„Napadli moji milovanou čtvrť, v naší ulici rozbíjeli výlohy a zapalovali auta.“ Jsme po francouzském násilí ještě schopní dialogu?
Francie se stále snaží vzpamatovat z víkendové vlny násilí, ve kterou se na několika místech zvrhly protesty. Maskovaní lidé rabovali obchody, ničili majetek, narušovali život místních. Úřady zatkly na dva tisíce lidí a premiér Emmanuel Macron slíbil, že budou padat tresty. V jedné z ulic, do které se výtržnici vrhli a poškodili v ní několik podniků, žije Barbora Baronová. V komentáři pro Heroine.cz uvažuje nad tím, zda jde ještě tváří v tvář násilí vést dialog a jaký odpor má smysl.
Je násilí omluvitelné? Za jakých okolností? Dá se zneužitím pokojného protestu nazývat moment, kdy jej různé provokatérské a radikalizované skupiny vyhrotí do organizovaného násilí?
Nad těmito otázkami se od víkendu zamýšlí nakladatelka a literární dokumentaristka Barbora Baronová. V Paříží bydlí v malém bytě poblíž Place de la Republique, místa, kde se pravidelně konají demonstrace.
„Place de la République je pro mě osobně místem, kde se pravidelně, několikrát týdně, svobodně střetávají protichůdné názory. Ať už s nimi osobně souhlasím, nebo ne, učí mě vnímat pestrost, a tím pádem i jednoznačnou neuchopitelnost světa,“ vysvětluje v textu pro Heroine.cz.
Protesty o tomto víkendu ale byly jiné „Od soboty se nemůžu zbavit dojmu, že demonstrace byla těm, kdo bojují za lepší život, školství, podmínky pro život, ukradena. Do ulic kolem Place de la République se rozprchly organizované skupiny, jen v naší uličce bylo chvílemi několik set lidí, kteří rozbíjeli výlohy, zapalovali motorky a auta, stříkali na stěny nenávistné komentáře. Nad Paříží stoupal dým tu z jedné, tu z druhé ulice. Hasiči nepřestávali houkat. V sobotu odpoledne jsme vyšli s partnerem z domu a schytali obří dávku slzného plynu a mohutně se nadýchali zplodin.“
Co dokumentaristku překvapilo, když v neděli procházela svojí oblíbenou čtvrtí? A co podle ní každý u nás může udělat, aby zvrátil násilí? Více v textu na webu Heroine.cz.
