Proč je pro oběti i pachatele trestných činů prospěšné, když se spolu setkají? Co potřebují oběti, aby dokázaly jít v životě dát? A dokáže si vůbec pachatel představit, jaké důsledky má to, co udělal? O tom všem jsme si povídali s Terezou Řehákovou, která v Institutu pro restorativní justici vede program ReSet.
Začneme úplně jednoduše. Jak byste mi vysvětlila, co je to vlastně restorativní justice a jaké jsou její principy? V čem je jiná než klasická trestní spravedlnost, kterou známe třeba z filmů nebo ze seriálů?
Jednoduše vysvětlit, v čem je restorativní justice jiná, je trochu oříšek. Myslím, že jiná je hlavně v tom, jak pohlížíme na to, co se stalo, a jak to řešíme. Jestli nám bude stačit, když poznáme pachatele a odsoudíme ho, nebo jestli potřebujeme o tom všem, co se stalo a na koho to dopadlo, vědět něco víc. Jestli se budeme ptát lidí, kteří jsou onou událostí zasaženi, co vlastně potřebují a jakým způsobem jim můžeme pomoci, aby se jejich život zase dal do pořádku.
Je to kontext trestního řízení, trestních činů a trestní justice, ale změna v restorativním pohledu spočívá právě v zacílení na ty lidi, jejich potřeby a na to, co potřebujeme my všichni jako společnost i oni individuálně, aby se zotavili a mohli jít v životě dál.
Jde tedy o doplněk ke klasické trestní spravedlnosti, nebo je to úplně jiný pohled? Je restorativní přístup něco, co má trestní spravedlnost nahradit, nebo rozšířit?
To je docela záludná otázka. V současné době vnímáme, že tyto přístupy mohou fungovat paralelně a velmi vhodně se doplňují. Na jednu stranu víme, co je nutné udělat pro bezpečí, pro to, abychom legislativně udělali všechno dobře a pokud je to nutné, všichni prošli trestním řízením. Na druhou stanu ale zároveň nezapomínáme na zasažené lidi a na jejich potřeby bezpečí, které mohou být trochu jiné, než jak se na ně dívá stát a systém.
Takže bych si moc přála, abychom mohli říkat, že už teď umíme pracovat paralelně. A kdybych mohla hodně snít, dovedla bych si představit, že v budoucnu může být restorativní pojetí základem řešení trestných činů.
V rozhovoru pro Heroine jste řekla, že restorativní justice obrací pozornost k oběti a ke způsobené škodě. Můžete říct, co to konkrétně znamená?
Když se podíváme na naše běžné trestní řízení tak, jak ho známe, jde nám o to najít a potrestat pachatele. Úkolem policie je trestný čin vyšetřit a najít pachatele. Pak jsou v systému další státní instituce, které najdou pro pachatele vhodný trest. Takže je tu nějaký státní zástupce a nějaký soudce. A to je to, o co nám jde: Najděme pachatele a potrestejme ho. Máme za to, že tím by mohlo být hotovo. Že je tím vyřešeno to, co se stalo, a spravedlnosti je učiněno zadost.
Ale od těch lidí, kteří jsou trestným činem dotčeni, víme a slyšíme, že tohle skutečně nevyřeší všechno. Oni potřebují mnoho dalších věcí a restorativní přístup jim je umožňuje.
Jaké jsou to věci? Co konkrétně potřebují lidé, který trestný čin zasáhl?
Říká se, že to základní, co potřebujeme, když se dostaneme do procesu trestního řízení, je dobře rozumět tomu, co se bude dít. Základem je tedy mít informace, jak to bude celé probíhat. Zároveň je nutné opravdu dobře chápat, co k čemu slouží, abychom mohli být v souladu a mohli být procesu nápomocni.
Přidejte se k Heroine za 129 Kč měsíčně a získejte neomezený přístup.