Praha je jako vyloučený kraj ve vzdělávání. Proč jsou střední školy nedostupný luxus?

Zájem o všeobecné vzdělání roste nepřetržitě už více než dvacet let, přesto se systém středního školství prakticky nezměnil. Podle Jany Černouškové a Karla Garguláka, hoststva nové epizody podcastu Hlas Heroine, jde o chronicky ignorovaný problém, který je dnes v některých regionech, zejména v Praze, pro rodiče už téměř neřešitelný. „Ten příklon ke všeobecnému vzdělávání je tady od roku 2000. Není to žádná novinka – jen na to nikdo nereaguje,“ říká Jana Černoušková.

Praha nestíhá. Chybí tisíce míst nejen na gymnáziích

Podle Jany Černouškové, konzultantky, která se situací ve vzdělávání zabývá z profesních i z osobních důvodů, navzdory masivnímu demografickému tlaku letos chybělo ve Praze přes 8 000 míst pro žáky a žákyně, kteří a které si danou školu zvolili jako první volbu. „To je naprostý unikát. V jiných krajích jsou místa navíc. Vysočina je v tom dokonce lídr,“ říká.

V podcastu zazní i její osobní příběh: „Moje dítě – normální, bezproblémové, s aspirací na technický maturitní obor – zůstalo v covidovém roce bez místa.“ I když se jí nakonec s vypětím všech sil a s velkým štěstím povedlo dítě na střední školu umístit, jejich reálná volba byla učební obor kominík. Letos byl přitom podle ní v Praze převis i na učební obor kadeřnice.

Kdo nese odpovědnost za nedostatek míst?

Na vině je podle hostů především nefunkční řízení a roztříštěná odpovědnost. Ministerstvo pouze stanovuje rámec, ale klíčovým hráčem jsou kraje, které školskou síť spravují. Ty však často nemají motivaci ke změnám, protože – jak lakonicky podotýká Karel Gargulák, analytik splečnosti PAQ Research: „Systém je spokojený“. A protože školy nejde postavit za rok, ale za pět až sedm let, mělo se začít dávno. Černoušková k tomu říká: „Já už vlastně bojuju za vnoučata.“ Kdo má nyní dítě v první třídě, měl by se už začít zajímat, kam půjde na střední školu a co kraj nebo magistrát dělá pro navýšení kapacit. Bez tlaku zdola se podle ní nic nezmění.

I když situace je kritická, vidíme i náznak naděje. Některé kraje – třeba Vysočina nebo Jihomoravský – už podle Garguláka systematicky proměňují oborovou strukturu i kapacity. Většina Česka ale podle něj stále funguje s oborovou sítí, která odpovídá ekonomice 80. let. 

„Praha je vyloučený kraj ve vzdělávání a chtěla bych, aby už to všichni slyšeli, věděli a podívali se na ta data,“ upozorňuje Jana Černoušková. „Tady leží zlato na zemi a my ho nevyužíváme. Místo toho vymýšlíme, jestli v Ústeckém kraji postavíme rozhlednu,“ kroutí hlavou Jana Černoušková nad tím, že o vybudování kapacit pro špičkové vzdělávání u nás nikdo vlastně neusiluje. „Jde o budoucnost všech,“ připomíná.