Heroine do schránkyPředplatit časopis
Předplatné časopisu

Provokativní název a užitečná rezignace. Fenomén „quiet quitting“ upozorňuje, jak se v práci nesedřít

generace Z
PandemiePráce
quiet quitting
Gabriela Knížková
| 22. 9. 2022 | 10 komentářů | 10 659
Provokativní název a užitečná rezignace. Fenomén „quiet quitting“ upozorňuje, jak se v práci nesedřít
Zdroj: Shutterstock

Nenechte si prací zcela ovládat život. Tak by se dal shrnout quiet quitting, prezentovaný jako nejnovější strategie mladých zaměstnanců nespokojených se současným světem práce. Vášnivé debaty o tom, jestli je quiet quitting převratnou reakcí na kult toxické produktivity, nebo důkaz neschopnosti nastupující generace, mu ale připisují zbytečně velkou moc.

„Nedávno jsem na internetu narazil na slovní spojení quiet quitting. Znamená, že sice neskončíte se zaměstnáním úplně, ale skončíte s představou, že se v práci musíte neustále překonávat,“ vysvětluje na TikToku čtyřiadvacetiletý Zaid Khan alias Zaidleppelin. Inženýra původem z New Yorku příspěvek katapultoval mezi vycházející internetové hvězdy.  

Od letošního července, kdy Khan spojení poprvé použil, si sedmnáctisekundové video pustilo více než tři a půl milionu uživatelů. Média po celém světě okamžitě zavětřila nový trend v západní, covidem unavené pracovní kultuře. Termín k nelibosti manažerů zaplavil hlavní stránky zpravodajských webů a časopisů a podpořil už tak hojně diskutovanou iluzi zásadního generačního střetu mezi „zkostnatělou starou kohortou“ a „línou generací Z“.

Quiet quitting, do češtiny přeložitelný jako „tichá rezignace“, je podle jeho stoupenců receptem na to, jak se vyrovnat s rostoucími tlaky na pracovní výkon a neustálou potřebou kariérního postupu. V praxi se ale ukazuje, že na první pohled převratný koncept není ve skutečnosti ničím novým. Navzdory provokativnímu názvu totiž neznačí apatii, ale spíše schopnost zachovat si odstup od práce a životní nadhled.  

Ležet na zádech 

„Plníte nadále svoje povinnosti, ale neženete se slepě za kariérním úspěchem a představou, že práce musí být celý váš život. Ve skutečnosti to tak není. Vaši cenu jako člověka nedefinuje produktivita práce,“ podotýká v příspěvku Khan. „Pouhé“ plnění zadaných povinností se ale pro velkou část pracujících zejména ve Spojených státech a v Asii stalo v posledních dekádách nedosažitelným ideálem. Jak podotýká britský deník The Guardian, Peking již před časem zakázal populární hashtag #tangping (v překladu „ležet na zádech“), který byl odpovědí na extrémní pracovní vytížení Číňanů, považované v jedné z největších světových ekonomik za známku cti.

@zaidleppelin On quiet quitting #workreform ♬ original sound - ruby

V České republice, poznamenané dědictvím reálného socialismu, může quiet quitting působit v porovnání s agresivitou čínského a amerického pracovního trhu arbitrárně. Jeden z důležitých aspektů pracovního rozčarování, totiž neustálá potřeba být online a ve spojení s kanceláří, se ale bezesporu promítá do života zaměstnanců i v tuzemsku. Podle světového průzkumu agentury Gallup pro rok 2022 dělá svou práci s nadšením asi 33 procent Američanů. V Česku jde o pouhých 16 procent. Možnost se po práci úplně odpojit jde přitom ruku v ruce se spokojeností v průběhu dne, která následně vede k větší efektivitě. Nutnost zůstávat na příjmu ještě zvýraznila zmiňovaná pandemie, která přenesla pracovní stoly do našich vlastních obývacích pokojů.

Hlubší problémy 

Časopis The Atlantic však upozorňuje, že popularita pojmu se ve výsledku může otočit proti těm, kteří v něm vidí nově nalezenou životní filozofii. Jeho časté nepochopení může zarazit důležité vzájemné rozhovory mezi podřízenými a šéfy: místo společné snahy změnit firemní kulturu k lepšímu je totiž pro obě strany jednodušší stavět pomyslné barikády. Tam, kde se quiet quitting překlopí z nadhledu do naprosté ztráty motivace, je přitom jasné, že na vině není jen internetový trend, ale hlubší neřešené problémy. 

Je tedy tichá rezignace znamení úpadku, nebo elegantní způsob, jak vyřešit pracovní nespokojenost? Nejspíš ani jedno. Značí spíše touhu po návratu do doby, kdy k oddělení práce a soukromí stačilo za dveřmi vlastního bytu vyvěsit telefon. Poučení si z ní ale můžeme vzít všichni: slepá honička za kariérními úspěchy, pro kterou zapomínáme sami na sebe, totiž místo pocitu naplnění vede jen k vyhoření.  

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 10 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Pinochet | 22. 9. 2022 11:27

Citace - B / 22. 9. 2022 10:52


Já pracovala na pojišťovně, na poště, v plánování výroby...


A všude si pochvalovali, jak hezky jste jim ty hajzlíky umyla....

+4
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

B | 22. 9. 2022 7:58

No a teď příjde Antifeminista s tím, že tohle píšou úplně všude a není v tom vlastní výzkum.:D

Myslím, že těch problémů je víc. Lidi se dožívají vyššího věku, často oxidují na vysoce postavených místech pomalu do devadesáti a odejít je nikdo nedonutí, pokud už vypadnou, obsadí to místo stejně jejich vnouček, tak proč se snažit?:D
Hlavně mnoho mladých lidí nějaké materiální statky už ani moc neberou, buď proto, že třeba vlastní bydlení stejně mít nebudou a rodinu neplánují, nebo protože kupovat zbytečný krámy a zamořovat s nima planetu se jim nechce, tak na co vůbec mají vydělávat...ostatně i čas je hodnota.
Když máte čas, tak můžete třeba psát spoustu užitečných postů jako já a zdejší určitě udření důchodci jako Křížek nebo umfa, nebo Pinochet, kterej bude asi v invalidním.:)

-4
Reagovat