Návod na záchranu planety se nekoná. Snadná past příruček na ekologický život
Žít udržitelně, neplýtvat, tzv. myslet na planetu se stalo jakýmsi imperativem, kterým se sice v běžném životě neřídíme neustále, ale aspoň k němu směřujeme. Čas od času propadneme panice – děláme dost? Děláme to vůbec správně? Pro takové chvíle jsou tu desítky knižních příruček a návodů, které slibují, že vám to všechno vysvětlí. Často jsou to ale nerealistické proklamace podobných knih, které vás od udržitelného žití spíš zdrží.
Pokud se alespoň trochu zajímáte o témata zero waste nebo slow living, jistě se k vám v posledních letech dostala minimálně jedna knižní „bible“, která slibuje zaručené rady a fígle k udržitelnějšímu způsobu života. Přiznám se, že i já jsem svého času propadla těmhle lifestylovým příručkám. Co je s nimi špatně? Pohledné grafické zpracování často převyšuje výpovědní hodnotu knihy. Dekorují náš interiér podobně jako vázičky, a přitom vyvolávají dojem, že se při jejich čtení zabýváme něčím hodnotným.
V roce 2018 vydala Australanka Natalie Isaacs příručku s odvážným názvem Návod na záchranu planety (Alpha Book, 2020). Knížka je vyústěním mnohaleté práce pro celosvětové hnutí bojující za odvrácení klimatické změny 1 Million Women, jehož je zakladatelkou a hlavní představitelkou. Sdružení (a mobilní aplikace) propojuje ženy, které se rozhodly bojovat proti globálním klimatickým změnám vlastními silami. Natalie působí v roli lídra hnutí dost přesvědčivě a autenticky, má za sebou hmatatelný kus práce po dobu celé dekády.
Kniha na první pohled není onen zmiňovaný estetický fetiš, ale trpí jinými nedostatky, které můžeme vidět u tolika návodů na lepší život. Textu je na jednotlivých stranách pomálu a je přerušován vloženými infoboxy, citacemi, seznamy kompostovatelných předmětů atd. Zhruba na straně padesát vám dojde, že máte před sebou ještě násobné množství obsahu, který by se ale dal zhustit na desetinu původního vydání. Mohla by z něj být pěkná brožurka. Nemám ráda, když se lidem konajícím dobro předhazuje každý drobný prohřešek, ale od ženy, která nám radí zamrazovat slupky od brambor, protože se budou hodit k přípravě lahodných chipsů, bych čekala šetrnější zacházení s papírem.
Snažíte se v rámci možností žít udržitelně?
Kniha je tematicky rozdělena do dvou hlavních celků – teoretické části a pak takzvané „toolkit“ části, plné konkrétních rad a postupů v sedmi oblastech našeho života (energie v domácnosti, potrava, plasty, móda, nadspotřeba, peníze, cestování), ve kterých můžeme zmírnit dopad na životní prostředí pomocí jednoduchých změn. Všechny spojuje hlavní myšlenka hnutí: Včera bylo pozdě, začněme jednat hned, každá jedna žena může změnit svět. I tady se opakují známé rady, které navíc sedí pouze do kontextu určitých kultur a mentalit. Které že rady to jsou? A jak se postavit k podobným knihám v okamžiku, kdy stojíte teprve na startu změn ve svém spotřebitelském chování?
Pojďme si projít klíčová témata, která prostupují nejen tuto příručku, ale také aktuální celosvětovou diskusi na téma ekologické odpovědnosti.
Problém číslo 1: Změnit svět od plotny
Natalie věnuje samostatnou kapitolu otázce „Proč ženy?“. Argumenty zjevně dávají smysl: žen ve třetím světě se klimatická změna dotýká více než mužů, ženy jsou schopnější přirozeného a empatického networkingu, ale hlavně – ženy uskuteční dvě třetiny všech transakcí spojených s domácností, proto je Natalie nazývá „manažerkami domovů“. Statisticky má zřejmě pravdu, ale zároveň tím vylučuje všechny domácnosti, kde panuje jiné nastavení rolí a rozdělování úkolů.
Zatím známe dvě
Volvo před nedávnem odhalilo svůj druhý plně elektrický vůz. Dřív než za deset let chce mít nejenom celé čistě elektrické portfolio, ale chce úplně skoncovat s motory na fosilní paliva.
„Z dlouhodobé perspektivy nemají auta se spalovacím motorem budoucnost,“ říká Henrik Green, technický ředitel společnosti Volvo Cars. „Jsme pevně rozhodnuti začít v roce 2030 vyrábět jenom elektrická vozidla.“
Nejen bezpečnost, taky odpovědnost
Problém číslo 2: Udržitelnost jako full time job
Pocit, který ve mně čtení tohoto typu literatury spolehlivě vyvolává a který mě neurotizuje, je: Jak mám tohle všechno stihnout, když se chci věnovat i jiným tématům, než je ekologická udržitelnost? Rovněž Natalie Isaacs nabádá čtenářky k neustálé práci na sobě a k trvalému zvyšování nároků na udržitelný životní styl. Dodnes jsem nepřišla na to, jak implementovat všechny poučky do chodu domácnosti tak, abych se z toho nezbláznila. Smůla je, že tyhle návody píší lidé, které udržitelnost pojatá jako životní styl mimochodem i skvěle živí, a střet s realitou čtenáře nedokážou nahlédnout.
