„Můžou mě vyhodit?“ Pracovní právo jako základ pro dospělost

Práce
Znáte svá práva?
Šárka Homfray
| 30. 8. 2021 | 6 komentářů | 4 732
„Můžou mě vyhodit?“ Pracovní právo jako základ pro dospělost
Zdroj: Shutterstock

Naprostá většina lidí v České republice pracuje, pracovala či pracovat bude v klasickém zaměstnaneckém poměru. Pracovní právo, které tuto činnost reguluje a které může vaše zaměstnání významně ovlivnit, ale zná jen málokdo. V okamžiku, kdy ho nutně znát potřebuje, už může být pozdě. Dospělost může mimo jiné znamenat chtít se domoci svých práv a vědět, na co mám nárok.

Studenti a studentky právnických fakult zpravidla nesní o kariéře v pracovním právu. Na rozdíl od práva trestního si zřejmě nejspíše nevybavíte slavné advokáty a advokátky, kteří by se mu věnovali. Pracovněprávní kauzy nejsou předmětem zpravodajství a neprodávají noviny. Je to taková Popelka českého práva, a z mého pohledu značně neodůvodněně.

Podle aktuálních údajů Českého statistického úřadu jsou aktuálně na českém pracovním trhu bezmála 4 miliony zaměstnanců. To je drtivá většina všech ekonomicky aktivních osob. Ne všichni samozřejmě zůstanou v pracovním poměru celý svůj život a určitá část „klasicky“ zaměstnána nikdy nebude. Přesto je nepochybné, že jde o obrovské množství lidí, jejichž denní aktivita a obživa je pracovním právem regulována.

Tomuto právu se prakticky věnuji 6 let, a to v nejrůznějších situacích. Jedno ale ty situace mívají společné – zaměstnanci a zaměstnankyně zpravidla o právní úpravě nemají velké znalosti a spoustu věcí neřeší, dokud se nedostanou do problému. A nejde jen o aktivně pracující – při setkávání s čerstvými nebo budoucími absolventy škol jsem zjistila, že ani oni, přestože se na pracovní trh chystají v nejbližší době vstoupit, toho ze školy moc nevědí.

Česká rodina v datech

Výzkum o rodiněShutterstock

Proměny české rodiny mají za společenskými změnami velkou setrvačnost. Ani tento „základ státu“ však nezůstává statický a odráží se v něm nejen vývoj našich životních tužeb, ale i reálných možností je naplnit. Podrobná data nám k tomu poskytuje nová Zpráva o rodině. „Volíme si rozmanitější životní dráhy, ať už jde o načasování vstupu do partnerství a rodičovství. A pozorovatelná je také větší křehkost partnerských a rodinných vztahů, více rozvodů a rozchodů a oslabené mezigenerační vztahy,“ interpretuje data Šárka Homfray. 

Výzkum o české rodině. Odsuzujeme bezdětnost, řešíme bydlení a aktivní otce vyhlížíme marně

Každý sám za sebe

V devadesátých letech přišla možnost soukromého podnikání a tradiční pracovní poměr se minimálně v části rétoriky stal něčím zastaralým a nemoderním, dobrým pro lidi, co se o sebe neumí sami postarat a potřebují šéfa. Glorifikace samostatné výdělečné činnosti se propojila s tehdejším západním neoliberálním narativem v důraz na individuální odpovědnost. V pracovním prostředí se to projevilo mimo jiné rapidně upadajícím počtem zaměstnanců a zaměstnankyň sdružených v odborech. Dál se u nás objevil jiný dosud neznámý jev – povinnost pracovat vystřídala nezaměstnanost, a to včetně té nedobrovolné.

Po revoluci pochopitelně došlo i na novelizaci pracovního práva a zdůraznění smluvního základu pracovněprávního vztahu, což přineslo i nižší ochranu zaměstnance. Mohli jsme tak sledovat stále sílící přístup k zaměstnancům, který by se dal shrnout do věty „drž hubu a krok, na tvoje místo čeká deset dalších“. Ani po třiceti letech a období v podstatě vyluxovaného pracovního trhu řada zaměstnavatelů tento přístup nezměnila, a aniž bych chtěla paušalizovat, u nemalé části z nich se to pojí i s porušováním zákoníku práce. (Státní úřad inspekce práce shledá nějaké porušení právní úpravy ve více než polovině případů, které zkontroluje).

Nechcete si to nechat líbit? Účinným prostředek zaměstnanecké emancipace může být právě základní znalost pracovního práva. A i když tento názor každý nesdílí, pracovněprávní sebeobrana je součástí právě onoho individualistického důrazu na osobní zodpovědnost. Ze své praxe totiž vím, že kvalitně odvedená práce nejen že vždy nestačí na pracovní úspěch, ale dokonce ani na slušné zacházení.

Ocitl/a jste se v zaměstnání někdy v situaci, kdy jste potřeboval/a znát svá práva?

Užitečné minimum

Už se vám stalo, že jste v práci dostali dokument s tím, že ho „musíte“ podepsat? Nechtěl vám zaměstnavatel zvýšit mzdu, protože ji máte mít takovou, „jakou jste si ji vyjednal“? V takových situacích je pracovní právo obvykle na vaší straně."

