Kudlanka | 12. 3. 2020 | 11:11

Nejhorší (nebo nejlepší - to zavisí na kvalitě vztahu) je manzelství s protipólem. Jsem koncentrovaná sova, manzel ryzí skřivánek.
K jasnému stavu mne probouzí světlo luceren, manzel zvadne po televizních novinách, ovsem kolem páté ranní uz haraší s konvicí na kafe.
Takze si zijem jak bratříček a sestrička. Podotykam, ze oba jsme už ve "starověku".
??
Ale pro mladé absolutně nedoporucuju, vim moc dobře, jak to probíhá...

Lucka | 13. 2. 2020 | 13:22

Vstávám ve 4:40 :) Pracuji na dvanáctihodinové směny. Snídani zvládnu rychle v práci, kafe odpoledne, až když je studené a stojí v hrnku od rána v kuchyňce. Končím v 18 hodin a ještě při příchodu mě čeká venčení psa, takže si sednu doma někde v 19 hodin.
Mileráda si vyměním s někým takovou práci, před kterou stihnu meditovat, běhat, číst noviny a snídat smažená vajíčka.

Prokelka | 12. 2. 2020 | 17:30

"...obyčejní smrtelníci s pružnou pracovní dobou, kteří tak jako já sotva zvládnou zaplatit nájem v hlavním městě, maily začínají vyřizovat v kavárně kolem desáté ráno, většinu dne pak prokrastinují na Facebooku a práci nakonec dodělávají kolem třetí ráno..." . Paní má dost zkreslenou představu o životě "běžných smrtelníků". V šest bývají v práci a skutečně si nemohou dovolit celý den prokrastinovat na Facebooku. Zaměstnance s tímto přístupem bych vyhodila, protože mít zaměstnance (A platit ho tak, aby se za sebe člověk nemusel stydět) je drahá sranda. Nevím kde bych sháněla čas na ponocovani do půl třetí ráno, nebo na dopolední vysedavani v kavárně. Taky možná bude důvod, proč má paní Nejedlová problém se uživit.

Michal | 12. 2. 2020 | 10:51

To by jste asi nevěřila ale v 5 ráno vstává většina populace a dokonce chodí i na 6:00 do práce. Hrozný co???

Martin | 10. 2. 2020 | 20:27

Cca 20 let chodim na smeny. Dosud mi stale vadi nocni. Nemam problem se spanim, ale opacny. Normalne spim cca 9h az 10h denne. Pri nocni usnu v 7 a vstavam kolem 16h. Pak zaleham opet v 18h do 20:30.Vikend cca 12hod spim. Rodina si na to tezko zvykala. Musim proste spat.

Lenka | 10. 2. 2020 | 20:24

Úspěšní lidé jsou lidé, kteří svou práci opravdu milují a ne, že to jen předstírají jako autorka. Už v úvodu se chlubí prokrastinací a pak na konec žehrá, že jí ranní vstávání nedalo žádný čas navíc. No nedalo. Místo přehazování biorytmů by spíš pomohlo si najít práci v které se bude plně realizovat a nebude práci předstírat. Možná pak pochopí to tajemství úspěchu.

František Farniente | 10. 2. 2020 | 17:27

Ať vstávám, kdy vstávám, vzhůru jsem v jedenáct.

Jana | 10. 2. 2020 | 06:54

vstávám ve 3:30 a do postele se dostanu asi tak ve 22:00 musím to tak dělat protože dělám 12 hodina a když mám volno tak už to mám tak zažité že tak vstávám i bez budíku ale jsem čím dál tím víc utahaná není to udržitelný ideál

