Soudíme a manipulujeme. Jak Hnutí pro život změnilo strategii, aby se vklínilo mezi české ateisty

KauzaPotratyPro-lifeRozhovor
Barbora Postránecká
| 12. 4. 2022 | 12 komentářů | 21 880
Soudíme a manipulujeme. Jak Hnutí pro život změnilo strategii, aby se vklínilo mezi české ateisty
Účastníci Pochodu pro život. 2. dubna 2016. Foto: Profimedia

Hnutí pro život minulý týden odkrylo to, co se snaží ve veřejném prostoru poslední roky spíše skrývat. V reakci na ústup ruských vojsk z okupovaného území, po němž zůstávají znásilněné ukrajinské ženy, které shánějí nouzovou antikoncepci, obhajovalo život plodu nad svobodnou volbou ženy. Religionistka Andrea Beláňová ze Sociologického ústavu AV ČR toto silně katolické hnutí před časem zkoumala a mluvila i s jeho členy.

„Takhle vypadá funkční pomoc? ‘Pilulky po’ pro znásilněné Ukrajinky? Opravdu by nás zajímalo, jak to zabrání dalším znásilněním. Skutečným lékem pro kteroukoliv ženu, která zažila znásilnění, není nějaká tableta, ale kvalitní psychologická pomoc. A především prevence, aby ke znásilnění vůbec nedocházelo. Proč Češi nepřispějí místo toho na nákup houkadel, pepřáků nebo elektrických paralyzérů? Postinor apod. žádnou ženu před znásilněním a zejména souvisejícími traumaty neochrání.“

Tak zněl příspěvek, který se minulý čtvrtek večer objevil na facebookových stránkách Hnutí pro život ČR jako reakce na prosbu záchranáře Víta Samka na dovážku „pilulek po“ na Ukrajinu. Během chvíle –⁠ a po silné negativní odezvě –⁠ hnutí svůj text smazalo. Jejich slova si ale žijí dál svým životem, mnohokrát printscreenovaným. Hnutí se do minulého týdne na svých stránkách pyšnilo dlouhým seznamem podporovatelů, včetně VIP osobností, zástupců měst, krajů, univerzit, porodnic, gynekologií. Nyní se od nich postupně distancují.

Mnozí argumentují tím, že doteď netušili, co jsou aktivisté vlastně zač. Religionistka Andrea Beláňová se v roce 2018 rozhodla zkoumat pro-life hnutí v Česku a na Slovensku a ukázat, na jakých principech fungují. Silné vzkazy o smrti a symboly křížů vyměnily před časem za slova o zdravé rodině a o tom, že „nesoudíme, pomáháme“. Stále ale smýšlejí stejně –⁠ protipotratově.

Když jste si minulý týden přečetla vyjádření Hnutí pro život na jejich Facebooku, co vás v první chvíli napadlo?

Nepřekvapilo mě to. Zapadá to do myšlenkové logiky všech pro-life hnutí v Evropě i ve světě. A stejnou zkušenost mám i ze svého výzkumu. Nejvyšší hodnotou je pro ně nenarozený život.

A život matky takovou roli nehraje. Tedy, chtěla jsem říct ženy…

Říkáte to správně, pro-life hnutí slovo matka používají, jakmile je žena těhotná. A dělají to cíleně. Je to jedna z jejich metod a jejich rétorika je všude po světě stejná.

Snaží se ve vás tedy i skrze jazyk vyvolat pocit, že jste matkou hned, jak zjistíte, že jste těhotná?

Ano, přesně tak. Říká se tomu sémantická manipulace. Pojmenování „matka“ s sebou přináší emoce. Mimo jiné třeba pocit viny, pokud zvažujete, že byste šla na potrat.

