FBI, nebo BMI? Čím se má a nemá zabývat módní policie

Body PositivityKomentářKVIFFMóda
Ada Bartlová
| 14. 9. 2021 | 8 komentářů | 6 846
FBI, nebo BMI? Čím se má a nemá zabývat módní policie
MFFKV 2021: Karlovy Vary - zahájení 55. ročníku FF Karlovy Vary. Foto: Profimedia

Rubrika Módní policie je taková stálice bulvárních a módních časopisů všech cenových hladin a kvality papíru. Slibujeme si od ní ale hodnocení šatů, nebo figur? Co všechno by měli stylisté a stylistky vzít v úvahu, než udělí palec dolů nebo pět hvězdiček z pěti? Třeba by stačilo hodnotit jen to, co má celebrita oblečené, a nekritizovat pořád dokola prsa a zadek.

Bez přísného dohledu módních policistů a policistek se neobejde žádná akce s účastí celebrit: večírky, premiéry, festivaly. Já se také ráda dívám, jaké šaty nosí slavní, ráda si přečtu fundovanou kritiku, stejně jako si se zájmem poslechnu recenzi módní přehlídky. Problém je v tom, že pořádnou módní policii aby u nás člověk pohledal.

Když čtu článek, který hodnotí outfity osobností přítomných na nějaké akci, chci se dozvědět, kdo šaty navrhl, co je na nich zajímavého, jestli odpovídají trendům a jak se nositel/ka, eventuálně s pomocí stylisty nebo stylistky, trefili s celkovým vyzněním. Jenže až moc často se mi místo módní policie dostane spíš policie váhové a mravnostní. Redaktor/ka k tomu ještě obvykle předvede, že módě zase tak moc nerozumí. Pro českou módní policii je typické úzkostlivé zděšení nad okázalostí, nápadností a výstředností, takže když dojde na akce jako třeba předávání cen Grammy, je z toho někdy módní komando tak vedle, že se zmůže jen na hledání vtipných přirovnání slavnostních rób ke zmačkaným kapesníkům nebo peřině omotané kolem pasu.

Kolik předností je tak akorát?

Ale nechci vytýkat módním policiím konzervativní vkus. Horší mi připadá, že se v této rubrice často místo oblečení zkoumá spíš tělo. Týká se to prakticky výhradně žen. Jsme tak zvyklí na počkání hodnotit ženská těla, že nás to nezaráží ani v článku o módě: už v titulcích je běžné ženy označovat přívlastky typu „sexy“, „krasavice“ nebo „baculatá“. Do šatů je někdy „moc kyprá“, jindy „moc vyzáblá“, ukázala „příliš mnoho“ nebo ukázala „málo ze svých půvabů“. Jistě, hodnotíme-li oblečení, nelze se úplně vyhnout komentáři k postavě, protože šaty musejí hlavně sedět konkrétnímu člověku – ale to je také hranice, za kterou vůbec není potřeba zacházet.

Česká módní policie si všímá hlavně toho, která známá modelka přehlídku šla, jestli u toho byla sexy, co jí vypadávalo z výstřihu, případně zda už se dostala do kondice po nedávném porodu.

Pochybuji, že se mezi vámi vyskytne někdo, komu se v srpnu podařilo uniknout festivalovým šatům Jitky Čvančarové. Její modrý model z červeného koberce byl všude a komentáře herečku moc nešetřily: většina módních policií to napsala tak či onak zaobaleně, ale téměř pokaždé jsme se dozvěděli něco o „dmoucích ňadrech“, „ženské krev a mlíko“ nebo „bujných vnadách“, které se ze šatů „draly ven“. Opravdu si potřebujeme pořád číst o tom, jak velká prsa a jaký tvar těla má Jitka Čvančarová?

Než jsem se vůbec dočetla, kdo šaty navrhl, musela jsem projít několik článků a zhodnocení samotných šatů jsem nenašla nikde. Jejich jediný problém byl podle mého v tom, že nebyly správně zkonstruované a herečce neseděly: na mnoha fotkách je vidět, že v živůtku jsou použité slabé kostice, a živůtek proto neustále padá dolů. Někoho možná oslnil fakt, že návrhář na šaty spotřeboval 25 metrů hedvábné látky. Já jsem spíš soucítila u videí, na kterých se Jitka Čvančarová marně snaží popotáhnout zhroucené kostice na správné místo. Její „dmoucí ňadra“ rozhodně za nic nemohla.