Pavla | 10. 2. 2020 | 05:50

Mně se v průběhu života přehodil biorytmus. Ještě tak do 23 let jsem se vyvalovala o víkendu v posteli klidně do jedenácti a těžce kousala, když jsem jednou za týden musela vyrazit z domu v pět ráno na autobus. Na druhou stranu nikdy v životě jsem neodložila budík - i když se mi nechtělo, tak jsem prostě vypla první zvonění a naštvaně vyskotačila z postele. Jak jsem začala pracovat, tak se mi to začalo posouvat A teď vstávám nejpozději v pět (ve všední den, o víkendu to nehrotím, ale nejpozději jsem za zhruba čtyři roky vstávala v sobotu tuším před devátou), v šest vyrážím z domu, hodinu a půl se procházím a o půl osmé mi začíná pracovní doba. Můj názor je ten, že by každý měl poslouchat své tělo a zařídit se, pokud to jen trochu jde (skrz práci, dojíždění, rodinu atd.), tak, aby mu to co nejlépe vyhovovalo. A upravovat dle toho, jak se to v průběhu života mění. A především respektovat lidi, kteří to mají jinak - víte, kolik lidí mi říkalo (než si zvykli :D), že jsem magor, když vstávám dvě a půl hodiny před začátkem práce (když to do ní mám 2 km pěšky)? :-) Stejně tak zcela respektuju přítele, který doráží do kanclu cca v devět a pak tam je klidně do šesti, sedmi. A mám radost, že má takovou práci, že si to může dovolit.

Mates | 10. 2. 2020 | 05:01

No ono to není jen o tom vstávání v 5 ráno. Je v tom daleko více věcí, přes cvičení meditace, věci které člověk dělá pro potěšení či z nich má radost a tak bych mohl pokračovat dále. Za mě je to určitě skvěle vstávat brzy, dělám to samé nejsem sice boháč ale jsem spokojenější v životě

Michal | 9. 2. 2020 | 05:43

To jsou pindy. Léta jsem vstával,jak se mi zachtělo a přitom jsem nechutně zbohatl ! Stačilo večer oškubat pár "hejlů" a je vystaráno !

Jirka_26 | 9. 2. 2020 | 00:39

Každý jsme nějaký, ale můj osobní názor je, že by měl člověk fungovat podle přírody, která říká, že se má chodit spát mezi 21. a 22. hodinou a budit se mezi 5. a 6. hodinou. Svého času, kdy jsem ještě pracoval na píchačky na jednu směnu, to perfektně fungovalo, večer jsem usnul jako na povel a ráno se jako na povel vzbudil ve stejný čas i bez budíku. A že autorka článku žádné 4 hodiny navíc nezískala, na to nemusí mít vysokou školu - den má 24 hodin a pokud člověk nemá spánkovou poruchu, není ukrutným workoholikem (obecně je tato porucha pokračováním hyperaktivity u dětí) nebo hyperfunkci štítné žlázy, tak těch 6 - 8 hodin prostě k spánku potřebuje. A dál jsou to kupecké počty.
Ještě k těm tzv. biorytmům - někdy dávno jsem četl, že před rozedněním nebo někdy ráno dochází k tzv. budícímu efektu, zemi obíhají nějaké nízké kmitočty, které budí vše živé. takže sovy by podle této teorie měly žít mimo přírodní rytmy a je otázkou, jaký to na ně má zdravotní vliv. Když se člověk podívá na velké množství herců, muzikantů atd., kteří pracují večer a v noci, jak nakonec skončili...

Amy | 8. 2. 2020 | 22:47

Nic si z těch lidí, co tvrděj, že potřebujou jen 4 hodiny spánku denně, nedělejte. Byla jsem taková celej život (ne, že bych to teda někomu cpala) - jednoduše, protože jsem odmala měla poruchu spánku, takže jsem prostě málo spala a v noci se furt budila. Ale ani to není trvalej a neměnnej stav. Možná teď po mononukleóze mám poruchu spánku furt, ale zato mi nestačí ani sedm hodin. Když na to koukneme se selským rozumem, většina lidí prostě spí málo a blbě - produkce melatoninu vrcholí kolem druhé ráno, to znamená, že bychom tou dobou měli být už ve fázi tvrdýho spánku aspoň dvě hodinky - to znamená, že je třeba chodit spát před půlnocí. A ještě před tím bychom si do xichtu neměli svítit mobilama, televizí, počítači ani zářivkama. Zároveň míň než 7 hodin spánku denně je fakt málinko. Tak já vám teda nevim, ale moc lidí, kteří by chodili spát před jedenáctou, poslední hodinu si už jen četli knížku při tlumeným světle a spali zhruba těch 8 hodin a měli pravidelnej režim, teda neznám.

