Film Pramen nucené sterilizace dostatečně neodsoudil. Romkám může ublížit, říká žena, která bojuje za jejich odškodnění
Před pár dny proběhla na karlovarském festivalu světová premiéra filmu Pramen režiséra Ivana Ostrochovského. Snímek, ve kterém hlavní roli ztvárnila Aňa Geislerová, si od diváků vysloužil ovace ve stoje. Jde o příběh české lékařky v malé slovenské nemocnici, kde v rámci své práce provádí také státem řízené sterilizace romským ženám. Těžké téma, se kterým se společnost v mnoha ohledech stále ještě nevyrovnala, snímek zachycuje v klidném až nežném zpracování s překvapivě dobrým koncem. Podle lidskoprávní aktivistky Gwendolyn Albert tím ale relativizuje utrpení skutečných obětí, a může tak nepřímo poškodit jejich šance na odškodnění.
Upozorňujeme, že rozhovor obsahuje spoilery.
Dlouhá léta jste s romskými ženami, které se staly oběťmi nucené sterilizace v Československu, v kontaktu a společně s Elenou Gorolovou jste se zasadily o to, aby se Česká republika za tuto praxi omluvila a přiznala poškozeným finanční kompenzaci. Vítáte, že se nyní toto téma objevilo na filmovém plátně? Tím spíš, když hlavní roli představuje česká filmová hvězda Aňa Geislerová, která by mohla přivést k obrazovkám početné publikum.
Jde jednoznačně o první hraný film na toto téma. Dosud vzniklo několik dokumentárních filmů, z nichž většina byla problematická. Myslím, že je důležité, aby se tohle téma ve společnosti zvedalo. Nejsem však nadšená z toho, jakým způsobem jej Pramen zpracoval. Opravdu ráda bych věděla, s čím lidé budou z kina odcházet. Uvědomuji si, že nejsem jeho klasický divák. Pro lidi, jako jsem já, určitě natočen nebyl. O nucených sterilizacích toho vím hodně. A moc dobře proto vím, že to je dodnes živé téma. Mám z toho proto velmi smíšené pocity.
Proč jsou vaše pocity smíšené?
Žádný film tohoto režiséra jsem dosud neviděla. Uznávám, že je natočen jemně, umělecky. Herci jsou skvělí, střih a kamera jsou řekla bych neutrální. Rozumím tomu, že tvůrci nechtějí divákům říkat, co si mají myslet. Obávám se však, že snímek dostatečně neodsoudil to, k čemu docházelo, a není z něj zřejmé, jak závažné tyto zásahy pro život dotčených žen byly. Neukazuje jejich trýzeň, jež zažívaly v následujících letech. Naopak končí velmi nepravděpodobným příběhem dívky, které byla bez jejího vědomí sterilizace provedena. Z nějakého důvodu se ten zákrok nepovedl a ona nakonec zjistí, že je těhotná.
- Co ve filmu podle Gwendolyn Albert zcela chybí?
- Jak skutečně probíhaly nucené sterilizace v Československu
- Proč by snímek mohl poškodit zájmy některých obětí
Chcete si přečíst celý rozhovor a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Jak moc je něco takového pravděpodobné?
Podle toho, co vím, to není nemožné. Zejména pokud jde o velmi mladou ženu. Záleží také na technice, která byla pro zákrok zvolena. Pokud jej některý z lékařů neprovedl správně, tím spíš velmi mladému organismu, který se snaží mermomocí reprodukovat, možné to teoreticky je. Je to však velmi nepravděpodobné. I proto jsou dnes předpisy velmi přísné v tom, že lékař musí ženu skutečně informovaně a jasně poučit o tom, že jde o nezvratný zásah. Že jednoduše nebude moct za rok přijít a požádat o to, aby jí podvázání rozvázali.
