Strach a hnus na sítích: Ženy v politice čelí obtěžování, které nelze tolerovat
Bariéry, které komplikují ženám vstup do politiky, nejsou jen nefér rozdělení péče o děti a domácnost nebo nízké sebevědomí žen. Patří k nim i přetrvávající sexismus a misogynie. Urážky a sexualizované výhružky, kterým političky stále čelí, jsou alarmující zprávou o české politické kultuře.
Často se říká, že žen je v politice málo, protože se tam prostě nehrnou. Slýcháme, že by ženám vstup do politiky usnadnilo ulehčení od péče o děti a domácnost, která na nich většinou visí. Nebo to, že ženy toto dominantně mužské prostředí odrazuje. A v poslední době se hodně diskutuje i o zavedení kvót, které by mohly pomoci dostat více žen na důležité rozhodovací posty. Bariéry komplikující ženám vstup do politiky však mají mnoho dalších rozměrů. Podstatná část jich souvisí s patriarchálními strukturami, do morku kosti stále ještě prosycenými sexismem, šovinismem a misogynií.
Ženy pohybující se mezi těmito mantinely tak bývají nuceny čelit bagatelizaci a marginalizaci svých názorů, mansplainingu, ageismu, body shamingu a objektivizaci těla. Na jejich fyzický vzhled jsou často kladeny zcela přehnané požadavky. Vrcholem pak je sexuální obtěžování, výhružky znásilněním, sexuální predátorství. O těchto příkořích ví své poslankyně Olga Richterová, která se aktuálně soudně brání šíření hoaxu s jejím překrouceným vyjádřením. U části populace vyprovokoval neautentický výrok vlnu nebývale nenávistných útoků, mnohdy za hranou zákona, s nimiž by byl muž v takové míře konfrontován jen sotva.
Feminismus potřebujeme
V Česku populární názor, že u nás už feministky mají dobojováno, staví na hlavu zcela zřejmý fakt, že právě na vysokých postech ženy často bývají posuzovány podle úplně jiných kritérií než jejich mužští kolegové. Mnohem častěji čelí jedovaté kritice, šikanóznímu zostuzování a ostrakizaci s cílem je profesně či společensky znemožnit. Třebaže podobným úskalím jsou často vystavováni i muži, na ženách si lidé mnohdy smlsnou s nebývalou lehkostí a obzvláště podlým způsobem, který v sobě právě obsahuje prvky sexismu a misogynie.
Je-li žena ‚příliš sexy‘, jen těžko se jí dokazují její ostatní přednosti a množství útoků se sexuálním podtónem ještě stoupá.
Představa domnělé křehkosti, smyšlené podřadnosti, nebo stereotypních genderových rolí v konfrontaci s vlivnými a známými ženami v některých typech lidí probouzí ty nejnižší z jejich pudů. Touhu po někom se svézt, nad někým se povýšit či jednoduchou závist. Běda, pokud navíc vypadáte mladistvě, jste menšího vzrůstu, nebo se alespoň nepodobáte Daenerys Targaryen, či Cersei Lannister, panovnicím ze seriálu Hra o trůny. Je-li žena naopak příliš sexy, jen těžko se jí dokazují její odborné a lidské kvality a množství útoků se sexuálním podtónem ještě stoupá.
Místopředsedkyně České pirátské strany Olga Richterová patří na české politické scéně ke vzácným úkazům. Aktivně komunikuje s občany a naslouchá jim, vnímá jejich potíže, nejčastěji v oblasti rodinné politiky a dalších palčivých sociálních témat. Ta následně dokáže rychle přenést do poslanecké sněmovny. V rámci dolní komory českého parlamentu představuje jednu z mála osob, které se upřímně perou za sociální spravedlnost a za zájmy široké veřejnosti, nikoliv jen za ty privilegované. Spolupracuje s profesionály a nedělá neodborná a nepodložená rozhodnutí. I tak však za svou relativně krátkou politickou kariéru zakusila o hodně víc, než by leckdy unesli někteří její neohroženě se tvářící kolegové. Nevybíravé slovní útoky premiéra Babiše jsou přitom jen špičkou ledovce nenávisti, která se skrývá na internetu.