Ještě mě napadá, že jsem si nikdy neposouvala budík po tom, co mi začal zvonit, a prostě hned vstala. Začala jsem to pak dělat v maturitním ročníku, protože jsem si řekla "pff, však do té školy stejně můžu přijít kdy chci" a každej den si ho ještě asi 3x posunula. Tohle období trvalo asi 3 týdny a dostávala jsem se z něj půl roku. Myslím si, že fór je v tom fakt vstát na první pokus a být nekompromisní.

Ale musím říct, že když se mi náhodou zadaří (to je asi tak jednou za rok), že jdu spát v 10 a mám budík třeba na čtyři, pět, tak je ten den tak nějak lepší. Jenže kdo by to dobrovolně dělal, když fakt tak brzo vstávat nemusí?

Andrea | 8. 2. 2020 | 21:51

Omg.. pořiďte si děti..

Jaroslav | 8. 2. 2020 | 21:25

pro ručně pracující lidi je tenhle článek totální nesmysl a blbost nechápu na co si autorka stěžuje si klidně vyměním povolání, ale s pravopisem bych měl problém
jsem jen dělník........................ ..

Honza | 8. 2. 2020 | 20:20

Jsem typ co vstává v pět ráno úplně běžně. Pracuju jako SW vývojář. V pět vstanu, v šest jsem v práci. Zpět doma ve tři a mám spoustu volného času.
Jsou u nás lidé co chodí do práce na deset. Nezávidím jim a nerozumím jim. Co mají pak z toho dne?

Hellen | 8. 2. 2020 | 19:35

Vstávám pět dní v týdnu ve 3:45 a proože prostě musím, abych vše stihla. V práci jsem od půl šesté. A to nezabíjím čas během, smoothie atd. To bych musela vstávat asi v ve dvě. Dle toho Vašeho článku si žijete ve svém malém kouzelném světě a nemáte páru o tom, jak žije (a vstává) většina druhých lidí. Ale díky, že jste to tedy za nás vyzkoušela. :-D A doufám, že vám to nějak zvlášť nerozhodilo život. Svatá prostoto.

Cella | 8. 2. 2020 | 18:18

Vstávám ve 3,30. Bohužel musím. A jsem po týdnu tak unavená, že následující volný den celé dopoledne prospím.

Nika | 8. 2. 2020 | 16:57

V pět ráno jsem vstávala za socialismu na Ostravsku do práce, abych stihla dát syna do podnikové školky a nastoupila do kanceláře...naštěstí dnes nemusím...a Babiš žádné jednání sněmovny nesvolává, ta má pevně stanovené jednací dny a hodiny, nejdříve v devět :-)...svolává maximálně jednání na Úřadu vlády...

Paros | 8. 2. 2020 | 14:50

pár let dělám jen noční a i o víkendu nejsem vzhůru jindy, než v noci. což spoustu aktivit dosti komplikuje. denní světlo uvidím až v létě. jinak vstávání ve tři si pamatuji. vlak jel ve čtyři, v práci v pět. šichta od šesti. v pět večer doma se sedmi a půl hodinami odpracovanými. a pak práce doma. nikdo se mě neptal na nějaké mé přirozené biorytmy. chceš výplatu? makej!

Lukas Vesely | 8. 2. 2020 | 11:21

Prace trva tak dlouho kolik na ni mas casu.

