„Žena by nám rozbila kolektiv.“ Bitevní pole jménem pohovor

IT Heroine
Kariéra
Práce
Zuzana Pechová
| 18. 11. 2021 | 8 komentářů | 2 478
„Žena by nám rozbila kolektiv.“ Bitevní pole jménem pohovor
Zdroj: Shutterstock

Během své praxe v IT jsem se ocitla jak na straně pohovorované, tak na straně pohovorující. Zažila jsem si dost věcí na vlastní kůži. Má pohovor na vysněnou pozici v IT nějaká specifika pro ženské uchazečky? Čemu budete čelit opakovaně a čemu byste neměly čelit vůbec?

O kariérním portálu LinkedIn koluje otřepaný vtip: „LinkedIn je jako seznamka naruby, ženy píší mužům, aby se jim ozvali.“ Tahle nepříliš vtipná legrace mi utkvěla v paměti, protože moje zkušenost tenhle vtip nepříjemným způsobem potvrzuje a ukazuje, jak moc živý je předsudek, že ženy IT nedělají. Často mi totiž chodí různé automatické nabídky, se kterými si nikdo nedal ani špetku práce. Začínají oslovením „Dobrý den, Zuzano,“ ale v textu už je všude mužský rod, protože předpokládají, že adresátem bude vždycky muž.

Když už mi občas napíše živý člověk, stává se mi, že buď nevěří, že předkládaný životopis je můj, nebo ho naopak ani nečetl, protože pak dostávám starostlivé otázky, jestli něco umím, co jsem vystudovala a jestli mám praxi. Nakonec jsem usoudila, že to nemá cenu snášet, a mezi zaměstnáními promazávám svoje profily, aby nebudily zájem. Ze stejného důvodu tam mám úplně neutrální fotografii, protože někteří muži si sítě jako je LinkedIn pletou s Tinderem. 

Chci pracovat ve firmě, kde je to všem opravdu jedno. Kde mám hned pocit, že mě berou jako kolegyni, a ne jako nebezpečnou a nečitelnou entitu vstupující do chráněného prostoru.

Když už práci aktivně hledáte, je nutné se předem připravit na to, že pozvánek na pohovor dostanete o něco méně, než mužská část vašich kolegů se stejnými pracovními zkušenostmi. Mám pocit, že žena v IT je pro některé firmy pořád podezřelá. Ono se stačí podívat na statistiku: v Česku zhruba v 80 % malých a středních podniků nepracuje v IT oddělení ani jedna žena. Lepší je to u nadnárodních korporací, kde je ale v záplavě obecně napsaných nabídek těžké najít skutečně zajímavou pozici.

Společným jmenovatelem toho, proč to tak je, jsou podvědomé předsudky o menších schopnostech žen v IT. Tedy to, co jsem zmiňovala už v článku o imposter syndromu. Kromě toho mezi potenciálními zaměstnavateli stále kolují utkvělé názory, že „pokud zaměstnají mladou holku, brzy otěhotní a půjde na mateřskou“, případně „má děti ve škole, tak si bude jistě pořád vybírat volno“. Oblíbeným a pro IT typickým předsudkem je i „žena by nám rozbila kolektiv“. 

Když hýčkání není výhodou

Vaší velkou výhodou může být, pokud se na pohovor dostanete na osobní doporučení. To už ale vyžaduje existující základnu přátel a známých z oboru a taky být dost dobrá na to, aby byli ochotni vás doporučit. Pokud na osobní referenci zatím nedosáhnete, je dobré mít alespoň veřejné portfolio a dostupné zdrojové kódy některého osobního projektu. Vést si blog s články týkajícími se oboru. Nebo i jen někde veřejně vystoupit s přednáškou, o které je záznam, i kdyby to byla malá akce. Zkrátka cokoliv, co u někoho s podvědomým předsudkem vůči ženě v IT může převážit pomyslný jazýček vah.

