Victim blaming

Jedná se o zpochybňování postavení či role oběti, nejčastěji jejím očerňováním a přenášením viny za provedený čin. Výsledkem může být dojem, že si oběť čin vlastně způsobila sama či si jej dokonce zasloužila. Obviňování oběti je založeno na různých mýtech a stereotypech, které hodnotí a kritizují chování, zevnějšek, minulost či životní styl oběti. Naivní chování oběti může být označeno za riskantní počínání, důvěřivost za spolupráci s pachatelem, běžné druhy chování za provokace apod. Zdůrazňovány jsou údajné negativní či slabé stránky oběti, problematické epizody z jejího života jsou používány jako argumenty pro snížení její věrohodnosti atp.

Typickými příklady victim-blamingu jsou: "Mohl*a si za to sam*a," "říkal*a si o to" "provokoval*a" "co měl*a na sobě" "flirtoval*a" "proč neřekl*a ne?" "proč se nebránil*a?" "proč neodešl*a?" "proč to nikomu neřekl*a" "proč to nenahlásil*a" "vlastně to tak trochu chtěl*a" "chce mu/jí zničit život".

Je potřeba pořád opakovat, že ať byly okolnosti činu a chování oběti jakékoliv, za čin je zodpovědný vždy a pouze pachatel. Žádný druh jednání ostatních lidí neomlouvá, že pachatel či pachatelka si zvolili ublížit někomu jinému.

• sekundární viktimizace (jíž je victim-blaming součástí),

• rape culture (ve které má společnost tendenci snižovat vážnost sexualizovaného násilí, omlouvat jeho pachatele a právě spíš vinit oběti),
• femicida (i v případě zabití či vraždy se objevuje tendence klást část viny na oběť („byl to takový tichý chlapík, asi ho něčím vydráždila“),
• internalizovaná misogynie (i ženy mají tendenci obviňovat jiné ženy, že si „za to mohou samy“), zvlášť strážkyně patriarchátu a pick-me girls, mansplaining (kdy muži mají tendence vysvětlovat ženám, proč si za tu či onu věc mohou samy),
• gaslighting (kdy mají lidé tendenci křivit realitu a to, jak oběť vnímá situaci a opravdu ji dostat do víry, že si za ty věci mohla sama),
• genderově podmíněné násilí (protože ženy jsou častějšími oběťmi sexualizovaného násilí a výše uvedené hlášky slýcháme především v souvislosti s ženskými oběťmi. Pokud někdo přepadne muže, málokdo někdo zpochybňuje, co měl na sobě a proč šel, kudy šel a zda vlastně si tu věc tak trošku nepřál),
• toxická maskulinita a boys will be boys (kdy má společnost tendenci mnoho škodlivých jevů, které dělají častěji muži, omlouvat. Zároveň nelze popřít, že se staly, tak se hledá ospravedlnění, proč si za ně spíš mohou ženy samy).