Jarda | 8. 2. 2020 | 10:56

Co je to za pitomosti? Dle Vašeho rozvrhu strávíte 2 hodiny (!) kravinama jako je meditace, běh, příprava smoothie... To byste mohla vstávat v 7!
Já vstávám v 5:30 uplně bez problému, dám si snídani a kafíčko, přečtu si zprávy a v 6:30 vyrážím do práce. V 7:00 jsem v práci, kde mám krásnou hodinu, kdy nikdo neotravuje, takže vyřídím upomínky apod... V cca 15:30 - 16:00 jdu dom a spát chodím v klidu v cca 20:30 - 21:00, takže 21:30 už spím. Takže naspím cca 8 hodin a sem v klidu.
O víkendu si jdu spát klidně v 22:00, někdy i v 23:00 a spím cca do 9:00 a rozhodně si nic nerozhodím. Všechno je totiž nastavený v hlavě a zrovna lidi jako vy nad tím moc přemýšlí a hrotěj to, dělaj tisíc kravin okolo.
Chcete jednoduchou radu? Dělejte to podstatný a blbosti vynechte, tím získáte fůru času navíc a nebudete se rozptylovat blbostma...

Jan | 8. 2. 2020 | 09:52

Pani naprosto chápu a je mi jedno jestli ráno musí dělat jogu a nebo jiný věci. V každém případě - Já když nastupoval do nové práce, tak jsem se nebál rovnou na začátku říci, že chodit na 6.00 je příliš brzy. Šéf to přijal se slovy, že to je zajímavé a posunuli jsme to na 8.00. Na mou otázku - "Nemáte strach, že až to uvidí ostatní, začnou rebelovat?" odpověděl - "Ne, oni mne prosí jestli by nemohli přijít už na 5.00 nebo i dřív." Pro mne naprostý šílenství, které je zde normou. Nakonec jsem tam stejně skončil, protože ty roboti vás za to stejně nenechaj napokoji. A tak to je bohužel téměř všude :/ Zatímco vyspělé země se snaží pracovní dobu zkracovat a posouvat, tak tady lidi ještě žebraj, aby mohli přijít dřív - a nedej bože se odlišovat - Hezký den

Tencoposilalemplydelat | 8. 2. 2020 | 09:04

Nejak jsem uplne nepochopil co pi. redachtorka presne dela, ani jeji medailonek moc nepomohl.

Siena | 8. 2. 2020 | 07:36

Tak já vstávám v šest hodin. A to i o víkendu. Nepřipadá mi, že noční život nezvladam, protože spát chodím kolem půlnoci. Šest hodin. Spánku mě prostě stačí.

Hsv | 8. 2. 2020 | 03:08

Já jsem celý život sova. Už na škole jsem chodila spát kolem půlnoci, občas později. Pokusy jít spát už ve 22 h byly marné. Stejně jsem se neustále převalovala a dříve než o půlnoci neusnula. Pracuji na směny. Když je ranní, vstávám už ve 4, abych byla do 6 v práci. Už dlouhá léta a do dneška jsem si na takto brzké vstávání nezvykla. Pro mne utrpení. Je pravda, že udělám více práce a mám více času na rodinu a vše ostatní. Ale pro mne osobně šílené. Jsem totálně vyřízená. Myslím, že sovu na skřivana nikdo nepředělá. Máme to tak dané od narození. Max. se na úkor takto nastavené společnosti musíme přizpůsobit a naučit se v režimu skřivanů přežít.

Dita | 8. 2. 2020 | 00:11

Sova x skřivan je genetická záležitost, šťastní jsou ti, kteří jsou nevyhranění. Doporučuju knihu Proč spíme od M. Walkera, kde najdete mnoho vědeckých poznatků o spánku a že nedostatek spánku a brzké vstávání (zvlášť u dospívajících) není žádná legrace. Nutnost chodit do práce na pět hodin ráno považuju za dokonalé otroctví, ale taková je doba a taková je "společnost". Naši předkové byli v řadě ohledů méně zotročení než šílený člověk v dnešním ještě šílenějším světě, ale právě pro to šílenství si to téměř nikdo neuvědomuje.

