Vyhlazená Meryl Streep neskrývá lítost nad koncem girl bossingu. Dvojka Ďábel nosí Pradu si stýská po době, kdy „byl svět ještě v pořádku“
Zatímco první díl kultovního amerického snímku Ďábel nosí Pradu byl lehce sadomasochistickou komedií o tom, kolik kdo snese v práci stresu, druhý díl, který má v Česku premiéru 30. dubna, se noří do určitého smutku nad úpadkem tradičních médií a éry mocných vydavatelství. Ani Meryl Streep už v něm podle filmového kritika Kamila Fily není tak ostrá, jako kdysi.
Vracet se po dvaceti a více letech ke stejnému příběhu se v poslední době stalo trendem. Čerstvé pokračování ikonického snímku Ďábel nosí Pradu na tento trend navazuje, je ovšem otázka, nakolik dokáže reflektovat změny v samotném mediálním a módním průmyslu, myslí si filmový kritik Kamil Fila, který o čerstvém pokračování slavné satirické komedie z roku 2006 píše pro web Heroine.cz.
„Druhý díl Prady nastoluje tuto úvodní situaci: časopis Runway kvůli nedostatečné editorské kontrole propaguje neetickou oděvní značku, která vykořisťuje své zaměstnance. Reputační riziko pro časopis je tak velké, že hrozí ztráta inzerce. A hlavní hrdinka z minulého dílu dostává shodou okolností vyhazov ze seriózního média kvůli finančním škrtům. Vzhledem k tomu, že je čerstvou nositelkou novinářské ceny a pronese zapálený projev o významu žurnalistiky, z něhož se stane virál, napadne majitele Runwaye, že by zrovna ona mohla pošramocenou pověst módního časopisu zachránit. Miranda, která si Andreu nepamatuje (nebo to alespoň předstírá), tuto změnu nevítá s velkou radostí,“ nastiňuje Fila zápletku očekávaného pokračování.
Podívejte se na trailer filmu Ďábel nosí Pradu 2.
„Color grading a svícení se současnými digitálními kamerami vedou k tomu, že téměř všechny filmy získávají standardizovaný Netflix look s malým kontrastem a hladkým a plochým vizuálním dojmem – tak opravdu nikomu nemohou být vidět vrásky. Přestože je tento trend setrvale kritizován, první vypuštěná ukázka s ‚nabalzamovanými mumiemi‘ měla během 24 hodin 222 milionů zhlédnutí na YouTube, což je nyní oficiální rekord výrobního studia. Přímo na plátně to pak nepůsobí až tak rušivě a neživotně, nicméně příběh o tom, že všichni stárneme a moudříme, vyznívá celkově trochu jinak.“
Co film divákům a divačkám říká o kariérismu a v čem je mnohem horčejší, než by se mohlo zdát? Přečtěte si celou recenzi Kamila Fily na webu Heroine.cz.
