Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Za nošení džín je čekal krutý trest, za minisukně obtěžování. Země, kde je móda diktátem vlády

AfghánistánGalerieMódaNáboženstvíRovnoprávnostŽeny v nevýhodě
Ada Bartlová
| 26. 8. 2022 | 10 komentářů | 19 173
Za nošení džín je čekal krutý trest, za minisukně obtěžování. Země, kde je móda diktátem vlády
Foto: Marben / Shutterstock

U nás to známe jen z dystopických románů jako Příběh služebnice nebo 1984: obyvatelé země, kde vládne tvrdá diktatura, musejí nosit přesně daný oděv. V některých zemích je to ale realita, a tou skupinou, které se diktuje, co má nosit, bývají obvykle ženy. Před rokem se opět zpřísnila pravidla i v Afghánistánu, kde znovu získal moc Tálibán.

Zvlášť přísnou regulací ženského oděvu jsou proslulé Írán, Afghánistán a Saúdská Arábie – islámské země s teokratickým nebo téměř teokratickým režimem. V Afghánistánu mají všechny ženy – jako v jediné zemi na světě – nařízeno zakrývat si tvář, to znamená nosit nikáb (jsou vidět pouze oči) nebo burku. V Saúdské Arábii a Íránu je povinná abája (dlouhé volné šaty) a hidžáb (šátek zakrývající celou hlavu a krk).

Hidžáb, nebo vězení

Právě hidžáb se v Íránu stal symbolem útlaku i protestů proti němu. Zatímco v Saúdské Arábii se práva žen postupně (byť pomalu a neochotně) rozšiřují, v Íránu naopak přituhuje. Protesty proti povinnému nošení hidžábu, které se v posledních letech rozmohly, se trestají absurdně vysokými tresty.

Aktivistka Vida Movahed si v prosinci roku 2017 sundala v Teheránu na ulici hidžáb, přivázala ho na klacek a mávala jím na protest proti jeho povinnému nošení. Odseděla si za to rok ve vězení. (Dnes jsou tresty pro aktivistky mnohem vyšší.)

Čin Vidy Movahed inspiroval další ženy, které protestovaly stejným způsobem. Některé dokonce na stejném místě. 

Jinou formou protestu jsou Bílé středy (White Wednesdays), kdy mohou íránské ženy dát najevo solidaritu s aktivistkami. Za tímto hnutím stojí známá íránská žurnalistka a bojovnice za práva žen Masih Alinejad. Protestuje se bílým oblečením nebo hidžábem, ať už na hlavě, nebo sundaným. 

K protestu íránských žen se připojili i někteří muži. Vznikla kampaň Men in Hijab, kdy se muži, kteří nesouhlasí s vynucováním nošení hidžábu, fotí právě v něm. Někdy sami, někdy s prostovlasou ženou po boku. Mužům je některé oblečení také zakázáno, ale pravidla jsou volnější (nesmějí například nosit tílka nebo šortky) a nikdo je příliš nevymáhá.

V zemích, které vyžadují strohé dodržování pravidel islámu, je zakázáno i jakékoli nadměrné zdobení, kterým by žena upoutávala pozornost: výrazné barvy, šperky, make-up. V mnoha zemích se však pravidla dodržují mnohem volněji a ženy chodí oblékané a nalíčené v souladu s nejnovějšími trendy – samozřejmě s trendy, které platí pro jejich kulturu a módní styl. Abáji, hidžáby a celkově „modest fashion“ (cudná, slušná móda – taková, která odhaluje co nejméně) mají svůj vlastní módní svět včetně influencerek. Tak třeba Soha Mohamed Taha z Dubaje má přes 800 000 sledujících a feed plný dokonale nafocených outfitů.