Toměposer | 7. 2. 2020 | 22:29

Ty vole tak nebehej nedělej smootie nemedituj a muzes vstavat o hodinu a pul později to může napsat jenom úplná dilina

Zdenda | 7. 2. 2020 | 20:55

Jejda, proč jste všichni tak naštvaní na autorku článku?! Já osobně obdivuju všechny včetně mých rodičů, kteří museli vstávat kvůli práci ve čtyři hodiny ráno. Aby uživili děti, platili všechny složenky atd... Ale, co je hlavní, nikdy si na to neštěžovali a pokud někdo takový je, tak co je to za život, když ho pořádně nežijeme a musíme vstávat v pět, není lepší zkusit vymyslet jak by to šlo jinak? Hezký den všem!

Marek | 7. 2. 2020 | 19:21

V 5 ráno vstává 60% republiky, gratuluju. Stačilo se zeptat většiny pracujících. To byl jednou zase test...

Mates | 7. 2. 2020 | 19:06

Vstávám ve 03.15h . 20 let

Daniela | 7. 2. 2020 | 16:57

Tak to je mi paní opravdu líto (ironie). Vstávám denně ve 4hod. Od 6hod pracuji. Musím dojíždět. Z práce se dostanu nejdřív v 16hod. A doma zase kolotoč. Syn, úklid, vaření a do postele s velkou slávou nejdřív ve 22hod.

Lucie | 7. 2. 2020 | 15:46

Jsem sova a dlouho jsem se snažila naučit vstávat "brzo". Ve finále jsem si zařídila život tak, že jsem svým pánem, spím a pracuji tak, aby mi to vyhovovalo. Chodím spát mezi jednou a druhou ráno a vstávám v devět. Pokud to jde, nemá cenu jít proti biorytmům. Spánek stejně zabere každému plus, minus stejně času, akorát to má každý jinak posunuté.

Věra | 7. 2. 2020 | 15:23

Mám to štěstí, že nemusím kvůli práci mimo domov. Díky tomu, mohu svému tělu vyjít vstříc s dobou spánku.
Chodím spát mezi 23-24h a vstávám po 7h.
Roky jsem musela vstávat, jak mi pracovní doba nařizovala a teď je to naprostá pohoda. Občasný nutný posun spánku mne nerozhodí, nespavostí netrpím, usnu do 10 min po ulehnutí.
Myslím, že určovat si sám dobu spánku je pro tělo nedocenitelné....

Jarda | 7. 2. 2020 | 14:57

Bohatým a mocným skřivanům by se měla citovat Babička. Konkrétně :"Ona sama, chudák stará, neměla už spaní, ale vědouc, jak je sladké,
přála je jiným."
Jinak není správné, že nutit vstávat je v pořádku, ale hlučně se vracet z hospody v tu samou dobu je zakázané.

Irena | 7. 2. 2020 | 14:50

Hromada lidí vstává v brzkých ranních hodinách do práce a připadá jim to úplně normální. V té práci musí většinou pracovat a proto si o víkendu rádi přispí. Ve většině případů nemají čas ani na běhání ve Stromovce, ani na smoothie.

Vendy | 7. 2. 2020 | 14:46

Vstávat v 5:00 ráno musí nutně znamenat chodit spát v 9:00 večer? Chudinka. taky vstávám v 5 ráno ,chodím spát o půlnoci a nepřipadám si že bych měla spánku málo. Takže si umím užít i noční život a přitom být už v 5:00 ráno na nohou. mi třeba zas přijde naprosto nesmyslný zpátky do deseti pak v 11:00 jakože vylézt a probouzet se v podstatě na oběd .To je ztracený den a promarněný čas.

Skeptik | 7. 2. 2020 | 14:32

Hmm, docela produktivni zivot, travit hodiny na ksichtoknize, pritom zivot v REALITE je tak pestry a da se delat tolik veci.