Když vedu pohovor já

Specifickou škálu problémů pro ženy v IT přináší pozice, ve které ony samy náborové pohovory vedou. Jak přesvědčit některé muže, aby pracovali pod ženou, a nebrali to jako výzvu, nebo dokonce formu potupy? Jak najít a přesvědčit ženy, že jsou dost dobré, aby pro vás pracovaly? Co dělat s mužskými uchazeči, kteří si myslí, že vás utáhnou na vařené nudli? A jak sama sebe prezentovat? Pohovor není jen střídání řečových aktů v jednotné intertextové výměně. V IT platí víc než kde jinde, že zaměstnavatel nabízí nejen práci, ale i pracovní prostředí. Nevysvětlujte tedy jen pozici, ale i sebe. Kdo jste a jak s nimi budete v budoucnu jednat. Klaďte doplňující otázky, zrcadlete jejich odpovědi jiným způsobem, dávejte druhé šance - zvlášť když máte pocit, někdy i jistotu, že vám odpovídají schválně jednoduše nebo dokonce lživě, protože jste žena. Někteří to pochopí, jiní ne - a podle toho se pak rozhodujte při výběru kandidátů.

 

Jakmile máte pozvánku na pohovor v kapse, začíná zábavná fáze příprav. Jak postupuji já? Nejdřív si co nejvíc zjišťuju o firmě. Co přesně dělá? Co bych nejspíš dělala já? Pracují tam už jiné ženy, nebo budu první? Jak se firma a její zástupci prezentují na sociálních sítích? I tady je totiž možné zjistit, že máte společné sociální okruhy nebo sdílené známé, a to vám dá možnost propojit se s budoucím zaměstnavatelem. Zároveň si můžete o firmě něco zjistit z nezávislého zdroje. 

Zdá se vám to přehnané? Není. Čím více informací budete mít k dispozici, tím lépe se rozhodnete, jestli je to opravdu práce pro vás. Zažila jsem, jaké to je, když si vás kolegové v práci “hýčkají” – a vím, že to není pro mě, protože oni vás vlastně k ničemu nepustí. 

Zažila jsem si také, jaké to je, když se vehementně tvrdí, že „každého posuzujeme podle schopností bez ohledu na pohlaví“. Můžete hádat jednou, jak se to projevovalo v praxi. Ano, každá moje chyba byla zveličená a každý úspěch adekvátně zmenšený oproti tomu, co se promíjelo nebo vychvalovalo mužským kolegům. Chci pracovat ve firmě, kde je to všem opravdu jedno. Kde mám hned pocit, že mě berou jako kolegyni, a ne jako nebezpečnou a nečitelnou entitu vstupující do chráněného prostoru.

Kluci už se na vás těší

Zátěžová zkouška je pak samotný pohovor, většinou vícekolový. Snažte se co nejvíce zjistit o tom, kdo by byli vaši kolegové a vedoucí. Nepodceňujte to, jak si s nimi padnete do noty. V IT máte totiž většinou luxus si vybírat, kam půjdete (a to i s těmi menšími možnostmi, než mají vaši mužští kolegové). Z mé zkušenosti navíc vyvstává, že nabídnuté lepší podmínky jsem nakonec dostala ve firmách, kde jsem se už na pohovoru cítila s budoucím nadřízeným dobře. Naopak společnosti, ze kterých jsem byla po pohovoru spíš znechucená, mi nabízely méně. 

Jak vypadají ty „špatné“ pohovory? Třeba tak, že pohovorující se snaží nepřímo zjistit, jak jste na tom s rodinou a dětmi. Nebo tak, že vás skoro nepustí ke slovu a popisují, co všechno dělají oni. Nedávno se mi stalo, že jsem si po jednom takovém pohovoru říkala, jestli není problém se mnou, že to přeci nemohlo být tak špatné. Pak jsem zjistila, že tam byla na pohovoru i moje známá z oboru a že má přesně stejnou zkušenost. 

Mezi potenciálně varovné signály patří i věty typu „kluci už se na vás těší“. V praxi hrozí, že se to překlopí do nepříjemného a pro vaši práci neužitečného hýčkaní jediné ženy v týmu. Hledat práci v IT jednoduše není jen záležitostí schopností a praxe. Je to i o hledání bezpečného přístavu.


Na závěr pár tipů pro ty, kteří lidi do IT nabírají. 

