Chtěli ji umlčet a zabít. Nejslavnější žena Afghánistánu utekla, za svou zemi bojuje z Evropy
O Afghánistánu se říká, že je nejhorším místem na zemi, kde se můžete jako žena narodit. Aryana Sayeed, která je nyní nejslavnější ženou z Afghánistánu, unikla vloni v srpnu téměř jisté smrti. Rok poté, co Tálibán znovu dobyl Afghánistán a v zemi zhasla naděje na rovná práva a vzdělání pro ženy, přinášíme příběh zpěvačky, která ve své rodné zemi svými písněmi dojímala davy a nyní pomocí hudby burcuje svět, aby na Afghánistán nezapomněl.
Ze své rodné země utekla Aryana Sayeed před rokem a dnes je sedmatřicetiletá zpěvačka jedním z nejsilnějších hlasů umlčených Afghánek. Vloni v srpnu vládu nad zemí už podruhé převzalo radikální islamistické hnutí Tálibán a Afghánistán se tak propadl do doby temna.
Ženy mají zakázáno navštěvovat školy, sportovat a vykonávat většinu profesí. Na ulici smějí jen v burce a doprovodu manžela, bratra nebo syna. V celé zemi je zakázáno zpívat a poslouchat hudbu. Za pouhý rok ženy zmizely z veřejného života. Jejich údělem je být doma, rodit děti a starat se o manžela a domácnost. Jediné hlasy afghánských žen, které je slyšet, patří ženám, kterým se podařilo uprchnout do zahraničí.
Aryana vystupovala na stadionech i v televizi, ve fotbalovém dresu i velkolepých kostýmech. Prohlédněte si fotogalerii:
Na setkání s Aryanou jedu do hotelu Intercontinental v pražských Dejvicích. Tato nejslavnější afghánská zpěvačka si sem odskočila z Německa, kde je právě na koncertním turné. Získala věhlas jako popová diva a zároveň bojovnice za práva afghánských žen. Zatímco v Německu vyprodává největší koncertní haly, v Česku by na její show neměl kdo přijít – Afghánců v Česku je kolem tří stovek, zatímco u německých sousedů jich je registrováno přes 350 tisíc. A to už je dobrý základ pro publikum. To tvoří z velké většiny ženy – Afghánky žijící v zahraničí. Právě pro ženské publikum jsou Aryaniny písně určeny především.
Na černé listině Tálibánu
Přichází ke mně menší žena s havraními vlasy na vysokých jehlách. Velké poprsí a vosí pas obepínají černé minišaty. Aryana působí jako reklama na moderní ženu – má zvětšené rty, vytetované obočí, zmenšený nos, výrazné lícní kosti, nalepené nehty i řasy. Botoxová kráska. Různé plastické a kosmetické operace jsou součástí statusu bohatších žen zejména na Blízkém a Středním východě. To, že na to máte, musí být zkrátka vidět. I bez nich bychom ale o Aryaně mohli říct, že je krásná.
V závěsu za ní pochoduje bodyguard a pohledný mladý muž s vlasy v culíku, jmenuje se Hasíb, pochází také z Afghánistánu a je to Aryanin manažer a nyní i snoubenec. „Můj partner je ještě větší feminista a bojovník za práva afghánských žen než já. Písně, které zpívám na podporu afghánských žen, složil on,“ směje se Aryana, když mi ho představuje. Za lidská práva Afghánek musejí oba bojovat ze zahraničí.
Kdyby doma v Afghánistánu vyšla Aryana takto oblečená na ulici, čekalo by ji bičování a vězení a dost možná i smrt. „Jsem na černé listině Tálibánu. Kdyby mě objevili, zabili by mě,“ vysvětluje Aryana. Radikální islamistické hnutí Tálibán vloni ovládlo Afghánistán, a to po dohodě s USA a stažení jednotek NATO ze země. A to je důvod, proč Aryana s Hasíbem museli ze země uprchnout.