Zita | 7. 2. 2020 | 14:18

Taky jsem ranní ptáče.Mám ráda jak je ráno všude ticho a klid. Hezký den

Karel | 7. 2. 2020 | 14:12

Vstávám ve 2:30 běžně několik let,jsem řidič autobusu a milionář taky nejsem.

maryka | 7. 2. 2020 | 14:07

Já celý život vstávala různě, jednou ve tři ráno, pak ve čtyři, v pět, ranní, odpolední jak to vyšlo( různá zaměstnání). Spánek mám dokonale rozhašený, ale nijak mi to nevadí.
Jedině noční jsem nikdy chválabohu neměla. paní je akorát rozmazlená...

Magda | 7. 2. 2020 | 13:43

Celý měsíc vstávala v pět ráno. O jak ji lituju. Když mám denní vstávám o půl páte ráno dělám od 7 do 19. A to každý všední den již několik let.

Linda | 7. 2. 2020 | 13:14

Vzdala jsem čtení u prvního kňourání, takže asi u druhého možná třetího odstavce. Nemyslím si, že bych přišla o nějakou důležitou informaci.

Petr | 7. 2. 2020 | 13:04

Stávám ve 3 ráno, příprava snídaně, 20min cvičím 15min dechové cvičení, studená sprcha, snídaně, cesta do práce dělám od 6 a dojizdim 20km autem. Po práci sport a práce kolem domu či vne. Chodím spát cca 20h, jediný den v týdnu a to v neděli vstávám bez budiku cca 7rano :) nemám problém a vyhovuje mi to.

Michaela | 7. 2. 2020 | 12:04

S autorkou článku bych si ráda vyměnila pozice alespoň na ten měsíc, připadala bych si totiž jako v ráji. Vstávám už spoustu let ve 2,45 ráno, abych byla 6,45 v práci /vzdálenost vlakem 104 km/a vracím se ve 22,30 - denní směna, noční směna odjezd v 15 hodin a návrat v 10,15 hodin. Měsíčně 15-17 služeb, maminka 3.dětí. To proto, abych děti uživila, už dávno jsem rezignovala na čas pro sebe a v našem chudém regionu není jiná možnost, než dojíždět. Doporučila bych autorce větší zodpovědnost a méně prokrastinace, važte si více svého času.

Tea | 7. 2. 2020 | 11:30

Sovu na skřivana nepředěláš. Není dobrý to "sovovství" ještě víc vyhrocovat a posouvat uléhací hodinu dál a dál (já hrozně zvlčela za studií zejména v zahraničí, kdy jsem neměla spolubydlící a dokázala jsem dělat / číst si klidně do tří ráno a vstávat pak v deset - rozvrh přednášek to umožňoval)... pak se člověk těžko normalizuje, když ho začne nutit práce. Jako děcko jsem vstávala před půl sedmou do školy, byla jsem jako mrtvolka. Na střední ještě horší (vstávat před sedmou bylo utrpení, puberťáci jsou holt ochrápané zdechliny :-). Podotýkám, že jsem chodívala vždycky spát nějak normálně - na 2. stupni kolem 9.30, na střední kolem půl jedenáctý. Žádné pařby, sportovala jsem, večer učení, potlach s kamarádkama na internátě, čtení. Ale večer se mi prostě nikdy spát nechtělo, bylo to spíš proto, že vím, že ráno musím vstávat... Na vysoké jsem zvlčela, práce mě pak jakštakš hodila do normálu (jít spát do půlnoci, vstávat před sedmou). Dobrá zpráva je, že čím jsem starší, tím víc mě to "normalizuje", teď je příjemný rytmus dne jít spát kolem 11, v 6.40 vstát, o víkendu si to posunout na usínání kolem půlnoci, dospat se do 8, max. devíti hodin. Když je třeba, dovedu vstát a fungovat i před pátou, ale každodenně fakt ne-e. A ještě, abych si to dělala dobrovolně. Ne, nejsem masochista, souhlas s autorkou. :-)

Elze | 7. 2. 2020 | 11:22

Blbost zase se ozývají jen skrivani
Vstavala jsem cely život v pět hod jsem v důchodu a slyšela jsem vždy hlášky
Počkej budeš se budit i když nebudeš muset Není to pravda Chodím spát i vstávám podle potřeby.Clanek má pravdu v tom ze skrivani machruji tím pádem se sovy stydí
Moje vedoucí se v práci chlubila ze vstává ve 4 h vaří oběd a v 6 h je v práci a jede
Ale víte kolikrát jsem ji přistihla. ze v 8 h večer už spala !?!!! A nikdy to nepriznala
Vše v životě je jen o toleranci Ale to bycho neměli o čem psát a diskutovat ze?!