Andrea Beláňová
B. Postránecká

Foto: Barbora Postránecká

Andrea Beláňová absolvovala religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V současnosti je postdoktorandkou na Sociologickém ústavu AV ČR a vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Výzkumně se zabývá prolínáním náboženských a sekulárních diskurzů, náboženstvím ve věznicích a institucí kaplanství. V roce 2018 začala v rámci většího projektu zkoumat pro-life hnutí v Česku a na Slovensku. Výsledek svého zkoumání včetně toho, že se scházela se zástupci těchto hnutí, shrnula a publikovala v roce 2020 v textu Protipotratový aktivismus v Česku a na Slovensku: „Znárodnění“ strategií.

Vy jste během svého výzkumu mluvila i se samotnými členy Hnutí pro život ČR. Na co jste se ptala?

Mluvila jsem například s ženou, která pracovala na jejich Lince pomoci. Tu Hnutí pro život nabízí ženám, které jsou těhotné. Příběh, který vám teď povím, je smyšlený, ale typově odpovídá tomu, co mi tehdy říkali. Představte si velice statečnou ženu, která je nemocná, těhotenství ohrožuje její život, už má doma několik dětí, ale na potrat se rozhodne nejít. Když to slyšíte, napadne vás: Ale co její děti, které už má? Co když o svoji mámu přijdou? Hnutí pro život takovou ženu velebí, protože upřednostnila těhotenství před vším ostatním. To je podle nich hrdinství.

A pokud byste jim namítla, že hrozí, že už narozené děti o mámu mohou kvůli této volbě přijít, co by řekli?

Že nenarozené dítě nemá žádnou možnost volby, nenese odpovědnost za to, že bylo počaté. Je nevinné, a proto si zaslouží ochranu.

Co dalšího vás napadlo, když jste si jejich sdělení na Facebooku přečetla?

Podle mě moc nedávalo smysl. Byla tam smíchaná prevence, možné řešení, a to celé orámované válkou. Přišlo mi to vytržené z reality. Třetí dojem byl ten, že jsem o nich dlouho neslyšela, což bylo asi dáno pandemií. Dva roky se v Praze nemohl uskutečnit jejich Pochod pro život. Ale z veřejného prostoru nezmizeli, jejich plakáty s nápisem Nesoudíme. Pomáháme jsou na ulicích stále vidět. Do schránek po celé ČR posílají své letáky. Když jsem dělala výzkum, zjistila jsem, že svoje letáky dávali i do těhotenských testů jedné značky, s jejichž distributorem uzavřeli smlouvu.

Z jejich výroční zprávy jsem vyčetla, že na přímou pomoc vynakládají ročně jen malou částku. Například loni to bylo jen 11 procent z celkových pěti milionů, které utratili. Peníze získávají výhradně od dárců. Od jakých, to není známé. Většinu peněz využívají každoročně zejména ke své propagaci, na letáky, noviny či pochod.

Ano, jim jde primárně o to, dostat svoji myšlenku k co nejvíce lidem. Proto potřebují pochod, letáky, reklamu.

A další krok, který by chtěli zrealizovat, je omezit právo na potrat?

Přesně tak. Třeba jako se to povedlo na Slovensku, kde pro-life hnutí zaznamenalo dílčí úspěchy. Povedlo se tam prosadit zákaz výzkumu na embryích. Mají uzavřenou dohodu s Vatikánem, která se podepisovala někdy kolem roku 2000. Díky ní mohou lékaři odmítnout ženě provést potrat. A na Slovensku taky blokovali národní program na ochranu sexuálního zdraví.

Proč jim vadí sexuální výchova? V polských školách je například zakázaná.

Protože je to něco, co Vatikán označil za genderovou ideologii. Stalo se to nálepkou, kterou používají katoličtí aktivisté, pokud něco zavání příliš progresivní levicovou agendou. Do toho spadá například i Istanbulská úmluva (úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí – pozn. red.). Argumentují tím, že to není přirozené. Přirozená je heterosexuální rodina, která nepoužívá antikoncepci, funguje na přirozených metodách početí.

Takže se pro-life hnutí snaží dostat do škol svou verzi pohledu na život.