Heroine ve Varech

KVIFF

Welcome! hlásí screen ve velkém sále hotelu Thermal za Markem Ebenem, který provází, už tradičně, slavnostním zahájením karlovarského festivalu. Jaké byly letošní filmové Vary pohledem Jany Patočkové?

Zátopek, strhující Noé i Marek Eben křičící na mrak

V lila jen mládež

Herečka Alena Mihulová pro změnu podle jednoho článku zvolila „příliš mladistvou róbu, která jejímu věku vůbec nelichotí“, podle jiného do nich neměla potřebný „dívčí pel“. Co bylo na šatech tak moc mladistvého, jsem se nedozvěděla (že by kratší délka, nebo světle šeříková barva?). Sama herečka k tomu řekla, že když šaty vybírala, měla z nich chvíli podobný pocit, ale pak si uvědomila, že tím jen zbytečně omezuje sama sebe – a vzala si je. Mně na jejím outfitu přišla diskutabilní volba kabelky a obuvi a bývala bych si ráda přečetla názor stylisty zběhlého v trendech, ale mám smůlu. Dozvěděla jsem se pouze, že Alena Mihulová je stará. Dokážete si představit, že by někdo napsal něco takového o britské herečce Helen Mirren? Ta přitom úplně klidně nosí šaty v délce po lýtka, velké dekolty a výrazné barvy.

Jak by měla vypadat módní kritika, ukazuje třeba youtuber Luke Meagher na svém kanále HauteLeMode. Meagher recenzuje módní přehlídky, červené koberce i styl konkrétních hvězd a vůbec se toho nebojí: když se mu něco líbí nebo nelíbí, tak to řekne. Cynicky, znechuceně, otráveně, nadšeně, pochvalně – a vždycky se to týká jen a pouze šatů. Nikdy nehodnotí postavu ani věk nositelky (nebo nositele), a pokud šaty odhalují nějakou část těla, opět mluví pouze o tom, jak dobře je konkrétní prvek (například vysoký rozparek) zakomponovaný do celku.

Maminky na molech

Zajímavé jsou recenze, nebo spíš doprovodné texty k módním přehlídkám v magazínu Vogue Runway. Některé jen stručně doplňují informace o návrháři a jeho inspiraci, ale mnohé podrobně rozebírají celkový kontext i drobné detaily. Pokud vás zajímá dění na přehlídkových molech v hlavních světových městech módy, tady se rychle dostanete do obrazu. Srovnejme si to s hodnocením českých módních přehlídek: až na výjimky (ještě že aspoň nějaké máme) se dočteme hlavně o tom, která známá modelka přehlídku šla, jestli u toho byla sexy, co jí vypadávalo z výstřihu, případně zda už se dostala do kondice po nedávném porodu.

Nemyslete si, že je pohoršování nad poprsím celebrit jen neškodná bulvární zábava – všechny tyhle drobnosti, které normalizují pocit, že ženská těla jsou především na ozdobu a musejí se podřizovat nějakému ideálu, se v nás ukládají a zakořeňují. Potom si ve zkušební kabince v obchodě obléknete šaty, které vám nesedí, a automaticky vás napadne, že s vaším tělem není něco v pořádku. Ty kalhoty určitě nejsou špatně ušité, to já do nich mám moc velký zadek! Zní vám to povědomě?

Bylo by fajn, kdyby se česká módní policie konečně posunula do 21. století a věnovala se tomu, co má v názvu: módě. Normativní, policajtský přístup k ženskému tělu se dnes už vážně nenosí.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 8 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Vendulka | 14. 9. 2021 6:39

Kde to můžu podepsat? :-) Ne, teď vážně, díky za super článek!!!

+39
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 14. 9. 2021 13:51

"nekritizovat pořád dokola prsa a zadek"

Ten účes je dost děsný, co?

(je to takhle ok?)

-2
Reagovat