Nejen islámské státy ale určují ženám, co si mají oblékat. Určitě jste už někde narazili na údajný seznam oficiálních povolených účesů v Severní Koreji. O jeho pravosti se vedou spory, ale že v Severní Koreji platí určitá nařízení ohledně oblékání a vzhledu, o tom nikdo nepochybuje. Teprve před deseti lety bylo zrušeno pravidlo, které ženám zakazovalo nosit kalhoty jinde než v práci. Sice se běžně porušovalo, ale protože policie mohla ženy napomínat nebo pokutovat, bylo jednoduché využít ho k šikaně.

severní koreaFoto: Oleg Znamenskiy / Shutterstock

Státu a policii ale i tak zůstal v rukou nástroj na pronásledování každého, kdo se znelíbí – stále platí, že se Korejci musejí oblékat slušně a nesmějí nosit nic „prozápadního“, například skinny džíny nebo trička s nevhodnými potisky. Kdo zažil český socialismus, tomu je to určitě povědomé.

Uganda přišla v roce 2014 s návrhem zákona omezujícího ženské oblečení. Uganda má hodně problémů s lidskými právy (dětská práce, kriminalizace homosexuality), takže to byl jen jeden z kamínků v celé mozaice. Zákon namířený celkově proti pornografii měl zakázat nejen porno jako takové, ale i jiný materiál, kde se ukazují ženská prsa, stehna nebo zadek, a jakékoli „erotické chování“ a také „neslušné oblékání“ na veřejnosti, mimo jiné nošení sukní nad kolena. Vláda to odůvodňovala tím, že minisukně jsou příliš dráždivé a jejich zákazem se vyřeší problém častého sexuálního obtěžování žen. (Připomíná vám to něco?)

Zákon skutečně vešel v platnost, ale po protestech ugandských žen i mezinárodních aktivistů byl nakonec loni v srpnu zrušen. Na to, že problém sexuálního obtěžování žen v Ugandě přetrvává bez ohledu na zákazy či jejich rušení, upozorňuje například ugandská zpěvačka a feministka Sheebah Karungi. Sama vystupuje v kostýmech, které jí vyhovují – někdy jsou výrazné a hodně odhalené, někdy ne –, ačkoli už kvůli tomu sama zažila obtěžování a na pódium ji někdy musí doprovázet bezpečnostní služba.

Že jsou to všechno země s úplně jinými kulturami a zvyklostmi a u nás, ve vyspělých západních zemích, se to nemůže stát? Zkuste si přečíst školní řád školy, do které chodí vaše děti nebo kterou máte v okolí. Ne všude už se stihli zbavit reliktů středověku.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 10 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Alžběta Šustkova | 27. 8. 2022 10:06

To je klasika, žena nemůže nic a chlapi mohou všechno. Přitom by právě muži měli přemýšlet o tom, jak by bylo jim, kdyby se narodili jako ženy a omezili by jejich práva, protože se narodili ženy. Tyhle zákony o tom, co se nosit smí a co ne jsou že strany mužů a zákonodárců čiré sobectví. Bojí se, aby si ženy moc nevyskakovaly a nechtěly nakonec plnou svobodu,která by jim jen prospěla. Chápu, že někdo určené oblečení nosit chce a někdo ne. I ženy na východě by měli mít stejnou svobodu vlastní volby oblečení jako my tady. Když jsem chodila na střední školu, tak se mi někteří spolužáci snažili diktovat, co mám nosit. V té době byla v módě hlavně černá a tu nosím jen ve vlasech a na botách, mám ráda výrazné barvy. Zažila jsem šikanu kvůli trendu, který jsem odmítla, ale spektrální barvy jsem nikdy nesundala. Každý by měl mít možnost vybrat si, co se mu líbí. Na svobodu volby má právo žena i muž.

+7
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Pinochet | 28. 8. 2022 21:01

Citace - Alžběta Šustkova / 27. 8. 2022 10:06

Když jsem chodila na střední školu, tak se mi někteří spolužáci snažili diktovat, co mám nosit. V té době byla v módě hlavně černá a tu nosím jen ve vlasech a na botách, mám ráda výrazné barvy. Zažila jsem šikanu kvůli trendu, který jsem odmítla, ale spektrální barvy jsem nikdy nesundala. Každý by měl mít možnost vybrat si, co se mu líbí. Na svobodu volby má právo žena i muž.


Jak přesně onen diktát probíhal? Nechtěli se s vámi bavit, byla jste "ta divná" a každou chvíli utrousili uštěpačnou poznámku? To byla zase jejich svoboda volby. A měli na ní právo stejně tak jako vy, nejste výjimečná, motivačním citátům navzdory.

-1
Reagovat