musela vyhledat lékařské ošetření v důsledku napadení budoucím vrahem.

To vede k úvaze, že právě ordinace jsou vhodným místem k identifikování možných obětí femicidy a jejich vrahů. Za tímto účelem byl vytvořen dotazník pro rychlý odhad nebezpečnosti pachatele (Danger Assessment Scale), který dokáže odhalit, nakolik je reálné, že situace eskaluje směrem k vraždě.

Podobným nástrojem by měli disponovat i policisté a policistky v terénu. Samozřejmě od nich nelze čekat, že budou odborníci a odbornice na dynamiku domácího násilí, odhad nebezpečnosti pachatele atd. Pokud jim ale dáme jasnou metodiku a do ruky jednoduchý nástroj diagnostiky, můžeme od nich čekat, že pokud narazí na případ s určitými znaky (ne jenom domácí násilí, ale třeba i pronásledování bývalým partnerem nebo nebezpečné vyhrožování z jeho strany, a dokonce i jednání podobné povahy, které nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu), tak ho použijí a podle jeho výsledku podniknou další kroky.

I pokud by takový rizikový případ dokázali pouze identifikovat, byl by to významný krok dopředu. Mohla by ho ihned převzít policejní skupina specializující se na předcházení femicidě, od které bychom už odbornost a vhled čekat mohli, a kde by třeba působil i speciálně vycvičený krizový intervent. Už jen správně vedený výslech potenciálního pachatele by ho mohl od záměru odradit; ne nutně represí, ale třeba tím, že by mu během něj byly představeny jiné možnosti řešení jeho situace. A samozřejmě na jeho základě by specialisté mohli určit další postup práce jak s potenciálním pachatelem, tak s obětí.

Jednoduchá opatření mohou začít chránit životy hned

Naneštěstí není úplnou výjimkou, že pachatel spáchá femicidu legálně drženou zbraní. Je to pro něj často nejrychlejší a v případě posledního impulsu nejsnazší nástroj, který je po ruce. Dává proto smysl upravit legislativu tak, aby policisté měli možnost zbraň zadržet v případě, kdy z assessmentu vyjde vysoká nebezpečnost pachatele (v současnosti tak například nemohou učinit v případě přestupku ve stadiu šetření, v mnoha případech, kdy byl pachatel uznán vinným, ale k činu nepoužil střelnou zbraň atd.).

Případy femicidy z poslední doby

  • Duben: Loučka na Vsetínsku. Muž usmrtil tři děti a manželku. Následně způsobil výbuch domu.
  • Červen: Javornice na Rychnovsku. Muž zastřelil své dítě a manželku. Poté spáchal sebevraždu.
  • Srpen: Zlín. Muž zastřelil svou bývalou přítelkyni.
  • Září: Měšice u Prahy. Muž zastřelil dvě dcery a manželku. Nakonec spáchal sebevraždu.

Výše zmíněná doporučení jsou známá a prověřená. Jsou také levná, nevyžadují žádné složité legislativní procesy (až na poslední), jdou zavést prakticky hned. A není na co čekat. Hrozí totiž, že v blízké budoucnosti dojde u femicidy k velkému nárůstu.

Jedním z významných spouštěčů podobných činů jsou totiž existenciální potíže: ztráta zaměstnání, finanční problémy, zadlužování, exekuce. Pachatel nevidí jiné řešení své situace než vraždu a sebevraždu. Právě v těchto případech jsou velmi často obětí i děti… To vše jsou přitom problémy, které Česko kvůli energetické krizi a inflaci zasáhnou velkou měrou. Počet „nečekaných“ tragédií bude narůstat, pokud s tím něco neuděláme. Přitom stačí jen trocha politické vůle.

Ta ale chybí. Pohled na země, kde se femicidou a její prevencí seriózně zabývají, ukazuje, že změnu přináší až tlak občanské společnosti zdola. Příkladem může být Francie, kde byl počet genderově podmíněných vražd žen na zhruba stejné úrovni v přepočtu na počet obyvatel jako u nás; a stejně jako u nás byl na pokraji zájmu. Teprve když se o femicidě začalo více psát, média začala ukazovat jednotlivé případy, a hlavně: když naštvaní lidé vyrazili do ulic, stalo se z toho téma čísla jedna. Teprve statisícové pochody a protesty dokázaly to, že politici přestali mlčet a začali se předhánět, kdo navrhne lepší opatření. O femicidě mluvila vláda, prezident – a nejen mluvili, hlavně začali jednat. Možná je čas přestat debatovat a začít křičet v ulicích i u nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 53 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Jana | 10. 10. 2022 9:43

Mám hádanku: kolik žen ještě musí být zavražděno, aby to začalo být téma?

+13
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Che | 10. 10. 2022 9:32

Já nevím, vždycky jsem ty rozšířené sebevrahy tak nějak chápal. Už od školky nás učí, že bordel po sobě máme uklízet. Co ale nechápu jsou lidi typu Kramný, kteří si po tom hned zajdou na snídani. Vždyť je to all inclusive.

-11
Reagovat