Greenfluencerka Tereza Koubková: Přála bych si, abychom byli všichni hůře manipulovatelní

Jak dlouho se zabýváte ekologií?

Uchvátila mě během prvního ročníku studia biochemie na Univerzitě Karlově, tedy šest let nazpět. Nabrala jsem si tehdy ekologické předměty z jiných fakult a snažila se v ní vzdělat i mimo můj vlastní obor. Vtáhlo mě to – v dobrém i špatném slova smyslu. Hltala jsem každou informaci, ale adekvátně tomu jsem byla každou informací i víc a víc deprimovaná. Přešla jsem na Vysokou školu chemicko-technologickou, kde mají na technologie ochrany životního prostředí celou fakultu. Nabyté vědomosti se snažím uplatnit v běžném životě i v práci a nějakou stravitelnou formou je předávat dál na sociálních sítích, besedách a workshopech. A v současné době na dálku i ve školách, a to video-pořadem Přihořívá.

V minulosti jste působila jako výzkumná chemička. Chemie jako obor na první pohled nepůsobí zrovna ekologicky. Ale ono to tak úplně není, že?

Chudák chemie jenom schytala špatnej marketing. Jistě, pesticidy jsou chemie, ale to čistá voda taky. Těžko bychom na světě hledali něco, co není chemie. S ekologií si tak neprotiřečí, naopak, jdou ruku v ruce. A chemie v této oblasti přináší i řadu pokroků. Na Univerzitě Palackého v Olomouci například vymýšlí, jak vyvíjet léky s menším množstvím odpadu z výrobního procesu, na Masaryčce v Brně zkoumají bioluminiscenci jako možný zdroj světla bez potřeby elektrické energie, na pražské VŠCHT pracují na lépe recyklovatelných materiálech. Já jsem dělala v laboratoři na kultivované maso, tedy maso ze zkumavky. Tím by se mohlo obejít obrovské množství emisí, které produkuje chov zvířat, a také snížit spotřeba vody. Jen v Evropské unii je masný průmysl zodpovědný za 84 % emisí vznikajících z produkce potravin.

Dnes už se ale chemii nevěnujete. Živí vás pořad Přihořívá a další podobné projekty?

Kdepak, to nejsou výdělečné projekty, spíš naopak, potřebují dotovat. Krom praktikování a popularizace vědy jsem už sedmým rokem jednou nohou v marketingu, kde jsem v průběhu času pomáhala různým klientům tvořit jejich vlastní edukativní výstupy, nejčastěji taktéž v oblasti vědy. Pro marketingový svět dělám taky školení, jak nebalamutit zákazníka a nepodílet se na greenwashingu. A část příjmu mi také chodí ze sociálních sítí, kde občas přijímám nějaké spolupráce. Z nich bych mohla být úplně za vodou, dneska už si tím můžete vydělat opravdu hezké peníze, ale být reklamní leták nikdy nebyla má představa, čím se chci jednou stát, a tak přijímám jen nějaké dlouhodobější a smysluplné kampaně.

A co oblast módy, která bývá pro mladé dost důležitá. Daří se jim vysvětlovat, proč by neměli podléhat všudypřítomným reklamám a konzumu? Nebo k tomu člověk musí dospět?

Z části určitě dospět. Aspoň já jsem to tak měla. Člověk může něco vědět, ale někdy chvíli trvá, než to tak začne i cítit. Je to také hodně o sebevědomí. Dělat věci po svém a odolávat tlaku většiny, která podléhá módním trendům, to chce v mladém věku hodně sebevědomí. Myslím, že například v této oblasti může hezky fungovat to vzájemné učení se. Že hodně záleží na vzorech v rodině, jaké smýšlení a chování vidíme u těch, kdo jsou nám nejbližší. Snáze k nim pak taky dospějeme.

Co pro vás osobně znamená udržitelnost v módě?

Móda, která nám vydrží. Nakupování podle vlastních potřeb a vkusu, ne kvůli tlačené reklamě sponzorovaných influencerů a aktuálním trendům. Upřednostňování kvality před kvantitou. Vyměňování si oblečení s kamarádkami nebo na swapech. A snaha opravovat, dokud to jde.

Zníte optimisticky, ty chmurné pocity, které jste zmínila v úvodu, se vám už tedy daří nějak zvládat?

Čím déle v něčem jste, tím více jste proti tomu imunní. Když každý den slyšíte o tom, co se kde stalo za ekologickou pohromu a jak vypadají predikce, tak se buď zblázníte, nebo otupíte. Emoční otupení mi ale pomohlo k věcem přistupovat systematičtěji a ve větším měřítku. Hledat způsoby, jak dělat změny, už ne tak horlivě, ale zato efektivně. Myslím si, že je to vlastně úplně normální a správné a že je i ten počáteční horlivý chaos potřeba. Jen je důležité se v něm neutopit. Mít v životě něco pevného nebo pravidelného, ale hlavně hezkého. Někomu pomáhá mít s kým tyhle věci sdílet, já potřebovala spíš mít kam od toho utéct. Prostě jen nezapomínat na sebe a na to, že ono všechno vždycky nějak dopadne. My můžeme jen přispět svým dílem, aby to dopadlo líp.

Jste tedy motivovaná v osvětové činnosti pokračovat?

Já to dělám, protože mě to baví a jde mi to. Ráda chápu věci a když je pochopím, přijde mi, že k tomu pochopení vedla zbytečně složitá cesta, kterou můžu ostatním zjednodušit. Motivaci vidím v tom, že budeme všichni vědět víc. Že pak budeme moct dělat vědomější rozhodnutí podle vlastního uvážení, ne podle toho, co nám říkají reklamy a slogany. Přála bych si, abychom byli všichni hůře manipulovatelní, ať už v tom, co kupujeme, nebo komu dáváme hlas.