Láska je dovednost, stereotypy nás brzdí ve vztazích. Psychoterapeutka o pasti našich vzorců a očekávání
Vztahy nejsou vždycky jednoduché. Podle psychoterapeutky Elišky Remešové ovlivňují kvalitu našich vztahů nejen vzorce, které si nosíme z dětství, ale také hluboce zakořeněné genderové stereotypy. V rozhovoru vysvětluje, proč očekávání v lásce mohou způsobit víc problémů, než bychom si přáli, a jak se naučit reflektovat vlastní vzorce
Jak vzorce a genderové stereotypy ovlivňují naše vztahy?
Zcela zásadně, protože ovlivňují, jaká máme očekávání od sebe, od své role ve vztahu, jaké máme očekávání od druhého. Co ten druhý má nebo nemá ve vztahu dělat a co považujeme za správné. Vztahové vzorce a stereotypy převážně určují základní optiku, jakou na vztahy koukáme. Ale zároveň nám v tom ty vzorce, které máme v životě naučené a zautomatizované, dělají paseku. My máme nějakou představu, jak chceme fungovat, ale potom nás ty vzorce doženou ve vyhrocenějších a emotivnějších situacích. A významně ovlivňují, jak se ve vztahu cítíme.
Proč nám naše očekávání dělají ve vztahu paseku? Proč není možné s těmi vzorci žít kompatibilně s tím druhým?
Máme hlavně vysoké nároky na to, jak ty partnerské vztahy mají být super. Tím, že máme vysoké nároky, zároveň je neumíme naplňovat, ani ty nároky často nelícují s tím, co by nám dělalo dobře, tak to vytváří určitý nesoulad. Je rozdíl v tom, co si v ideálním světě myslíme, že chceme a potřebujeme, a v tom, co v reálu dostáváme. Z mé zkušenosti ta očekávání hodně určují, co se nám ve vztahu děje a jak nám v něm je.
Kdyby ta očekávání byla čistě naše, kdyby vycházela z toho, že se dobře známe, že známe svoje slepé skvrny, že víme, co se nám děje, když nám není dobře, jak reagujeme, jaké máme nějaké zvládací strategie, tak by to možná šlo. Ale my často máme očekávání, která ani nejsou naše. My si ani neuvědomíme, že máme očekávání, jaký by měl ten druhý být. Kdybychom šli do hloubky a ptali se, jak to, že máš tenhle nárok a tohle očekávání, tak zjistíme: protože tak to má být, ne? Takhle to přece je. Tohle se čeká od žen, od chlapů, od maminek, od tátů, od dětí. Ale taková kolonka se hrozně těžko naplňuje.
V rozhovoru se také dozvíte:
- Jak naše nerealistická očekávání a vysoké nároky mohou vést k rozporům a frustraci ve vztazích.
- Jak genderové stereotypy ovlivňují naše emoce a vztahy.
- Jak poznáme, že žijeme podle automatizovaných vzorců.
- Individuální terapie vs. párová terapie: Kdy je potřeba pracovat na vztahu společně a jaká rizika má individuální terapie.
- Jak algoritmy a čtení různých rad na internetu přispívají k neshodám v páru.
Mluvíme o vzorcích a o genderových stereotypech, které se podporují a doplňují. Můžeme si ty termíny vysvětlit?
Když mluvíme o stereotypech, tak mluvíme o specifických vlastnostech a parametrech, které očekáváme, že má určitá skupina lidí. Očekáváme, že příslušníci dané skupiny se chovají nějakým způsobem, nějak myslí, nějak prožívají a my to můžeme generalizovat. Problematické je u stereotypu to, že lidé z určité skupiny jsou také jednotlivci s individuálním příběhem a zkušenostmi, které je nějak formují. Stereotyp nás svazuje do formy, která nemusí být vůbec pravdivá. Je zavádějící a nesvobodná. Většina z nás si vůbec neuvědomuje, že stereotypy máme. Ony nás ovládají na autopilota.