Ano. Sama jsem to zažila. Když jsem chodila kolem roku 2000 na gymnázium, měli jsme tam učitele dějepisu, který byl katolík. A ten nám jednou pustil film Němý výkřik (americký film z roku 1984, který ukazuje průběh interrupce dvanáct týdnů starého plodu zachycený pomocí ultrazvuku – pozn. red). Přesně s tímto filmem se alespoň tehdy snažilo Hnutí pro život skrz svoji síť podporovatelů dostat do škol. Hlavní myšlenka filmu je, že i plod vnímá bolest, trpí a utíká před jehlou, která ho má zabít. Je to velmi emotivní. Když jsme to dokoukali, učitel nás vyzval: Kdo je po tomto filmu ochotný jít na potrat, ať zvedne ruku.

Čtěte také: Za pomoc tři roky vězení

Foto: Aborcyjny Dream Team

Polka Justyna Wydrzyńska pomohla ženě, která byla nechtěně těhotná, získat léky na vyvolání potratu. Žena nakonec potratila bez pomoci léků – ze stresu. Když si balíček s tabletkami vyzvedla, objevila se u ní doma policie. Justyně hrozí za napomáhání při pokusu o provedení farmakologické interrupce tři roky vězení. Je to první takový proces v Evropě. 

„Pomáhat není špatné, špatné jsou polské zákony,“ říká Justyna Wydrzyńska, které hrozí tři roky vězení za napomáhání k potratu

Ultrakatolíci, kteří nechtěli ukazovat kříže

Jak lidé z pro-life hnutí, s nimiž jste mluvila, sami sebe označují? 

Často jako ultrakatolíci. Sami sebe vnímají tak, že jsou těmi správnými katolíky, kteří nesedí se založenýma rukama, ale jdou do přímé akce. 

Česko je ateistická země, víc než sedmdesát procent lidí je proti zákazu potratů, jen dvě procenta jsou pro úplný zákaz. Jak se v takové zemi může dařit někomu, jako je Hnutí pro život? 

Hnutí pro život vzniklo v roce 1992. Výzkumy samozřejmě ukazují, že tito lidé tady byli i před revolucí, ale až po ní mohli začít být aktivní. Už tehdy existovala mezinárodní síť pro-life hnutí, na kterou se mohli Češi napojit a navzájem si pomáhat. A tak to dělají dodnes. Přibližně do roku 2000 to byla organizace nadšenců, kteří experimentovali s tím, co je tady možné dělat a v jaké podobě. Na co se pak začali primárně soustředit, byl jejich Pochod pro život. Současná podoba kopíruje to, jak pochody vypadají například ve Francii.

Původně vypadal pražský Pochod pro život jak? 

Ze začátku pracovali s negativní vizualizací. Hodně se tam objevovaly obrázky mrtvých plodů a nápisy jako Potratem jim dáte smrt, adopcí život. Byl tam zřetelně patrný religiózní prvek. Ten byl vidět například díky přítomnosti kléru, katolických kněží, kteří jsou na rozdíl od evangelických farářů hned poznat. Jejich fotky se pak objevovaly v médiích, což zástupcům hnutí vadilo. Dalším výrazným prvkem byly velké bílé kříže, které nosili, jako symbol nenarozených dětí. A opět, média fotila často právě tyto kříže. A i tady jim vadilo, že se příliš vyzdvihuje prvek náboženského fanatismu. A tak začali přemýšlet, jak by se to dalo změnit. 

