Zajímají někoho mámy? Americký případ ženy, která zabila své děti, ukazuje, jak hluboká je propast poporodní deprese

V americkém státě Massachusetts začal tento týden ostře sledovaný a mimořádně znepokojivý soudní proces. V jeho středu je pětatřicetiletá Lindsay Clancy, žena, která na začátku roku 2023 zabila své tři děti. 

Pětiletá Cora, tříletý Dawson a osmiměsíční Callan, které Lindsay vychovávala s dnes již bývalým manželem Patrickem, zemřeli poté, co je doma uškrtila gumou na cvičení. Následně si nožem pořezala zápěstí a krk a vyskočila z okna v druhém patře s úmyslem se zabít. Pokus o sebevraždu ale přežila, kvůli poškození míchy zůstala na invalidním vozíku. 

Její obhájci se mají v následujících týdnech s prokuraturou přít o to, jestli Lindsay vraždy spáchala úmyslně, nebo jestli je její případ „referendem o ženském zdraví“, jak ho podle zpravodajské stanice BBC nazval její advokát Kevin Reddigton.

Bývalá zdravotní sestra totiž trpěla poporodními depresemi, které se měsíc před vraždami rapidně zhoršily. Podle Patricka Clancyho měla Lindsay po narození mladšího syna velké úzkosti z návratu do práce a propadala depresivním stavům, kvůli nimž vyhledala psychiatrickou pomoc. 

Lékaři jí postupně předepsali několik různých značek antidepresiv. Lindsay také docházela do místního stacionáře. V prosinci se okolí svěřila se sebevražednými myšlenkami a manželovi naznačila, že by se kvůli jejímu špatnému psychickému stavu mohlo jejich dětem něco stát. 

Několikrát proto manželé společně navštívili psychiatrickou pohotovost a na konci roku 2022 se Lindsay nechala se svými duševními problémy hospitalizovat. 

Na začátku ledna ji z nemocnice propustili. Tedy chvíli před osudným incidentem. Podle žalobce ale Lindsay v době vraždy dětí věděla, co dělá, což dokládá mimo jiné tím, že úmyslně počkala na chvíli, kdy její manžel na půl hodiny opustil dům.

Nejkrásnější období života

O dalším osudu Lindsay Clancy, které v případě, že se prokáže obvinění z vraždy prvního stupně, hrozí doživotní trest, v následujících týdnech rozhodne porota. 

Pokud bude viny zproštěna, stráví řadu let až zbytek života v psychiatrické nemocnici, píše americký deník The Boston Globe. 

Tragédie, na níž mělo podle řady indicií zásadní podíl selhání zdravotnického systému, upozorňuje na rizika poporodní deprese a poporodní psychózy – tedy diagnóz, o nichž se stále nemluví dostatečně. 

Jak přitom zdůrazňuje sám Patrick Clancy, jeho bývalá žena byla po většinu jejich manželství citlivá a milující. Problémy, které vyústily ve smrt tří dětí, začaly až po narození nejmladšího Callana.

Psychická zátěž nejen čerstvých matek je přitom ve společnosti stále tabu. O prvních měsících s miminkem se navzdory jejich náročnosti mluví jako o nejkrásnějším období života. 

Péče na plný úvazek je oproti práci mimo domov pořád považovaná za méněcennou. 

Rodičovské chyby bereme jako selhání vůle a charakteru. 

O tom, jak může být zejména mateřství v rámci nukleární rodiny osamělé, izolující, a o jak velký šok pro tělo a duši může jít, mluvíme jen opatrně. O to těžší je pak přiznat, že je s námi v mateřství něco špatně, a najít skutečnou, spolehlivou pomoc. 

Většina žen, které v mateřství ztrácejí samy sebe, pochopitelně neskončí jako Lindsay Clancy. Její případ je však mrazivou připomínkou toho, co všechno se může stát, když systém matky a jejich potřeby dlouhodobě přehlíží.