Zneužívání ve škole? Potrestejme žačku. Jak české soudy stále nedokážou pochopit oběti
Nechcete vypovídat o zneužití ze strany tělocvikáře, soud vám tedy začne hrozit trestem vyšším, než v Česku běžně dostávají pachatelé. Případ učitele z Klatovska ukazuje, že jakkoliv se tuzemská společnost vůči obětem zneužívání pomalu otevírá empatii, systém spravedlnosti zůstává zatvrzele pozadu – s nedozírnými následky. O tom, jak česká justice v přístupu k těm nejzranitelnějším zoufale selhává, píše v komentáři pro web Heroine.cz Gabriela Knížková.
Oběti pohlavního zneužití a násilí byly v Česku vždy v mimořádně obtížné situaci. Během uplynulých dvaceti let se nicméně veřejná debata ohledně zneužívání moci a síle predátorů nepopiratelně posunula. Dobře to ilustruje aktuální připomínka kauzy Bohumila Kulínského v souvislosti s filmem Sbormistr. Způsob, jakým se o charismatickém vedoucím sboru Bambini di Praga, který systematicky zneužíval své svěřenkyně, psalo v tehdejším tisku – Ludvík Vaculík pro Lidové noviny dívky ze sboru popsal jako „líbezné myšky, které dokáží lézt do kocouří díry jedna za druhou a ještě závidějí sežraným“ – z dnešního pohledu působí mimořádně sprostě a ze strany seriózního média téměř nemyslitelně. Společenská citlivost tedy naštěstí přece jen roste, byť pomalu a složitě. Stejně, jako se mění legislativa, například v podobně nedávno prosazeného dětského certifikátu, který zakazuje predátorům pracovat s dětmi.
Neexistuje tedy jediný dobrý důvod, proč by zmiňovanou společenskou změnu nemohly konečně začít odrážet také české soudy. Případ dvou zneužitých dívek z Klatovska, jež odmítly vypovídat proti bývalému tělocvikáři, který svým žákyním posílal intimní fotky, je ale frustrující připomínkou toho, jak se tuzemský systém k obětem a jejich traumatům stále staví. Učitele tamní základní školy klatovský soud zatím nepravomocně odsoudil letos v dubnu, za vyměňování erotických snímků s žačkami a osahávání jedné z nich mu uložil dvouletý trest. Jedná se o nižší hranici trestní sazby, alespoň však někdejší pedagog neodchází ze soudní síně s podmínkou a klepnutím přes prsty, jako se to stalo například v jiné aktuálně medializované kauze muže z Trutnovska, který roky denně zneužíval svou nevlastní dceru, nebo ve známém případu znásilňované Aničky z Vyškovska.
Postup klatovského soudu v tomto světle působí jako ukázkový protiklad restorativní justice, která má za cíl myslet především na potřeby poškozených. Pachatel si za zneužití svého učitelského postavení trest zaslouží. Totéž by ale nemělo platit pro přeživší, ať už je za jejich neochotou vypovídat cokoliv.
Jenže tentýž soud zároveň uložil pokuty samotným zneužívaným dívkám. Jedné z nich kvůli údajnému pohrdání soudem hrozí až dva roky vězení. Důvodem je podle serveru Novinky.cz fakt, že se dívky samy necítí jako oběti, k predátorovi mají citovou vazbu a odmítly tak u soudu svědčit proti němu. K dalšímu hlavnímu líčení pak vůbec nepřišly. V případu hrál roli také fakt, že matka obviněného tělocvikáře byla v době událostí ředitelkou školy.
Plíživá manipulace
Z formálního hlediska není na postupu soudce nic zvláštního. Právo nevypovídat coby předvolaný svědek či svědkyně má podle tuzemských zákonů člověk pouze v případě, že má s obžalovaným příbuzenský vztah, mohl by se kvůli výpovědi sám vystavit trestnímu stíhání nebo by skrze ni mohl způsobit problémy „osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní“. Klatovský případ přesto dokonale ilustruje, jak málo přeživší (dívky se v tuto chvíli samy jako oběti neidentifikují, proto se označení přeživší jeví jako více respektující) sexuálního násilí pořád chápeme.
Foto: Endorfilm
Rozklíčovat povahu nerovného vztahu, jehož ubližující charakter se leckdy naplno projeví zpětně, a vyrovnat se s tím, co v jejich životě způsobil, totiž řadě přeživších trvá celé roky. Pokud by to tak nebylo, nemuseli bychom na veřejnosti stále dokola vést nekonečné debaty o ženách, které si na vlastní znásilnění údajně „vzpomněly“ až dlouhou dobu poté, tedy v momentě, kdy s událostí konečně dokázaly vyjít ven. (Nedávno se téhle ukázkové manipulace dopustil předseda Motoristů Petr Macinka, když v pořadu Prostor X obhajoval europoslance Filipa Turka v jeho kauze obvinění ze sexuálního napadení.) Případy, kdy ke zneužití došlo v dospívání, jsou v tomto směru ještě mnohem komplikovanější. Plíživost psychické manipulace totiž způsobuje, že je zneužití snadno zaměnitelné s náklonností a mohou se objevovat pocity viny kvůli domnělé „provokaci”, která měla predátora k činu přimět. K tomu připočtěme strach a zcela pochopitelnou neochotu prožívat traumatické události znovu, například skrze soudní líčení. Pokřivenou dynamiku těchto vztahů ostatně dobře ukazuje právě Sbormistr – i přesto, že film má ohledně práce s obětí Kulínského, která příběh nedobrovolně inspirovala, své vlastní problematické aspekty, jak pro web Heroine.cz popsal Lukáš Houdek.
Postup klatovského soudu v tomto světle působí jako ukázkový protiklad restorativní justice, která má za cíl myslet především na potřeby poškozených. Pachatel si za zneužití svého učitelského postavení trest zaslouží. Totéž by ale nemělo platit pro přeživší, ať už je za jejich neochotou vypovídat cokoliv. Zmatenou, bolavou životní kapitolu totiž možná obě dívky plně nahlédnou až zpětně: to, že se teď jako oběti necítí, neznamená, že na nich událost nezanechala žádné následky. Hrozit vězením jim samotným je tedy po právní stránce možná legitimním, jinak ale mimořádně necitlivým řešením.
Pokud jako společnost máme k přeživším sexuálního násilí přistupovat s respektem, jaký si zaslouží, musejí to v prvé řadě systematicky dělat právě soudy. Skrze umravňování přeživších a do jisté míry jejich ztotožňování s pachateli to ale nepůjde. Právo, které trestá pachatele, je totiž k ničemu, pokud zároveň s tím nedokáže ochránit ty nejzranitelnější.