Hnutí pro život
Profimedia

Pochod pro život procházející Staroměstským náměstím 20. 3. 2010 namířený proti potratům. Foto: Profimedia

V textu, kde shrnujete výsledky svého zkoumání, stojí: „V rozhovoru jeden z organizátorů řekl: Osm let jsme přemýšleli, jak se zbavit křížů. Vypadá to jako chodící hřbitov. Navíc to média milují, říkají, že jsme prostě fundamentalističtí pitomci. Část křížů byla darována maďarským hnutím, ale někteří účastníci trvají na tom, aby kříže znovu vzali do pochodu. Organizátoři si uvědomují, že obrázek křížů se v médiích objeví vždy spolu s několika zúčastněnými kněžími, čímž podpoří náboženskou motivaci pochodu – zprávu, kterou hnutí nechce vysílat sekulární veřejnosti.“

Ano, proto pak křížů ubylo. Nezmizely úplně, ale je jich méně. Uvědomili si, že nechtějí být spojováni s něčím negativním, že negativní reklama neprospívá jejich myšlence. K tomu samému dospěli pro-life aktivisté po celé Evropě, proto se začala transformovat celá jejich nová propagační strategie.

A tak vznikla reklamní kampaň Nesoudíme. Pomáháme.

Přesně tak. Na Slovensku mi říkali, že to je výborná kampaň, že to čeští kolegové udělali moc dobře. Ocenili, že tam není ten prvek odsouzení, který v lidech vyvolává negativní emoce. Nikdo nechce být souzen. 

Jenže oni odsuzují dál, jen to už neříkají nahlas.

Ano, na jejich Lince pomoci se vždycky dozvíte, že si to dítě máte nechat.

Víte, jak mluví s někým, kdo k nim zavolá a je spíše nakloněn jít na potrat?

Mluvila jsem například se ženou, která pracovala pro Linku pomoci. Z rozhovoru pro mě osobně vyplynulo, že jsou používané celé sety argumentů proti umělému potratu, které jsou ženám předkládány, dokud jsou ochotné poslouchat. Finální rozhodnutí je samozřejmě na konkrétní ženě. Podle mého názoru se tam ale hodně pracuje s pocitem viny a případným traumatem.

Výzva Heroine.cz

Volaly jste někdy na Linku pomoci Hnutí pro život? Byly jste jiným způsobem s hnutím v kontaktu? Chcete se podělit o svůj příběh? Napište nám na heroine@redakce.cz.

Takže s nimi neřeší plusy a minusy obou možných variant.

To ano, ale v tom smyslu, že každé minus lze obrátit v plus. To směřování rozhovoru je jasné.

V podstatě říkají, že když si necháte dítě s ruským vojákem, který vás znásilnil, měla by vám být poskytnuta psychologická pomoc. Když si ale vezmete postinor, tak budete mít trauma, na které terapie nepomůže?

Dle jejich logiky ano, protože v případě, že si dítě necháte, tak jste se rozhodla správně. Následovala jste tu správnou morálku, a tudíž se musíte cítit dobře. 

Co zajímavého jste o Hnutí pro život ještě zjistila?

Dělali si například šetření, v němž zjišťovali, proč ženy na potraty chodí. Věděli, že to často jsou vdané ženy, které čekají třetí dítě. Posléze kvůli tomu začali víc cílit na muže: že by měli vědět, co jejich žena dělá, jak se rozhodne, a že by ji v tomto rozhodnutí „neměli nechat samotnou“. To byla novinka, do té doby cílili jen na ženy. A na to navázala i proměna Pochodů pro život.

Jak se změnily?

Najednou se tam objevil akcent na celou rodinu, na zdravou šťastnou rodinu. Slovo „zdravá“ podle mne skrývá to, že je to rodina heterosexuální, nepoužívá se v ní antikoncepce, je tu jen přirozené početí i přirozený porod, je to kompletní rodina s přirozeným řádem muž-žena-děti. To je symbol nové podoby jejich pochodů, mnohem neutrálnější než ty předchozí. V evropských pochodech se klade důraz na slovo „joyful“. Má to být radostné a kreativní. To bylo i heslo v Česku: Jsem kreativní – jsem pro život. Slovo kreativní vyvolává velmi pozitivní emoce, je v tom skryto „pro kreaci, pro stvoření, pro plození“.

