Dá se v Hollywoodu vůbec stárnout „správně“? Body shaming celebrit vypovídá o našem strachu
Nenávistné komentáře se objevují u fotek hereček, které se vydaly cestou plastických vylepšení vzhledu, ale i u těch, které stárnou přirozeně, bez operací a „bez filtru“. Podle médií a sociálních sítí, kde body shaming známých osobností bují, se zdá, že hollywoodské hvězdy nemají šanci stárnout tak, aby to někoho nedráždilo.
Z fotky na Instagramu se na nás dívají dvě ženy – bruneta a blondýna, obě mají zářivé oči, potutelné úsměvy a přátelsky se o sebe opírají. Zdánlivě obyčejný obrázek má ale jen na jednom z účtů přes patnáct tisíc komentářů, další a další tisíce pak ve sdílení, repostech a nespočtu článků věnovaných jedné fotografii. Proč? Zmíněné ženy nejsou totiž jen kamarádky, ale také někdejší hollywoodští andílci Drew Barrymore a Cameron Diaz a komentáře se týkají hlavně jejich přirozeného vzhledu bez plastických operací a instagramových filtrů. Dělí se zhruba na dvě kategorie – ty obdivné, opěvující jejich odvahu vyjít ven s přirozenou tváří, a na druhé straně více či méně slušně formulované údivy nad tím, proč tyto dvě ženy nevylepšily svůj vzhled pomocí plastických operací.
Je i dnes stále tak šokující vidět přirozeně zrající a měnící se tvář veřejně známé ženy ve věku kolem padesátky? Jsou filmové hvězdy povinné vypadat určitým způsobem, aby jejich stárnutí nedráždilo fanoušky? A je odmítání plastické chirurgie dnes paradoxně považováno dokonce za výstřelek, odchylku od normy? Skoro to tak vypadá. Britská, severská a americká televizní a filmová produkce stále častěji reflektuje světové populační a společenské trendy a obsazuje do hlavních rolí zralé herce a herečky bez velkých úprav; stačí se zběžně kouknout na seriály a minisérie, které vznikly v posledních letech – The Fall, Mare of Easttown, The Kominsky Method a řada dalších, kde jsou ve středu pozornosti ženy i muži daleko po čtyřicítce. Ale zejména ve východních zemích téma rezonuje velmi negativně.
Proč nás stárnoucí herci a herečky tolik provokují? Je to jen tím, že máme zkreslené vnímání času a spojujeme si známé tváře s prvními filmy, ve kterých jsme je viděli?
Geografické a kulturní rozdíly v pohledu na ideál krásy jsou ale jiné téma. Pojďme se spíš podívat na to, proč nás stárnoucí herci a herečky tolik provokují, proč se mnozí z nás cítí téměř uraženi tím, že se tváře známých osobností mění, a proč považujeme za vhodné a přijatelné tyto změny veřejně komentovat. Je to jen tím, že máme zkreslené vnímání času a spojujeme si známé tváře s prvními filmy, ve kterých jsme je viděli?
Psycholožka Svatava Dvořáčková míní, že stárnutí nám nevyhnutelně připomíná blížící se konec života, a vzhledem k tomu, že smrt je ve většinové západní společnosti stále ještě určitým tabu stejně jako stárnutí, vyvolává v nás přímá konfrontace s těmito tématy silné emoce. Navíc nás stárnutí konfrontuje s nedokonalostí, které se často bojíme také. Na hluboké úrovni můžeme mít mylný pocit, že pouze v případě, že budeme dokonalí, dostane se nám přijetí a uznání. A pokud nám někdo nedokonalost v jakékoli podobě ukáže, reagujeme často odmítavě. Místo úlevy z vědomí, že v této nedokonalosti nejsme sami, můžeme zažívat naopak pocit ohrožení vlastní validace, byť se situace netýká přímo nás.
And Just Like That…
Kultovní mainstreamový seriál určený pro primárně ženskou cílovku se vrací na obrazovky. Může seriál vlastně nabídnout něco nového? Zvládne naskočit na třetí vlnu feminismu? Dokáže přijít s větší diverzitou? A chceme se vůbec koukat na souložící šedesátnice?
