Bez rtěnky ani s košem. Malujete se pro sebe, nebo cítíte tlak okolí?
Je opravdu nutné používat make-up, aby člověk vypadal upraveně a reprezentativně? Pro koho se malujeme? Nad tím, zda je nošení make-upu společenskou normou, nebo stále máme na vybranou, se zamýšlí vizážistka Asya Meytuv. Je tu pravidelná páteční dávka sebepéče.
Během své práce, kdy učím ženy se líčit, je dost času na povídání. A nejen o make-upu. Díky tomu mám možnost pozorovat, co všechno ovlivňuje sebevědomí žen a přijetí sebe sama, jak těžké je vymanit se z nejrůznějších škatulek a vzepřít se stereotypům. A občas se dotkneme i témat, o kterých se nemluví úplně snadno.
Krásná, nebo chytrá?
Čtěte v nové Heroine
- Jak se školy vypořádají s nástupem AI?
- Blýská se na lepší časy u přijímaček na střední školy?
- Medicína přehlíží ženské zdraví. Pojďme o něm mluvit
Stále mě překvapuje, jak často se setkávám s názorem, že žena je buď chytrá a vzdělaná, nebo se zajímá a pečuje o svůj zevnějšek. Nepřestává mě udivovat, proč se pro velkou část společnosti tyto dvě skutečnosti vzájemně vylučují a ženy se tak trochu stydí, že je zajímají tak povrchní věci jako líčení a vzhled. Potkávám ženy, které se bojí kritiky, že jsou příliš „zmalované“. Často také slýchám sebebičující věty jako „v tomhle věku už mi nic nepomůže“, „s tímhle se určitě nedá nic dělat“ nebo „měla jsem holt v životě jiné priority“.
K dalšímu poměrně rozšířenému mýtu patří to, že se ženy malují, aby se líbily mužům nebo aby vypadaly mladší (a líbily se mužům). Nebo ten, že správná feministka se těmhle patriarchálním aktivitám vyhýbá. Jako by nemohly udělat nic správně. Během společné práce se ale často dostaneme i k hlubším emocím, mluvíme o sebepřijetí nebo uvědomění toho, kdo jsme a co o sobě chceme světu sdělit. Občas se také dotýkáme citlivých vzpomínek na předchozí generace žen, hovoříme o dospívání, zrání, o tom, kým v životě jsme a chceme být a co nám v tom brání. A často se dostaneme k otázce: je líčení součástí moderní etikety, jako například čištění zubů a použití deodorantu, nebo je jen naší osobní volbou?
Mít se ráda není hřích
Otázku, proč si lidé rádi dávají barvy na obličej, si pokládají historici umění a módy již dlouho. Spisovatelka a novinářka Rae Nudson ve své knize All made up říká, že malování obličeje je jednou ze základních lidských potřeb – sebevyjádření. Stejně tak se historii líčení věnuje Lisa Eldridge ve své knize Face Paint a ve svém ohlédnutí zmiňuje jak staré civilizace (Egypt, Japonsko), tak vývoj použití líčidel v Evropě od baroka po renesanci, kdy líčení vyjadřovalo nejen osobnost člověka, ale především sounáležitost s určitou společenskou vrstvou a bohatství. Obě dámy se shodnou v tom, že malování na obličej zdaleka není výsadou žen (po staletí se naopak malovali spíše muži), a na tom, že vizáž je základním nástrojem mezilidské komunikace. Můžeme tento jazyk ignorovat, ale v tomto případě i mlčení je také sdělením.
Otázka však nemusí znít, zda je nutné nosit make-up, ale jak se dnes chci sama cítit, jaké aktivity či příležitosti mě čekají a zda mě baví sama o sebe pečovat. Zda mi dělá radost investovat do svého vzhledu, stejně jako investuji do osobnostního rozvoje, vzdělání nebo domova, kde bydlím. Každý má jiné priority a to je úplně v pořádku. Nanášení make-upu může sloužit navíc jako meditativní a kreativní činnost, chvilka pro sebe i terapeutický prostředek.
Upravená-neupravená
K upravenému vzhledu přitom stačí opravdu málo – sjednotit pleť (odstranit barevné nedostatky především pod očima a případná zarudnutí kolem nosu a úst), učesat obočí, hydratovat rty, dodat lehkou barvu do tváří. K tomu stačí dobrý concealer, produkt na obočí, tvářenka nebo multifunkční krémové líčidlo a balzám či lesk na rty. Díky tomu se naše tvář jeví v očích druhých harmoničtější a vstřícnější a my působíme zdravěji a odpočinutěji. Všechno ostatní je pak o hledání osobního stylu, pohodlí a také sdělení, kterého svým makeu-pem chci docílit. Červená rtěnka může být skvělým životabudičem, jinému bude stačit lehký nude make-up.
Proč se líčíte?
Make-up je báječný koníček, prostředek komunikace s okolím a jazyk sebevyjádření. Pokud se s ním naučíme zacházet umně, hravě, s humorem a s láskou k sobě, stane se nástrojem pro posílení našeho sebevědomí, vyjádřením respektu k naší profesi i společnosti kolem nás. Je to jazyk a není žádná hanba se ho chtít v jakémkoli věku naučit. Důležité je si uvědomit, že ho nanášíme a nosíme především samy pro sebe.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
