„Tématu nejistoty ohledně vlastního těla se věnuju už několik let, a přestože se o něm poslední dobou mluví čím dál víc, je pořád dost citlivé. Moc si proto vážím každého, kdo je ochoten sdílet svoje zkušenosti. A když jde o osobu veřejně činnou, je to odvážné dvojnásob,“ píše pro web Heroine.cz zakladatelka projektu Moje tělo je moje Ridina Ahmedová o zpovědi hudebníka a politika Matěje Hollana. Ten v rámci aktuální debaty o svodech manosféry publikoval upřímný text, v němž mimo jiné přiznává fyzickou odlišnost. Jenže tématu „Hollanova penisu“, který tím pravým tématem ve skutečnosti vůbec není, se chytila bulvární média.
Letos se už dvakrát opakovala stejná situace. Veřejně známá osobnost se rozhodla svou intimní výpověď o vlastní zranitelnosti sdílet na sítích naší platformy Moje tělo je moje a deník Blesk to obratem, samozřejmě aniž by to s námi jakkoli konzultoval, překlopil do vulgárního a zraňujícího clickbajtu. Před pár měsíci to byla hudebnice Katarzia, která mluvila o bodyshamingu a vztahu k vlastnímu tělu, nově politik Matěj Hollan. Banner na titulce tentokrát hlásá „Matěj Hollan: Velká zpověď o malém penisu“.
Zatímco bulvární redaktoři z originálního postu důkladně vyzobali všechny detaily ohledně Hollanových genitálií, úplně zamlčeli ústřední myšlenku, která stála za vznikem textu. Tou je reflexe zhoršujícího se duševního zdraví teenagerů a sílící radikalizace mladých mužů v důsledku temných algoritmů sociálních sítí a závislosti na nich, což je téma, kterému se jako ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb věnuje.
Matěj Hollan píše, že i on sám by dost možná, kdyby mu dnes bylo -náct, snadno spadl do vlivu manosféry. Zažil osamělost kluka, který se ocitá v izolaci, nedaří se mu seznámit se s holkou, a navíc mu v jeho očích ubírá na hodnotě fyzická odlišnost: penis menší, než mají ostatní chlapi.
Blesk ale místo toho publikoval výkřik o délce přirození, který leckdo může použít jako materiál pro výsměch a šikanu. Apel po empatii a ohleduplnosti byl obrácen v přesný opak.
Je mi z toho smutno a strašně mě to vytáčí. Jak někoho veřejně známého znovu žádat, aby pro podporu druhých lidí publikoval osobní text, když vidím, že toho pak takhle zneužije bulvár? A přitom by sdílení bylo tak cenné…
Matěj Hollan v závěru svého postu píše: „Realita je, že se dnes děcka propadaj do hroznejch sraček. A su si jistej, že je to i tím ‚malým pérem‘.“
Pokud chceme tu smradlavou žumpu postupně čistit, měli bychom hlasitě bránit každého, kdo sebere odvahu být autentický a zranitelný.