Předplatné heroine.cz mimořádně za 37 Kč měsíčně.📌

Budoucnost českých mladých je děsivá a temná. Proč se probůh ještě nebouříte víc a radikálněji?

Před 37 lety jsme mladým lidem vybojovali svobodu. Jenže jakou budoucnost jsme jim připravili? Nedostupné bydlení, podfinancované školy, klimatickou krizi, válku za humny, rostoucí nerovnosti a pracovní trh, který jim možná brzy překope umělá inteligence. Přesto od nich čekáme vděčnost za demokracii a vyčítáme jim, že se málo angažují. Možná by se měli hlavně zlobit. A bouřit. A častěji a radikálněji. Svět, který jsme jim předali, rozhodně není důvodem k oslavám 17. listopadu, píše v komentáři pro Heroine.cz Jana Ustohalová.

Demonstrace na podporu České televize a Českého rozhlasu, Letná, 15. 11. 2026
Demonstrace na podporu České televize a Českého rozhlasu, Letná, 15. 11. 2026Foto: Jana Plavec

Demokracie a svoboda pro ty, kteří zažívají nejistotu a neustálý boj o přežití, ztrácejí význam.

A nejvíc se to týká dnešních mladých lidí, kterým na uklidnění nepomůže ani si zazpívat Modlitbu pro Martu.

Jenže radikální protesty nejsou v Česku zvykem. Jen výjimečně někdo hodí na politika vajíčko, přetáhne ho francouzskou holí, zvedne dlažební kostku.

Přitom v situaci, v jaké jsme, by byly adekvátní minimální reakcí hořící koše a okupační stávky. Nebojujeme jen o svobodná veřejnoprávní média, ale vůbec o budoucnost.

37 let od revoluce. Slavíme svobodu.

Předplatné heroine.cz mimořádně za 37 Kč měsíčně.

Pouze od 15. do 17. listopadu

* Tato zvýhodněná cena vám zůstane napořád.

Chci předplatné

Současný výhled na budoucnost dnešních mladých lidí, kterou jsme ji vytvořili my, generace bouřící se v devětaosmdesátém, je totiž dost temný.

Planeta hoří: rychleji a více než vědci a vědkyně předpokládali. Vlny sucha, veder i naopak povodní jsou a budou častější a intenzivnější.

Evropa se navíc otepluje rychleji než zbytek světa.

Za humny je už skoro pět let válka na Ukrajině, která zvyšuje pocity úzkosti a nejistoty ze světa.

Mladým nepřidala ani celosvětová pandemie covidu-19, jež je izolovala doma.

A jako bonus pak přišla nejvyšší inflace za třicet let, která řadu rodin poslala do chudoby.

Narodit se v Česku znamená taky extrémní stres a nejistotu při zajišťování základních potřeb, jako je třeba vzdělání nebo zdravotní péče.

Pro nynější generaci dvacátníků nebylo místo v porodnicích, u pediatrů, v mateřských a základních školách. O židle na středních sváděli doslova nelítostné Hunger Games a univerzity už teď varují, že pro silné ročníky bude méně míst na podfinancovaných veřejných vysokých školách.

Studium je na nich teoreticky zadarmo, jenže čeští vysokoškoláci a vysokoškolačky zároveň patří mezi ty, kteří při škole pracují skoro nejvíc v Evropě, právě proto, aby si vůbec mohli dovolit studovat. A při studiu v témže městě vůbec bydlet.

V zoligarchizované zemi je pak čekají nízké platy, nejvyšší ceny nemovitostí i nájmů v Evropě a nejistota, zda za pět let vůbec najdou uplatnění kvůli nekontrolovanému nástupu AI.

Do toho jsme je neochránili před neregulovanými sociálními sítěmi plnými nenávisti a laciného dopaminu. Korupce a klientelismus politiků a úředníků už v podstatě patří mezi české tradice, které by měly být zapsané na seznam UNESCO, podobně jako třeba vorařství nebo jízda králů.

Nízká sociální mobilita pro ně znamená, že sociální status i bohatství se v Česku dědí a skoro nezáleží na tom, s jakým talentem, schopnostmi a inteligencí se narodíte. Záleží jen na rodině. Měli jste si ji líp vybrat.

Protestní akce spolku Milion chvilek pro demokracii reagující na změnu financování veřejnoprávních médií, 24. října 2026, náměstí Svobody, Brno.
Foto: Profimedia, ČTK / Konečný David
Média

Až zmizí sport a zábava, všichni se budou divit. Proč je teď čas postavit se za veřejnoprávní média a tlačit na politiky

Meritokracie, tedy systém, kdy jsou funkce, odměny a politické postavení přisouzeny lidem podle jejich dovedností, pracovitosti, úsilí, schopností či talentu, prostě neexistuje, ačkoliv to dětem ve škole tvrdíme. Není to spravedlivé ani důstojné, a to ještě budou mladí splácet druhý nejvyšší dluh státního rozpočtu v novodobé historii země s vyhlídkou na nízkou penzi a nutnost pracovat nejméně do 68 let.

Jistě, ani předchozí generace to neměly lehké. Jenže míra nestability a nejistoty současného světa je extrémní.

Chtěli byste v takovém světě žít a pořídit si do něj děti? Já ne. Ovládl by mě strach, vztek a bezmoc a měla bych z něj hlubokou depresi a nekončící úzkosti – jako je mají dnešní mladí, tedy moje děti.

Přesto jsme takový svět pro ně vytvořili a připustili. A ty se teď, pravda zatím velmi opatrně, bouří.

Spouštěčem nynější vlny protestů mladých v Česku se stalo dění kolem veřejnoprávních médií poslední týden v říjnu. Poté, co koaliční strany protlačily sněmovnou v sobotu 24. října ve 4:36 hodin ráno v prvním čtení zákon o zrušení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas, začaly se okamžitě organizovat studentské iniciativy po celé zemi, aby protestovaly proti faktickému zestátnění ČT a ČRo.

Pro mladé lidi jde totiž o symbol, že přijdou o další jistotu v nejistém větě. Právě studentstvo je při demonstracích mimořádně aktivní a podporují je v tom i jejich univerzity. Protože i občanská angažovanost patří ke vzdělání.

Možná by ale měli mladí Češi a Češky kromě protestů a iniciativ víc vyčítat svým rodičům a prarodičům, tedy nám, jaký svět jsme pro ně vybudovali. Jak jim pořád opakujeme, že každý svého štěstí strůjcem, že kdo se bude snažit, bude za svou snahu a dřinu odměněný, že společnost je spravedlivá a každý má právo na důstojný život.

Jenže jsme vytvořili svět, který jim k tomu nedává podmínky a v němž se žije čím dál hůř. Volby a jednání naší generace vytvořily svět plný nejistoty, krizí, nestability a nerovností. Možná bychom si to mohli konečně přiznat právě na Národní 17. listopadu.

Popup se zavře za 8s