„Jsem také muslimka, praktikující a věřící, o ramadánu se postím a považuji islám za krásné náboženství plné věcí, které mají smysl. Ale Tálibán má výklad islámu, který nikdo nezná, ani můj otec nebo dědeček. Dokonce i v Saúdské Arábii, kde islám vznikl, smějí ženy studovat a řídit auta. Tálibán ale ženám zakázal úplně vše. Islám jen zneužívají k ovládnutí země,“ vysvětluje Aryana stručně svůj postoj k současné afghánské vládě.
Příběh jejího útěku začal, když dostala varování, že Tálibán postupuje a jí hrozí nebezpečí. „Koupili jsme si s Hasíbem letenky s mezinárodní společností. Pro jistotu. Druhý den jsme jeli na letiště. Řekli nám, ať čekáme na odbavení. Jenže ve čtyři hodiny ráno se nečekaně ozvala přímo na letišti střelba. Přijeli tam lidé se zbraněmi a všichni zaměstnanci letiště zmizeli. Neměl nás kdo odbavit,“ vypráví Aryana. Když se objevil dav lidí a všichni běželi k letadlům, rozeběhli se s mužem také. „Jenže letadlo už bylo plné lidí se zbraněmi, zabrali většinu sedadel. Piloti se vyděsili a utekli pryč. Seděli jsme v tomhle divném narvaném letadle a já jsem dostala strach. Chtěla jsem jít pryč. Bála jsem se, že přijde Talibán, zkontroluje moje doklady, a když zjistí, kdo jsem, tak mě zabijí,“ popisuje zpěvačka den, kdy Tálibán vstoupil do Kábulu. Bylo to právě 16. srpna.
Kdyby mě našli, chtěla jsem, aby mě snoubenec zastřelil
„Tisíce lidí se snažily dostat na letiště a opustit zemi a my jsme se prodírali opačným směrem, pryč z letiště. Celá jsem se zakryla burkou, aby mě nikdo nepoznal. V jednu chvílí proti mně šla tlupa Tálibánců se zbraněmi. Stříleli do vzduchu. Zastavilo se mi srdce. Začala jsem se modlit. Ale oni si mě nevšimli. Dostali jsme se zpátky do města a začali jsme vymýšlet další plán. Pochopili jsme, že jedinou možností bude evakuační letadlo, protože mám britský pas a můj snoubenec má pas kanadský,“ vypráví Aryana.
Útočiště našli v domě u příbuzných. V té době už ale Tálibán zahájil domovní prohlídky, snažili se najít lidi, které měli na seznamu nepřátel. „Schovala jsem se do tajného úkrytu ve sklepě. Měla jsem hrozný strach. Bylo jasné, že mi jde o život. Museli jsme to risknout a vyrazit na letiště. Celá jsem se zahalila. Abychom byli méně nápadní, doprovázeli nás příbuzní s dítětem,“ popisuje.
„Byla to hra o život. Zapřísahala jsem Hasíba, aby mě zastřelil, pokud mě Tálibán odhalí. Slíbil mi to a řekl, že by pak zastřelil i sám sebe. Pro mě bylo hlavní, abych se Tálibáncům nikdy nedostala do rukou. To bych raději zemřela,“ prohlašuje Aryana.
V noci se tedy Aryana v doprovodu příbuzných vydala na letiště. Měli obrovské štěstí, proklouzli mezi hlídkami a žádní bojovníci Tálibánu o její pas nepožádali. Pro americké vojáky byl pak její britský pas propustkou do evakuačního letu, kterým nakonec Aryana odletěla do Kataru. Odtud se pak dostala do USA. Nyní žije v tureckém Istanbulu, odkud vyráží koncertovat do celého světa.
Během přebírání moci Tálibánem američtí vojáci evakuovali z Afghánistánu za 17 dní přes 120 tisíc lidí. Podle Bidena šlo o největší letecký transport v historii USA. Mnozí však uprchnout nestihli. Jen pár dní poté, co odletěla Aryana, se do davu čekajícího před letištěm vmísili sebevražední atentátníci. Více než 120 lidí bylo na místě roztrháno na kusy, včetně sedmi amerických vojáků.
