Proč ženy opouštějí feminismus a propadají beznaději. Marie Heřmanová vysvětluje nebezpečí femosféry

Pojďme femcels zasadit do kontextu. Kdo jsou ženy označované termínem femcels?

Nyní je to marginální nebo minoritní druh online identity, mini subkultura v některých zákoutích internetu. Je to relativně nový fenomén. Navazuje na hnutí incels, nebo se tím do jisté míry inspiruje. Jsou to ženy, které se hlásí k nedobrovolnému celibátu, ale když se třeba podíváme na diskuse v těch komunitách, tak je to trošku s tou nedobrovolností jiné než u mužů. Někdy je to i artikulované spíš jako dobrovolný celibát. Ty ženy by mohly mít vztahy s muži, ale z různých důvodů je odmítají, protože mají pocit, že celibát je pro ně jediná bezpečná možnost. Nicméně to pojmenování je stejně jako u incelů odvozené od „involuntary celibate“.

Nedobrovolnost tedy není tak jednoznačná.

Ženy samy by se asi definovaly tak, že to není dobrovolné, ale když se podíváme na diskuse, které se na jejich fórech vedou, tak je to trošku rozmlžené. Na první pohled to vypadá, že je to incel převrácený do ženské verze, ale tak to není. Ta komunita působí dost jinak. Jejich motivace můžou vycházet z podobného stavu věcí, ale ve výsledku jsou jiné. Je to spíš online identita, kterou si na sebe ženy v určitých situacích berou, ale nevnímala bych to jako zásadní fenomén. Třeba v Česku ta komunita v podstatě neexistuje. Dlouho se sdružovala na internetu okolo jednoho subredditu (specifická komunita na platformě Reddit – pozn. red.), teď už je složité najít ta místa, kde se to hnutí formuje.

Ono to ale není organizované hnutí.

Na rozdíl od manosféry, která už má dneska bohužel významné politické přesahy a kterou můžeme považovat kvůli influencerům nebo politikům za organizované hnutí. I když spousta těch lidí se k těm hodnotám hlásí, ale nemusí se vnímat jako součást organizovaného hnutí. Máme tady politiky, kteří otevřeně využívají slovník a ideologii manosféry. U femcels to tak skutečně není, femcels je online trend.

Ne každá žena, která by chtěla mít vztah, a nemá ho, se identifikuje jako femcel. Jak se pozná femcel?

Hlavně skrze sebeidentifikaci. Záleží na tom, jestli si dotyčná žena najde na internetu diskusní vlákno nebo komunitu, kde se ostatní ženy budou takhle identifikovat, a ona si bude připadat, že tam patří. I u incelů je důležité, jestli se tak ti lidé cítí, jestli si sami připadají tak, že nedobrovolný celibát vystihuje jejich životní situaci.

Pink pill: když ženy rezignují na změnu

Četla jsem, že rozdíl mezi incels a femcels je v tom, že zatímco u incelů se nespokojenost s nedobrovolným celibátem projevuje tak, že ze své situace viní ženy, tak u femcels se frustrace obrací dovnitř. Ženy hledají chybu v sobě, nehněvají se na muže, ale na sebe. Je to tak?