Čtěte také: Kněz znásilňoval jejich syna, rodina dělala, že o tom neví

Agata Diduszko-ZyglewskaFoto: Agata Diduszko-Zyglewska

Zpřísnění potratového zákona není jediný problém, který hýbe Polskem. Útoky na LGBTQ+ lidi nebo sexuální zločiny duchovních v rozsahu, který bere dech. O tom, jak se náš severní soused vrací do středověku, jsme si povídaly s polskou novinářkou, feministkou, aktivistkou a političkou Agatou Diduszko-Zyglewskou. Upozorňujeme, že některé popisované případy zneužívání dětí jsou opravdu otřesné.

Otřesné svědectví o poměrech v polské církvi

Snahy, které nevycházejí. Zatím

Naše země byla jedna z prvních, kde byl v roce 1957 potrat umožněn.

Ano, to bylo dané Sovětským svazem. Cílem bylo, aby se ženy co nejrychleji vracely na pracovní trh, a zároveň nebyla tehdy dostupná antikoncepce. Potrat byl řešením. Třeba v Polsku se ale hned po pádu komunismu povedlo katolickým kruhům dosáhnout téměř úplného zákazu, potrat byl možný jen z medicínského důvodu. A to se tam nyní ještě zpřísnilo.

V Česku to po revoluci vypadalo jak?

Tady byla taková jemná snaha o to samé jako v Polsku. Argumentovalo se tím, že potratový zákon je starý, socialistický a měl by se změnit.

Hnutí pro život vadí nejen potraty, ale i homosexuálové, eutanázie či výzkum na embryích, a tedy i umělé oplodnění. Co dalšího jim vadí?

Konzervativní kruhy po celé Evropě mají pocit, že EU a OSN jsou místa, kde se až příliš prosazuje feministická lobby, a i proto pro-life hnutí iniciují například vznik center pro bioetiku. Pokud se budou domnívat, že feministické hnutí má stále větší a větší slovo, o to víc se budou mobilizovat a budou ještě víc kreativní. Hnutí pro život není izolované a taky není v ČR jediné…

Na jaké další hnutí jste při svém výzkumu narazila?

Například na hnutí Stop genocidě, které je mnohem agresivnější. Všude možně můžete narazit na jejich nálepky, na nichž je vyfocený mrtvý plod v detailním záběru. Anebo mají billboardy, kde je třeba usmrcený plod a vedle něho fotka z Osvětimi. Ti s Hnutím pro život ale moc nespolupracují, mají jinou rétoriku. Pak je tu taky Aliance pro rodinu, která dělá pochod ve stejný den, kdy je pochod Prague Pride.

Ve své práci píšete, že politický dosah protipotratového aktivismu je v ČR spíše malý. Byli někdy blízko nějaké větší změně?

V roce 2006 tu byly snahy uzákonit zákaz potratů, o dva roky později se jim podařilo alespoň prosadit zákaz potratové turistiky. Taky se tu před pár lety uzákonilo, že plod může být pohřben. Zkoušejí to, ale u nás je velmi slabé konzervativní křídlo. KDU-ČSL nemělo nikdy ve volbách víc než deset procent, a navíc lidovci jsou velice opatrní v tom, jak se prezentují. Mluví o konzervativních hodnotách a rodině, náboženskou argumentaci skoro nepoužívají. Ještě dodám, že u nás je řada věřících, kteří s jejich přístupem k potratům nesouzní. Hnutí spoléhalo na to, že jim s šířením jejich myšlenky pomohou lokální faráři, ale na mnoho z nich to bylo moc a odmítli to.

Pro-life hnutí je vnímané nejsilněji právě v souvislosti s protipotratovým aktivismem. Je to pro ně opravdu to nejzásadnější téma?