Odešli sovětští vojáci a přišel středověk
Klíčem k jejímu životnímu osudu je doba, do které Aryana přišla na svět. Psal se rok 1985. Stejně jako já se tedy narodila do komunistického režimu, I Afghánistán v té době okupoval Sovětský svaz. Jeho nadvláda dívkám zaručovala určitá práva, například na vzdělání a práci. Jenže přišel rok 1989, který byl zlomový nejen pro Česko, ale i pro Afghánistán. Poslední sovětský voják z Aryaniny rodné země odešel 15. února 1989. Zatímco mě čekal život v demokracii a svobodě, pro Aryanu nabraly události opačný směr.
Zveme vás na konferenci:
Afghánistán se propadl do krvavé občanské války. K moci se začalo dostávat nejradikálnější hnutí ze všech – Tálibán. Aryaniným rodičům se vousatí islámští radikálové vůbec nelíbili a v roce 1996 se rozhodli ze země, která se stále více propadala do středověku, odjet. Rodina získala azyl ve Velké Británii, kde také Aryana vystudovala a získala hudební vzdělání. Nadvláda Tálibánu trvala v Afghánistánu až do roku 2001.
Své první vystoupení v rodné zemi měla Aryana až o deset let později. V té době už zpívala afghánskou hudbu po celém světě. Přijela na pozvání afghánské televize, která jí nabídla, aby byla porotkyní v pořadu Voice of Afghanistan, i když její rodina byla proti, bála se o ni. Aryana se stala první ženou, která kdy v Afghánistánu měla koncert pro veřejnost. „Bylo to úžasné, neopakovatelné a okamžitě jsem se stala slavnou po celé zemi. Jen si to představte – v největší státní televizi najedou vystoupí nezahalená žena bez šátku a veřejně zpívá afghánské písně. Lidi mě milovali, přes noc všichni znali moje písně. Byla to naprosto neopakovatelná atmosféra,“ vypráví Aryana a oči jí ještě dnes při té vzpomínce svítí.
Dvě auta přede mnou vybouchla, jsem hlavním terčem útoku
Do soutěže Voice od Afghanistan, která byla v podstatě kopií západních talentových soutěží, se hlásily i ženy. Aryana odmítala nosit šátek a stala se vzorem pro statisíce afghánských dívek, které se chtěly stát zpěvačkami, sportovkyněmi nebo čímkoliv jiným, co bylo do té doby v jejich zemi zakázáno.
Nedělám jen umění, ale jsem ve válce. Jsem jako voják na bitevním poli, neustále v nebezpečí.
Jenže nezahalená žena s pokrokovými názory se okamžitě stala terčem nenávisti pro Tálibán i pro konzervativní radikály. Aryana tak ve své rodné zemi nikdy nebyla v bezpečí, neustále čelila výhružkám, chtěli ji zabít. Několikrát se stala terčem atentátu. „Cestou z televize jsme jeli v koloně aut, já seděla v tom prostředním. Dva vozy přede mnou explodovaly. Nastražili na nás bombu. Na místě zemřelo osm mých kolegů z televize, mladé holky a kluci,“ vzpomíná Aryana a odmlčí se. Dobře ví, že právě ona byla hlavním cílem útoku. „V té chvíli mi došlo, že nedělám jen umění, ale že jsem ve válce. Jsem jako voják na bitevním poli, neustále v nebezpečí.“
Smutná realita Afghánek. Raději se upálit
Aryana zpívá tradiční a lidové afghánské písně v popových úpravách, občas s trochou hip hopu. Texty jsou v dari a paštštině, ve dvou hlavních jazycích její země. Když v roce 2017 zpívala Aryana zpívala na vyprodaném koncertu v Paříži v šatech tělové barvy, stěžovali si někteří konzervativnější představitelé Afghánistánu, že vypadala, jako by byla nahá, což je v rozporu s afghánskými a muslimskými hodnotami. Aryana reagovala tím, že šaty spálila a vydala prohlášení, ve kterém si posteskla, že Afghánci se více starají o to, co ženy nosí, než o to, jak se s nimi zachází.
Smutná realita života žen v jejím rodném Afghánistánu se objevuje v mnoha jejích písních. Líčí ji například v písni Žena v ohni, ke které natočila působivý klip. V něm zkombinovala své záběry s autentickými videi afghánských žen, kde zoufalá hrdinka chce sama sebe upálit. Tento způsob sebevraždy totiž volí každý rok stovky afghánských žen. Vidí v tom jediný únik před strašlivými životními podmínkami, kdy mnohé čelí domácímu násilí ze strany svých manželů.
