Rozverné učitelky pijí, aby vše zvládly. Film Pod Parou nepochopil svoji předlohu, ani problém s alkoholem

Producent a režisér Rudolf Biermann se nejspíše díval, jak během covidu stoupá sledovanost snímku Chlast (2020), v němž se čtveřice učitelů rozhodne experimentovat s alkoholem. O něco podobného se v domácích karanténních podmínkách zřejmě pokoušela řada lidí. A pak loni přišel obří domácí úspěch se Zápisníkem alkoholičky, na němž se Biermann produkčně nepodílel, což ho zřejmě mrzelo.  Nicméně spolu se scenáristou Romanem Olekšákem mohli mít pocit, že jedou na správné vlně.

Film o čtveřici učitelek, které se v krásném, celoročně slunném Mikulově rozhodnou udržovat si hladinu půl promile alkoholu v krvi, aby byly při výuce kreativnější, se v podstatě vyhýbá jakýmkoli prvkům realistického vyprávění. Má se totiž jednat o letní komedii, přesněji „comedy of remarriage‟ (komedie o znovustvrzení svazku manželského). Dánský originál Chlast byl pojatý podstatně syrověji a temněji.

Přiznám se ale k jedné věci. Ani mně napoprvé úplně nedošlo, o čem je původní snímek s Madsem Mikkelsenem v hlavní roli. Chápal jsem ho jednoduše tak, že dotyční učitelé mají krizi středního věku a rozhodnou se experimentovat, až se jim to vymkne z rukou. Jeden z nich na následky alkoholismu nejspíše nešťastnou náhodou zemře (utopí se na moři se svým psem), zbývající tři jdou do sebe a na konci dospívají určité katarze a smíření. Možná už umí slavit a alkohol mít pod kontrolou, ale hlavně, život jde dál. Hlavní hrdina Martin překonal manželskou krizi a žena se k němu chce vrátit. Opojný oslavný tanec spojený s pocitem svobody na konci školního roku a titulky.