Pozor, jde k vám farář! A je fuk, že si to nepřejete. Slovenská novela zákona jako krok k dalšímu omezení potratů
Rozhřešení, uklidnění, podpora v nemoci - nebo způsob, jak ženy odradit od interrupcí. Slovensko přišlo s kontroverzní novelou školského zákona, podle níž by duchovní mohli mít volný přístup do nemocnic i v případě, že si je žádná pacientka či pacient nepozvali. Co by nová legislativa znamenala pro slovenské ženy a jak zapadá do tamních snah o zpřísnění potratové politiky, vysvětluje v komentáři pro web Heroine.cz Gabriela Knížková.
Ležíte na gynekologickém oddělení v nemocnici. Chystáte se podstoupit interrupci, zákrok, pro nějž jste se rozhodla možná za vypjatých a dramatických osobních okolností. Jste přesvědčená, že jde v danou chvíli o nejlepší možné rozhodnutí. Přesto máte strach: z bolesti, z podávaných léků, nebo z pobytu v prostředí, kde chce svůj čas v roli pacienta či pacientky trávit málokdo. Pomalu se připravujete na výkon, když k vašemu lůžku bez pozvání přistoupí farář – a začne vám vysvětlovat, proč je vaše rozhodnutí špatné.
Foto: SAUL LOEB / AFP / AFP / Profimedia
Podobnému scénáři, který by se mohl odehrát ve zdravotnických zařízeních na Slovensku, minulý týden otevřel dveře tamní parlament. Na jeho startu byla novela školského zákona, k níž začátkem června přibyl velmi kontroverzní přílepek prostřednictvím poslankyně strany Hlas Pauly Puškárové. Podle aktualizovaného paragrafu totiž musejí slovenské nemocnice umožnit vstup duchovních na oddělení pod hrozbou pokuty ve výši až 500 eur, tedy v přepočtu více než 12 tisíc korun. Dle novely je poskytovatel ústavní zdravotní péče doslova „...povinen umožnit osobě pověřené k výkonu duchovní činnosti vstup do zařízení ústavní zdravotní péče, pokud přítomnost takové osoby nenaruší nebo nenarušuje poskytování zdravotní péče“.
Proti takto formulovanému znění zákona se ostře vymezila poslankyně strany Sloboda a Solidarita (SaS) Jana Bittó Cigániková. SaS následně požádala prezidenta Petera Pellegriniho, aby novelu vrátil poslancům a poslankyním k dalšímu projednání – přijatelná verze totiž podle nich na rozdíl od současné podoby legislativy musí jasně definovat podmínky, za nichž budou duchovní moci k pacientům a pacientkám přistoupit. Tedy například výslovně vyžadovat jejich souhlas.
Pozor, přichází farář
Je jasné, že otázka víry a náboženských potřeb do nemocnic patřila a patří. Zejména pro těžce nemocné věřící mohou služby faráře, farářky (nebavíme-li se pouze o katolické církvi) nebo třeba rabína představovat pochopení, úlevu a jistý neocenitelný druh podpory podobného typu, jaký poskytuje například psychoterapie. V Česku proto funguje Asociace nemocničních kaplanů, která právě činnost duchovních v nemocnicích zaštiťuje. Mezi podmínkami pro to, aby se duchovní mohl stát kaplanem, je například ukončené vysokoškolské vzdělání v oboru teologie na magisterském stupni nebo absolvování specializovaného kurzu.
Srovnání s českým systémem ale ukazuje, že ve vágně formulovaném přílepku, který nechává duchovním v zásadě volné pole působení, asi o umírající tak úplně nejde. Tak například – proč je nutné hrozit nemocnicím pokutami?
Slovenský zákon ale nedefinuje, kdo přesně je osoba pověřená k výkonu duchovní činnosti. Vedle katolických kněží tak teoreticky mohou do osobního prostoru pacientů a pacientek vstupovat třeba lidé ze sekt. Ještě podstatnější je ale fakt, že zatímco u nás funguje služba kaplana na principu vzájemné dohody a žádosti pacienta nebo pacientky, slovenští faráři by si za nových podmínek mohli na jakékoliv oddělení „nakráčet“ prakticky kdykoliv – žádost dotyčného či dotyčné netřeba. Údajně proto, aby si je mohla pozvat například rodina na poslední pomazání, pokud sami pacient či pacientka souhlas dát nemůžou.
Srovnání s českým systémem ale ukazuje, že ve vágně formulovaném přílepku, který nechává duchovním v zásadě volné pole působení, asi o umírající tak úplně nejde. Tak například – proč je nutné hrozit nemocnicím pokutami? Co etické kodexy samotných nemocnic, či dohoda profesní organizace kaplanů a kaplanek s konkrétními zdravotnickými zařízeními, nebyly by transparentnějším řešením? A konečně, proč zákon vůbec nedefinuje kritéria, která má splňovat člověk, jemuž je volně umožněno se pohybovat u lůžek naprosto cizích lidí?
Zkuste si to rozmyslet
Způsob, jakým se formulace do zákona dostala, tak spíše nápadně připomíná nedávnou tuzemskou kauzu s kontakty na protipotratové organizace na těhotenských testech. Slovenský pokus sice na první pohled působí méně okatě, ve chvíli, kdy ho vnímáme v celém kontextu, ale začíná dávat mnohem větší smysl. Interrupce jsou na Slovensku sice legální do 12. týdne těhotenství, v posledních letech je ale právo rozhodovat o svém těle stále častěji ohrožováno ze strany konzervativních a náboženských skupin.
Foto: Jana Urbánková
Slovenská organizace Možnosť voľby na svém webu upozorňuje na takzvanou výhradu ve svědomí, podle níž zdravotníci a zdravotnice mohou odmítnout provést interrupci z důvodu vlastního přesvědčení. V praxi ale její výkon odmítají často celá zdravotnická zařízení, takže Slovenky mají přístup k interrupci značně ztížený. V roce 2021 byl také na stole zákon, který měl právo na interrupci omezit – například prodloužením povinné lhůty mezi žádostí a výkonem zákroku (v podstatě lhůty „na rozmyšlenou“), nebo zákazem uvádět možnost interrupce otevřeně na webových stránkách a letácích. Loni na podzim také Slovensko odmítlo snahu Evropského parlamentu začlenit právo na umělé přerušení těhotenství do unijní Charty základních práv.
Zákon o duchovních tak ve světle tamního dění působí jako rafinovaný způsob, jak zajistit, aby mohli faráři bez problémů a legálně rozmlouvat interrupce i těm ženám, které o jejich rady ani trochu nestojí. Slovenská společnost má přitom úplně jiné problémy, než jsou reprodukční práva žen, jak hořce podotkla sama Bittó Cigániková. Dezinformace, vztah k Rusku, nebo vzestup krajní pravice stranou – nejprve je potřeba zkrotit ženská těla.