„Jsem žena, ale také dcera a sestra. Jsem manželka. Jsem vaší bolestí. To já jsem porodila Mohameda a další proroky. Se mnou začíná život. Beze mě byste neexistovali. Jsem žena, jsem žena,“ zpívá Aryana v písni Zan Astam – Jsem žena.
Dříve pro týrané ženy fungovaly azylové domy, kde se mohly ukrývat před násilnickým manželem i zlobou svých bratrů. Jenže s tím je po převzetí vlády Tálibánem konec. Tyto domy provozovaly ženské aktivistky ve spolupráci s mezinárodními nevládními organizacemi. Po nástupu Tálibánu ale hrozí ženským aktivistkám smrt a většina neziskovek zemi opustila.
Týrané ženy tak už ve své zemi nemají zastání a jsou vydány napospas zlovůli svých manželů, otců a bratrů. Loni na podzim stanice CNN přinesla reportáž o devítileté dívce, kterou její otec prodal starému muži za 2000 dolarů. A matka dívenky to jen smutně pozoruje. Musí mlčet.
Světlo na konci tunelu nevidím
Když se v roce 2017 slavilo sto let od vyhlášení samostatnosti Afghánistánu, chystala Aryana koncert v Bamjánu, kde Tálibán zničil sochu Buddhy ze čtvrtého století. Týden před koncertem však začali náboženští vůdci proti vystoupení pořádat demonstrace. Koncert, který se měl konat na velkém stadionu, musel být zrušen. „Byl to souboj světla a tmy. Temnota zvítězila. Uspořádali jsme ale menší vystoupení v chráněném prostoru. Nakonec jsem tam měla tři koncerty,“ říká zpěvačka.
Aryana musela být neustále pod ochranou osobních strážců a dodržovat přísná bezpečností opatření. „Žila jsem jako vězeň, pohybovala jsem se jen mezi televizí a domovem nebo hotelem. Na sobě neprůstřelnou vestu,“ vzpomíná. Nemohla jít ven bez bodyguarda a do těch nejvíce konzervativnějších částí země, kterými jsou Khorosan nebo Pančír, nemohla vůbec.
V Afghánistánu strávila Aryana necelých jedenáct let. Vedle koncertování podporovala vzdělání a kariéru žen a dívek. „Stala jsem se pro ženy ikonou, dávala jsem jim naději, mohli opět věřit, že mají hodnotu, že mají hlas a vlastní místo ve společnosti,“ říká zpěvačka, která vytvořila také vlastní značku oblečení a prodávala ho ve vlastním obchodě v Kábulu. „Tenkrát bylo povoleno, aby se ženy objevovaly na fotkách, na reklamách, v televizi, aby byly vidět jejich tváře. To vše je teď zakázáno,“ připomíná Aryana.
Doba temna se s Tálibánem vrátila. „Zemi ovládli muži. Teroristé. USA jim to umožnily a teď na Afghánistán svět zapomněl. Všechen pokrok, který jsme tam dokázali, je ztracen. Školy pro ženy zase zavřely, ženy jsou opět bičovány a všem je to jedno. Některým západním vládám nevadí s Tálibánem spolupracovat. To je pro mě strašné a nepochopitelné,“ zlobí se. Delegace Tálibánu byla například nedávno v Norsku na pozvání tamní vlády.
Ženy, které byly v Afghánistánu aktivní podobně jako Aryana, nyní v Afghánistánu mizejí ze svých domovů. Jejich těla se občas najdou na skládce, většinou se rodina o jejich osudu už nic nedozví. Zachránily se jen ty, kterým se podařilo utéct. Aryaně se to povedlo, a tak za svou zemi bojuje jinde. K tomu využívá i sociální sítě, kde ji sledují dva miliony lidí. Dosáhnout jakékoliv změny uvnitř zavřené země je teď však nemyslitelné. Aryana pomalu dojídá gulášovou polévku a césar salát a v myšlenkách už je na koncertním turné po Evropě. Její život v Afghánistánu je minulostí.