  • Zvěte ženy na pohovory. Je nás málo, takže v nejhorším občas ztratíte hodinu času, v nejlepším objevíte talent. Je to jednodušší a rychlejší než přemýšlet, jestli náhodou za jejich nepozváním nestojí podvědomé předsudky.
  • Snažte se projevovat tak, jako byste už měli pracovní vztah. Ano, chápu, nejvíc ukáže zkušební doba, ale pro budoucího zaměstnance je skvělé, když už na pohovoru tuší, s kým má tu čest.
  • Respektujte a nesnažte se předjímat, že žena na pohovoru na IT pozici bude chtít jen „dělat administrativu“. Není hezké mít u pohovoru pocit, že vás protistrana má za hlupáka.
  • Neřešte nesmyslné „argumenty“ o brzo těhotných nebo o rozbíjení kolektivu. Frantu může zítra srazit auto a Tomáš třeba půjde na rodičovskou místo ženy. A jestli vám žena rozbije kolektiv, měli byste se seriózně zamyslet nad tím, co jste to postavili za tým, když by vám ho jedna žena mohla poškodit. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 8 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Pavel | 20. 11. 2021 14:27

Poznámky bokem:

1) Pokud vás někdo osloví neosobní pozvánkou, dává vám tím najevo, že potřebuje zoufalce, ochotného dělat cokoliv. Kdyby ve vás viděl skutečný potenciál pro svou firmu, dal by si záležet. Odpovědět na takovou pozvánku znamená, že jste ochotní toho zoufalce hrát, čímž si sami pod sebou už od začátku podřezáváte větev. To je obecné pravidlo, platící bez mezení jak pro ženy, tak samozřejmě i pro muže.

2) Otázky, cílené na získávání nepřímých odpovědí, pokládají náboráři všem a všude. Typická je třeba otázka, jakou jste měli cestu, nebo kde se vidíte za x let, pokládané bez rozdílu mužům i ženám. Cílem těchto otázek je zjistit, zda máte auto, zda jste buřič, který bude nadávat, že firma neuklízí parkoviště zapadané sněhem, a zda máte, nebo plánujete rodinu. To poslední, co náboráře zajímá, když se vás ptá na cestu, je jakou jste měli cestu. Není to nic sexistického, mají to prostě ze školy natlučené do morku kostí a nejspíš tím otravujou život i vlastním dětem. Kdyby to nedělali, byli by pro firmy zbyteční. (velmi lehká ironie)

3) Portfolio a networling jsou rozhodně užitečnější, než cívíčko na LinkedInu. Skoro mě zaráží, že to v takto kvalifikovaných oborech, jako je IT nedělá přirozeně každý. Třeba do nás to už před mnoha lety bušili už na škole - dělejte si portfolio a zapojujte se do větších projektů, ať máte kontakty! A třeba když jsem se já samoučil programovat, svoje výtvory, zvláště ty pokročilé, jsem si zcela automaticky zálohoval, buď proto, že mi přišly dobré, nebo abych se k nim v budoucnu vrátil a dodělal je. To, že když se mi podaří napsat něco dobrého, budu se tím moct chlubit firmám, byla jedna z prvních věcí, které mě přitom napadly. Ale nejsem z oboru, tak snad mám právo se divit.

4) Ta asi nejdůležitější poznámka - vykládat ženám, že už pohovor je BITEVNÍ POLE, je dost v rozporu se snahou pomoct jim dobrými radami uspět v oboru, kde nemají na růžích ustláno. Rada, která povede k tomu, že budou pohovor vědomě či podvědomě vnímat jako bitvu, totiž není vůbec dobrá rada. U pohovoru vám psychický setup bojuj-nebo-uteč obecně moc nepomůže. Spíš je dobré mít netriviální portfolio, o které můžete opřít svou sebedůvěru, a které je ideálně aspoň trochu cílené do oblasti, kterou se zabývá firma, kde poptáváte práci.

+3
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 20. 11. 2021 10:15

Díky za reakci. Věta ulpěla, jde o vážený průměr a to si zapamatuji i já. Když jsem si vyčíslil, kolik našich zaměstnanců vs. zaměstnankyň šlo na mateřskou, poměr je drtivý ve prospěch jednoho určitého pohlaví. Ne, že bych to nějak řešil. V mé divizi je to přesně jak píšete, odchází se z jiných důvodů než kvůli mateřství. Jen mě tam udeřila do očí ta argumentace "ale nemusí se to stát" kterou proto doporučuji nepoužívat :-)

-1
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Partneři projektu

Randstad
Asseco Solutions
Unicorn
Datamole
Czechitas
Jobs
Martinus.cz
Green Fox
ČMAPM
Red Hat