„Péče není ženská povinnost. Je to společná odpovědnost.“ Antonie Formanová o stárnutí a důstojnosti

Péče o blízké zůstává jedním z nejhlubších lidských úkolů. V naší společnosti je ale často považovaná za samozřejmou ženskou práci. Herečka Antonie Formanová, která se v roli patronky spojila s organizací Sue Ryder, sice osobně o nikoho dlouhodobě nepečovala, přesto má k tématu silný vztah skrze příběhy své rodiny. 

„Ženy mají tu péči v sobě zakořeněnou, ale zároveň je na ně víc kladená společností. Vnímám to i u mojí maminky a babičky, to jsou taky ženy, které o rodinu pečovaly, i o tu část rodiny, která jim přišla do života,“ uvažuje Antonie. „I já jsem celý život pečovaná a představa, že by přišel moment, kdy bych byla úplně sama a nikdo by se o mně nepostaral, je pro mě děsivá,“ říká v rozhovoru v podcastu Hlas Heroine a připomíná, že i Sue Ryder usiluje o to, aby aby nikdo nezůstal sám ve stáří.

Místo pro život

Velkým tématem je i stigma spojené s domovy seniorů. „Taky jsme si doma říkali – ze srandy – že někoho pošleme do ‚důchoďáku‘,“ říká Antonie. „Ale když jsem navštívila domov Sue Ryder, byla jsem v šoku. Ti lidé tam byli spokojení, měli program, smáli se. Bylo to místo života, ne čekání na smrt.“

Antonie mluví i o rozdílech mezi mladší a starší generací. Východisko ale vidí v trpělivosti, respektu a společně tráveném čase: „Jedeme po letech s celou rodinou na chalupu. Budeme hrát deskovky. To je ten čas, kdy jsme fakt spolu.“

Herečky nestárnou, ale zrají

A jak se vlastně cítí jako herečka, která reprezentuje téma stáří? „Je mi 27, ale kamarádi říkají, že mám starou duši,“ směje se. „Chtěla bych jednou být stará s mladou duší.“ A jak vnímá své stárnutí na plátně? „Na plátně jde stárnutí nějak rychleji. Jeden rok hrajete něčí dceru a druhý rok hrajete něčí matku. Ale mám pocit, že naopak v tom středním nebo starším věku jsou role zajímavější,“ uvažuje Antonie Formanová. „I v Hollywoodu se začalo tematizovat stáří,“ pokračuje v rozhovoru pro podcast Hlas Heroine.

Second hand s přesahem

Na podporu organizace Sue Ryder fungují dobročinné obchody. Antonie je znala ještě dřív, než se stala ambasadorkou. Mluví o jejich smyslu, o tom, že si tam může kdokoliv vybrat hezké věci z druhé ruky. Výtěžek jde na podporu domovů, péče a konkrétních projektů, jako je třeba nový výtah. „Vybírají jenom kvalitní kousky. Takže to nevyužívejte jako kontejner na oblečení, ale noste tam opravdu jen hezké věci, které chcete poslat dál,“ připomíná Antonie Formanová.

V podcastu se také dozvíte, v čem je rodina Antonie Formanové jako filmoví Homolkovi a jaké pro ni bylo sledovat premiéru této legendární komedie spolu se svým otcem a strýcem. 

Poslechněte si celý rozhovor s Antonií Martinec Formanovou v podcastu Hlas Heroine na YouTube, Spotify, Apple Podcast a dalších podcastových platformách.

01:30 Péče jako ženská samozřejmost?

03:05 Jak se stala ambasadorkou Sue Ryder

04:44 Proč jsou lidé v domově Sue Ryder šťastní

06:28 Osobní zkušenosti s pečujícími ženami v rodině

07:38 Strach ze samoty a předsudky o domovech seniorů

09:29 Antonie: „Jsem stará duše. Miluju křížovky“

10:35 Jak mluvit o stáří bez urážek a ostychu

11:46 Důstojnost je v péči klíčové slovo

13:30 Co všechno podporují dobročinné obchody Sue Ryder

16:49 Mezigenerační rozdíly a co s nimi

20:16 Generační propasti a trpělivost

23:02 Divadlo jako živý zážitek, který přežije digitální dobu

26:02 Emoce na projekci filmu Ecce Homo Homolka

29:10 Rodinné dědictví a inspirace

33:26 Jak herečky stárnou a proč je to v pořádku

37:02 Co Antonie objevila v domově Sue Ryder