Lis | 7. 2. 2020 | 11:15

Jsem skřivan a žena sova a musím říct, že partnerské soužití je občas docela fuška :) Já ve 21:30 odpadám, vstávám v 5:30 kvůli zaměstnání (max. v 8 o víkendu). Ona sedí do 2:00 u televize a protože dělá ve směnném provozu, tak buď ráno vstává v 6:30 úplně vyřízená nebo další týden vstává až k obědu., o víkendu by nejradši nevstávala vůbec. Naplánovat pak i rodinný výlet je problém, o nutnosti oddělených ložnic ani nemluvím. A poslouchat každý večer: cooo, ty už jdeš spát? je docela otrava...je ale pravda, že když já vstavu brzo, opravdu produktivnější jsem, když ona, je akorát na zabití :)

roni | 7. 2. 2020 | 11:00

telo a mozek potrebuje 12 tydnu nez si navykne na novou rutinu. nicmene vas zivotni styl vypada, ze je dobre nastaven, aby vam vyhovoval a problem je opravdu prebytek prace. ale to jsme u problemu spolecnosti jako takove. ja treba nemam rada chozeni ven, takze fakt jdu do postele pred desatou, ale to spis proto, ze miluju ranni klid a slunce kolem sedme rano, kdy se budim prirozene, bez budiku. a to je pro me ten nejvetsi luxus, dat telu, to co potrebuje. spanek je dulezitejsi nez si lidi mysli. a tesim se na trumpovu demenci. teda jestli uz ji nema!

Sára | 7. 2. 2020 | 10:57

Tak nevím, ale autorka tohoto článku nejspíš nepochopila, že nemůže dát rovnítko mezi brzké vstávání a úspěšnou kariéru... Stejně tak jako nemůže očekávat, že jí vstávání v pět ze dne na den přinese nějaký benefit. Zvlášť pokud sama přiznává, že často prokrastinuje... V tom případě není chyba v tom, kdy vstává, ale jak je sama disciplinovaná a motivovaná k práci. Doporučuji teda nějaká motivační videa a knížky o tom, jak efektivně pracovat (s tím by se totiž mohl dostavit i případný úspěch a bohatství) a ne o tom, jak vstávat v pět hodin ráno...

lajika | 7. 2. 2020 | 10:49

No - dokud jsou povinnostmi člověka jenom osm a půl hodiny práce, jít si zaběhat do Stromovky a jít na panáka, je vážně dost jedno, jak si to časově nastaví. Zvlášť, pokud mu zaměstnavatel umožní hýbat s pracovní dobou. Ve chvíli, kdy k tomu přistupuje péče o rodinu, zvířata a náročnější koníček než večerní dvojka (dvě, tři, pět...) vína, pak je trochu problém protírat oko v deset ráno. S cestou do a z práce by to totiž znamenalo návrat ze zaměstnání kolem osmé večer a to už se blbě jak dělaj s dětma úkoly, tak vyráží na 15 km výlet se psem nebo 30 na kole. Na kino nebo divadlo to sice ještě stačí, ale pouze za předpokladu, že doma všecko ostatní udělá partner, dvojice posluhovačka a chůva, nebo se to udělá samo. Takže přeji paní redaktorce, nechť si svých biorytmů užívá dokud to jde. (A to jsme pořád jen u lidí, kteří mají plus minus klouzavou pracovní dobu. Kdo pracuje napevno nebo na směny, ten má prostě s biorytmama smůlu.)