Podle mne jsou skutečně upřímně rozlítostnění nad tím, že tolik nevinných lidí umírá. Ta idea je jednoznačná: Bůh dal život a my ho svévolně zabíjíme. To by podle mě říkali nejraději i nahlas. Zajímavé je sledovat, jak se to v USA misí s diskusí o trestu smrti. Mnoho zastánců zákazu potratů tam totiž zároveň schvaluje trest smrti. Podle nich je to tak, že ten, kdo něco závažného spáchal, je vinen a zaslouží si světský trest. Ruský voják si tedy smrt zaslouží, protože je zatížený hříchem. Nechci tvrdit, že Hnutí pro život schvaluje zabíjení lidí, i když z toho, co napsali, to tak vypadá. Ale to, že nevinný člověk je u nich na prvním místě, a to bez ohledu na okolnosti, je zřejmé.

Hnutí pro život v číslech

Hnutí pro život ČR získává peníze výhradně z darů od soukromých dárců. Většina peněz (alespoň za poslední čtyři roky; tyto výroční zprávy má redakce k dispozici) jde na propagaci.  

Z výroční zprávy Hnutí pro život ČR za rok 2021 vyplývá, že

  • Propagační klip „Dvě čárky stačí, miláčku“ byl na podzim zařazen do vysílání České televize s dosahem 1,5 mil. diváků. Nový klip „Linka pomoci. Musím jít na potrat?“ dosáhl na sociálních sítích 390 tisíc zhlédnutí.
  • Linka pomoci poskytla bezplatnou pomoc 416 klientkám. Individuální finanční podpora byla poskytnuta 22 těhotným klientkám ve výši 730 tisíc korun. 
  • Projekt Nesoudíme. Pomáháme zapojuje do aktivní pomoci ženám místní samosprávu a zdravotnická zařízení v daném regionu. Podpořilo jej 72 osobností, 86 měst a obcí, 25 nemocnic a 33 zdravotnických zařízení.
  • Národní pochod pro život se kvůli pandemii v roce 2021 nekonal. V roce 2018 hnutí vynaložilo na pochod 32 % z peněz od svých dárců. V roce 2018 se pochodu zúčastnilo 8 až 10 tisíc účastníků z celé ČR. Podpořili ji osobní účastí pražský kardinál Dominik Duka a další biskupové. Záštitu jí udělil prezident republiky Miloš Zeman a Magistrát hl. m. Prahy.

 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 12 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Věra | 12. 4. 2022 10:29

Milé hnutí, běžte se svými kecy tam, kam poslali ukrajinci ruskou válečnou loď!!! Jakým právem chcete mluvit do rozhodnuti ženy, když nechce dítě z jakéhokoliv důvodu?! Je zodpovědná sama za sebe a sama se rozhodne!!! NIKDO!!!!! Nemá právo ji přemlouvat nebo odsuzovat!!!! Je to jen a jen jeji věc, natož když byla znásilněná.

+21
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Janka F. | 13. 4. 2022 7:58

Článek se tváří odborně, ale… jde spíš o domněnky a nesprávně vyvozené závěry. Sama jsem byla na pochodu pro život mnohokrát, nejsem katolička, ani pokřtěná – a teď se dozvídám, že jsem ultrakonzervativní fanatička? Zajímalo by mě, jestli autorka někdy na pochodu byla a na vlastní oči viděla, kdo se ho účastní…
Hodně zavádějící je vyvozovat manipulaci z vysokých nákladů na organizaci pochodu: co já pamatuji, dřív byla doprava na pochod a strava vlastní, náklady na ni nesl každý účastník sám a v nákladech Hnutí se to nijak neobjevilo. Byly s tím ale problémy - třeba dostat kočárek do už tak přeplněného sobotního vlaku ČD, do tramvají po Praze. I účastníků bylo rok od roku víc. Vyřešilo se to tím, že Hnutí objednává zvláštní vlaky a společné jídlo a účastníci darem přispějí na náklady podle svých možností – najednou jsou ty peníze „vidět“ a skutečně se použijí na zorganizování pochodu, jak píše autorka – ale jestli jde tohle označit za manipulaci?
Další pochod bude 30. dubna. Pokud chce autorka psát zasvěceně o Hnutí pro život, doporučuji přijít. Uvidíme se?

-13
Reagovat