  • Pracovní právo je sice založeno na smluvní volnosti dvou stran, tedy zaměstnance a zaměstnavatele, zároveň ale jednou z jeho základních zásad je reflexe skutečnosti, že zaměstnanec je slabší smluvní stranou a zaslouží si zvýšenou ochranu. Tato ochrana je někdy zaměstnancům zaručena i „proti jim samotným“ – svých nároků a garancí se nemůže vzdát, i kdyby se na tom nakrásně se zaměstnavatelem domluvili. Jak řada lidí ze svých vlastních zkušeností ví, ta domluva totiž nebývá vždycky tak úplně dobrovolná.

  • Tato skutečnost je důležitá například u tzv. doložek mlčenlivosti o výdělku. I pokud ve smlouvě podepíšete, že o svém výdělku nebudete s nikým mluvit, a tuto skutečnost porušíte a kolegyni řekněte, jakou odměnu jste na konci roku dostali, nemůžete za to být zaměstnavatelem postiženi, zejména ne výpovědí (říká se tomu nicotnost).

  • Nad tyto garance ale platí, že téměř od všeho je možné se ve prospěch zaměstnance odchýlit. Pokud zaměstnavatel tvrdí, že něco nejde, nebo že to zákon neumožňuje, nezřídka to může být spíše dáno jeho nechutí k postupu nad zákonné minimum.

  • Základním dokumentem je pracovní smlouva. Té je potřeba před jejím podpisem věnovat skutečnou pozornost, zejména jejím třem základním náležitostem. Těmi jsou místo výkonu práce, druh práce a den nástupu do práce. Nezáleží totiž na tom, co dostanete později v „náplni práce“ – pokud je sjednaný druh práce širší, můžete dostávat práci v jeho rámci. Stejně tak nezáleží na příslibu zaměstnavatele, že budete pracovat v jedné konkrétní pobočce, pokud máte ve smlouvě místo výkonu Praha či dokonce celá Česká republika.

  • Za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty náleží stejná mzda nebo plat a zákon obsahuje kritéria pro stanovení hodnoty práce. Zaměstnavatel musí tato kritéria respektovat. „Dal jsem mu tolik, kolik si na pohovoru vyjednal“ mezi těmito kritérii není, a tento přístup často zakrývá diskriminaci, která je rovněž protiprávní.

  • Dohoda je od slova „dohodnout se“ a nemusíte podepisovat to, s čím nesouhlasíte – například dohodu o rozvázání pracovního poměru.
  • Pokud vám má naopak zaměstnavatel pouze něco doručit nebo oznámit, typicky výpověď, neodmítejte dokument převzít. Účinky doručení nastanou stejně a vy nebudete mít ten dokument ani k dispozici.

  • V některých oblastech je zákoník práce konzervativní, až skutečně snad i zastaralý, a praxe probíhá zcela odlišně. Například podle zákona dovolenou nařizuje zaměstnavatel a má povinnost pouze přihlížet k zájmům zaměstnance – skutečně vám tedy nemusí podepsat každou dovolenku v termínu, který vy si určíte, přestože to tak obvykle bývá. Nebo – a to se ví ještě méně – primární formou výplaty mzdy nebo platu je hotovost, s převodem na bankovní účet musí obě strany souhlasit.

  • V případě práce přesčas je pak primární kompenzací příplatek – i když může zaměstnavatel preferovat náhradní volno, nemůže ho zaměstnanci nutit. Většinou to v práci nebývá problém, dokud nenastane potřeba nějaké odchylky.

  • Před eskalací často zbytečného sporu by se jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec měli s právní úpravou daného institutu seznámit.

Nejste na to sami

Takto bych mohla pokračovat ještě velmi dlouho, ale není to účelem tohoto textu. Navíc právo je soubor obecných norem a skutečný život je naopak velmi konkrétní a v každé situaci může připadat v úvahu něco jiného. Přesto se domnívám, že je důležité se alespoň něco o právu dozvědět pro své vlastní dobro – v případě problému může být situace jasnější.

Jak se znalostí svých práv zaměstnanci a zaměstnankyně naloží, je pak otázka druhá. Z praxe vím, že někdy stačí se vůči výhružce jako protiprávní vymezit a neakceptovat takové jednání. Není tomu ale tak vždy a zejména v případě vyhroceného sporu není odchod z práce žádná zbabělost.

I ten odchod však může – zejména s právní pomoci v zádech – probíhat důstojněji, případně s odpovídající finanční kompenzací. Existuje několik subjektů, které vám mohou být různým způsobem nápomocny, ať už jsou to odbory, Inspekce práce, ombudsman a jeho kancelář nebo soudy. Zjistěte si něco o jejich působnosti a neváhejte se na ně obrátit. Bez ohledu na třicet let akcentovaný narativ individuální odpovědnosti totiž ani na pracovní problémy nemusíte být sami.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 30. 8. 2021 8:57

Realita je ovšem taková, že mzdu dostává každý jakou si vyjedná. Kdo chce tabulkový plat, ať jde pracovat do státního nebo na nižší pozice do korporátu. Tam mu řeknou "budeš dělat to a to, dostaneš za to tolik a tolik". Hodně lidem to přesně takhle vyhovuje, to jsou ti co pořád chtějí aby jim někdo šéfoval a rozhodoval za ně :-)

+2
Reagovat