Traud | 7. 2. 2020 | 10:48

Híííí? V pět rán?!?!?!. Kurna lidi, vy jste fakt zhýčkaný. od roku 2012 vstávám denně ve 4:10 do práce a není to nic hroznýho. Dřív hospodyňky běžně vstávaly kolem páté a neubylo je. Dneska všichni choděj spát pozdě a mají pocit, že pět ráno je brzo.

Já | 7. 2. 2020 | 10:31

Nevím jak někdo může čekat 4 hodiny navíc pokud to nebude na úkor spánk.

Tehir | 7. 2. 2020 | 10:25

Jak to děláme? Normálně - chodíme na pivo přesně od 14:00 a ve 20:00 už jsme upravení natolik, že můžeme s klidným svědomím do postele. :D

Misa | 7. 2. 2020 | 10:19

Pokud chce někdo takovou změnu udělat, je potřeba na tom pracovat dlouhodobě, měsíc nemůže zdaleka stačit. Tak je to se všemi změnami životního stylu - jídelníček, cvičení atd. Vše funguje nejdřív po půl roce - roce, pokud člověk opravdu chce a vydrží. Jiná věc je pak organizace práce, což je asi pointou článku - někdy je problémem její organizace a disciplinovanost (hlavně vyhnout se prokrastinaci, jako např. čtení článků na webu a psaní komentářů, když má člověk pracovat :-) ) spíš než to, v jakou denní či noční dobu se pracuje. Taky se to stále učím a myslím, že to je kámen úrazu.

Viera | 7. 2. 2020 | 10:06

Já jsem v životě chodila spát v deset a vstávala ve třičtvrtě na pět, abych stihla na šestou do práce. Zvládala jsem to v pohodě a těšila jsem se, že budu brzy doma a ještě mám kus dne před sebou a můžu se věnovat dětem. Teď mám práci takovou, že vstávám v sedm a chodím spát o půl jedné po půlnoci. Z práce chodím pozdě, ale protože se nemusím už starat o děti, tak mi to nevadí. Ale věřím tomu, že člověku stačí spát jenom pár hodin denně /Einstein - 4 hod/ - i můj tatínek vstával celý život ve čtyři ráno...

Magdalena | 7. 2. 2020 | 09:56

Tento článek by se dal výrazně zkrátit a vůbec by to nebylo na škodu. Prostě - komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.

Běta | 7. 2. 2020 | 09:45

Celý život vstávám v 5 hodin, někdy i dřív a na rozdíl od paní redaktorky už v 6 hodin stojím na zastávce a čekám na autobus. Rozhodně si nemohu dovolit sportovat a jiné aktivity, abych mohla odejít v 9 hodin do práce. To už totiž 2,5 hodiny pracuji.

Magda | 7. 2. 2020 | 09:43

Proti biorytmům prostě jít nejde. Já jsem typický skřivan, i v důchodu vstávám ve čtyři ráno- ne proto, že bych musela, ale proto, že mám vyspáno. Bratr je zase typická sova, ve čtyři ráno právě tak chodí spát. Ovšem já usínám kolem osmé... to tak nastaví příroda a kdo nemusí, udělá líp, když se přizpůsobí a nepřemáhá. Samozřejmě, zaměstnaný člověk zpravidla musí...

Tatana | 7. 2. 2020 | 09:12

No, prostě jsou sovy a skrivanci. Já jsem skrivan, o půl sedmé vstavam i o vikendu. A jasně, spím o půl desáté, Silvestr je utrpení , jsem vzhuru jen kvůli kocce, aby se nebala. Bohužel, nevim jak tyto dva typy lidí zkoordinovat. Jedině, jak říkali kdysi mí studenti, doba vhodna k práci je středa mezi 11. a 13. hodinou, ostatní je moc brzo nebo moc pozdě. Tohle by snad klaplo.

Majkee | 7. 2. 2020 | 08:58

Děkuju. Děkuju nastotisíckrát! Za to, že to má někdo stejně a za to, že se to řekne nahlas. A díky, že jste to vyzkoušela za mě :)