Sociální politika jako terč
Na hoaxu, který obviňuje pirátskou poslankyni z prosazování startovacích bytů pro desítky tisíc uprchlíků, není zdaleka nejhorší jeho obsah. I kdyby doslovný výrok poslankyni skutečně patřil, v civilizované a ekonomicky vyspělé zemi by na systémové pomoci lidem v nouzi nemělo být nic skandálního. Na příklad Kanada desítky tisíc uprchlíků přijímá každý rok a nezřídka jim zajišťuje i dostupné bydlení. Ostudné je spíš to, že Česká republika nechce pomáhat nikomu, a to nejen uprchlíkům, ale ani místním mladým rodinám. Internetoví trollové by se tak místo primitivních útoků na autorku smyšleného výroku měli ptát spíš na to, proč u nás startovací byty nemáme ani v rámci vlastní rodinné a sociální politiky.
Pro nenávistné trolly je však místo komplexních úvah jednodušší smyšlený výrok okomentovat tím nejnechutnějším myslitelným způsobem, často za hranou zákona. Zasypat političku nadávkami a nehoráznými výhružkami, z nichž mnohé mají genderový či sexuální podtext, nebo na ni a její rodinu slovně útočit způsobem, který je v právním státě naprosto neakceptovatelný a který političku de facto dehumanizuje. Celý obludný balík plný hnusu a žluči našeho národa se pak jako nechutná koule šíří internetem a lepí se na ni další odpad.
Podobnému útoku přitom Olga Richterová nečelí poprvé. V dobách, kdy působila jako opoziční zastupitelka na Praze 10, na ni byla namířena dezinformační kampaň, za níž údajně stálo tehdejší vedení desáté městské části, v té době napojené na kmotrovské struktury pražské ODS. Do schránek obyvatel desítky tehdy přistál smyšlený bulvární plátek plný ponižujících a zesměšňujících fotomontáží opozičních politiků a političek. Richterová v té době usilovala o efektivnější využívání městem spravovaných prázdných nemovitostí, za což se dočkala vyobrazení jako squatterka. Kampaň si tehdy smlsla také na Renatě Chmelové, která je dnes na desítce starostkou a také senátorkou. Tu bulvární plátek vyobrazil jako vůdkyni smyšlené sekty Svědci Chmelovi.
Kyberšikana, jaké v uplynulém roce a zejména v posledních týdnech čelila Olga Richterová, je ještě těžší kalibr. Proti tomu se už jinak než soudní cestou bránit nedá.
Nejapné poznámky a dehonestaci zažívají Richterová, Chmelová, ale i mnohé jiné političky a další ženy, které se nebojí jít do veřejného prostoru s kůží na trh, dnes a denně. Stačí vzpomenout na to, co si musela vytrpět například někdejší ministryně školství Petra Buzková kvůli svým ňadrům. Také v komentářích pod mým blogem se objevuje nános čirého zla – plno znevažujících sexistických a šovinistických narážek. Nejlepší obranou je komentáře nečíst, jenže někdy se výhrůžkám nevyhnete. Útočníci také volají nebo píšou soukromé zprávy. Kyberšikana, jaké v uplynulém roce a zejména v posledních týdnech čelila Olga Richterová, je však ještě těžší kalibr. Proti tomu se už jinak než soudní cestou bránit nedá.
Úkolem pro nás všechny je tvrdě se těmto šikanujícím osobám postavit. Nahlašovat je správcům sociálních sítí, nebo v některých případech i informovat policii. Upozorňovat známé a příbuzné na to, že šíří lži, a nezvyšovat dosah těm, kteří si domluvit nenechají. Je také potřeba hlasitě vyjadřovat podporu těm, kterým se děje křivda.
Potřebujeme však jít ještě dál a na specifickou formu kyberšikany namířené proti ženám si posvítit systémově. Můžeme začít tím, že zpracujeme studii a analýzu podobnou té, kterou na příkladu finských političek zpracovalo například NATO. A tento problém tematizovat nejen v soukromí, ale také veřejně a na všech institucionálních úrovních. Bez toho nám totiž hrozí nejen to, že politika bude nadále ženy odrazovat, ale především se celkově rozloží. A spolu s ní i demokracie a základy naší sociální soudržnosti.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