Problém číslo 3: Zploštění světa
Šíře témat, která si kniha klade za cíl zpracovat, je obrovská. Na pár desítkách stran vysvětlit celou ekologickou katastrofu a pojmenovat všechny možnosti jejího odvrácení z domova, včetně výčtu praktických příkladů, to není jen tak. Chápu, že podobné publikace mají spíše obecný edukativní charakter, ale nelze se zbavit dojmu, že v tomto případě zůstáváme pouze u výčtů všeho druhu, jako by čísla a statistiky byly neprůstřelnými argumenty pro jakýkoliv typ obsahu. Autorka předpokládá, že si v případě zájmu další informace sama dohledám. V kapitole o odívání se např. dozvídám, že si mám sestavit tzv. capsule wardrobe, což je samo o sobě obsáhlé téma na vlastní publikaci. Tady se mám ale spokojit s krátkým heslovitým vysvětlením, které je pro „sustainable začátečníka“ těžko uchopitelné. A naopak, pokud už znáte minimální základy udržitelného způsobu života, nedozvíte se nic nového.
Problém číslo 4: Jedinec proti katastrofě
Mnohokrát opakovaná věta „I’m powerful!“ je demonstrována řadou citátů. Hnutí staví na přesvědčení, že každý krok se počítá. Každá vyměněná úsporná žárovka odvrací ekologickou katastrofu, každá zkompostovaná slupka z nás dělá superhrdinu. O kolektivní odpovědnosti nadnárodních korporací a vládnoucích garnitur se v knize dočtete málo. Aniž bych chtěla být k přínosu hnutí přehnaně skeptická, jednoduše nevěřím, že v dnešním globalizovaném světě může jedinec „pohnout planetou“. Když si stáhnete aplikaci 1 Million Woman, uvítá vás kalkulačka zobrazující aktuální počet žen zapojených do hnutí (asi 830 tisíc), který se automaticky přepočítává na celkově uspořenou uhlíkovou stopu. Miliardy tun znečištění, kterým ženy zabránily, jsou ale jen ohromující číslo na obrazovce, které nemá s reálným dopadem na životní prostředí nic společného.
Problém číslo 5: Jiný kraj, jiný mrav
Jakkoliv se Natalie Isaacs snaží svou příručku přizpůsobit globalizovanému čtenáři a cílit na každou jednu ženu kdekoliv na planetě, v mnoha kapitolách se tento přístup míjí účinkem. Jeden z nejpalčivějších příkladů najdeme v kapitole o jídle: „Vařte, nejezte předpřipravené polotovary! Průměrná australská domácnost vyhodí 60 % potravin. To je alarmující!“ Ano, to tedy je alarmující, ale ukažte mi prosím vás jednoho člověka, který pravidelně vyhazuje přes polovinu nákupu do koše. Navrhuji neplýtvat nesmyslně jídlem, vyhazovat slupky od brambor na kompost a normálně si koupit chipsy.
Problém číslo 6: Minimalismus jako luxus
Dlouhodobě zastávám názor, že současná móda minimalismu a udržitelnosti (ačkoliv jsem jí taky propadla) je do jisté míry výrazem dostatečného naplnění konzumních potřeb západní společnosti. Teprve poté, co jsem si vydělala vlastní peníze a pak několik let nakupovala kvanta hadrů v řetězcích, jsem se začala zajímat o lokální módu. A to je jen střípek v celé mozaice západního spotřebního chování, o čemž příznačně vypovídá i kapitola Peníze. Natalie Isaacks v ní předpokládá, že každá žena má vlastní konto a peníze přesouvá z jednoho peněžního ústavu do jiného podle ekologičnosti fondů té které banky.
Kniha, jako je Návod na záchranu planety, může být obstojnou příručkou pro ty, kteří s tématem udržitelnosti úplně začínají. Přesto se domnívám, že pokud sáhnete po podobné knize, dá se předpokládat, že vám elementární zásady ekologického životního stylu nejsou cizí. Pár věcí překvapilo i mě: třeba návod, jak si udělat ze starého trička nákupní tašku.
Kromě toho, že na podobné DIY ale často nezbývá čas ani chuť (viz problém č. 2), mě od samotné výroby odrazuje i fakt, že si v e-shopu 1 Million Women mohu objednat plátěných tašek, kolik budu chtít. K nákupu přihodím ještě tričko s logem, jednorázové tetování na tělo a připočtu si uhlíkovou stopu za leteckou dopravu. Znečištění se překvapivě neprojeví na žádné kalkulačce v aplikaci a Nataliina mantra „I’m powerful!“ získává tržní rozměr.
Článek vyšel v tištěném časopise Heroine 3/2020.
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