Jakou službu udělá nový Sex ve městě feminismu? A proč je dobré koukat na souložící šedesátnice?
Ještě palčivěji můžeme vnímat stárnutí u žen. Jednou ze společenských výzev současnosti je plnohodnotné zapojení především žen po čtyřicítce či padesátce do veřejného a profesního života. Stále totiž žijeme ve světě, kdy jsou na ženu v plodném věku kladeny obrovské společenské a estetické nároky, zatímco po menopauze se stává jakoby neviditelnou. Po odchování dětí již od žen nic velkého neočekáváme. Svět se ale velmi rychle mění, život se prodlužuje a rodičovství, ač je u žen biologicky časově omezené, není zdaleka jedinou a hlavní životní náplní poloviny lidstva, respektive životy této části lidstva nekončí dospělostí jejich ratolestí.
Naopak se zdá, že právě s odezněním těchto nároků zakoušejí ženy ve zralém věku dříve netušené pocity svobody, sebevědomí, přívaly kreativity a celkově nové začátky. „V naší společnosti se ženy obvykle automaticky postaví do pozice pečovatelek, kdy dlouhodobě přehlížejí či upozaďují vlastní potřeby,“ říká psycholožka Svatava Dvořáčková. „Proto poté, co děti dospějí a opustí hnízdo, jakkoli je to emocionálně náročné, mají tyto ženy najednou prostor, který buď mohou věnovat péči o někoho dalšího (mnohdy o vlastního rodiče), nebo si vyberou čas a energii pro sebe. Často potkávám ženy, které po padesátce doslova rozkvetou, začnou zářit a opravdu se realizovat.“
Obě herečky jsou příkladem toho, že život v dnešní době skutečně může začínat v padesáti. Drew právě spustila vlastní televizní show, kam si mimo jiné zve své stejně staré kamarádky Cameron Diaz, Lucy Liu, Jennifer Aniston a další. Cameron se naopak ve svých sedmačtyřiceti letech stala poprvé matkou a stáhla se z pracovního života. Jakožto hostka talkshow své kamarádky Drew řekla Cameron, že s blížící se padesátkou se těší na vstup do „druhé poloviny svého života“. Tento přístup k vnímání věku vzhledem k délce života je, zdá se, revolucí i pro současné fanoušky Charlieho andílků. Vzpomene si ještě dnes někdo na to, že naše babičky šly v padesáti pomalu do důchodu, což pro ně znamenalo konec jakéhokoliv osobnostního rozvoje? Dnes je něco takového jen těžko představitelné.
Časy se mění, profesní i biologické životy se prodlužují a ženy si začínají užívat každou fázi života.
Podobné pranýřování, jakému byly vystaveny Drew Barrymore a Cameron Diaz, zažily i představitelky hrdinek Sexu ve městě. Kultovní seriál se již brzy vrací s dalším pokračováním, kde postavy můžeme sledovat po dvaceti letech, tedy ve věku mezi padesátkou a šedesátkou. Na negativní ohlasy na sociálních sítích reagovala Sarah Jessica Parker způsobem sobě vlastním – řečnickou otázkou, jestli má tedy přestat stárnout. Ve vší vážnosti ale dodává, že považuje za nesmírně důležité, aby ženy v tomto věku byly na televizních obrazovkách vidět.
Časy se mění, profesní i biologické životy se prodlužují a ženy si začínají užívat každou fázi života. Adorace mládí je člověku přirozená, ale jak se jako společnosti vyvíjíme a (snad) dospíváme, zdá se, že začínáme mít jiné priority – a jednou z nich je i spokojenost se svým životem v každé jeho fázi. V komediálním seriálu Only Murders in the Building, novince z produkce Hulu, kde mimo jiné exceluje šestasedmdesátiletý Steve Martin, zaznělo: „Sedmdesát je nových čtyřicet.“ Nechť jsou nám tedy vrásky Drew, Cameron, Sarah a mnoha dalších osvěžující inspirací do životních a profesních dobrodružství v té druhé polovině života – po padesátce. A hlavně k přijetí vlastních projevů přirozeného stárnutí.
