Soudíme a manipulujeme. Jak Hnutí pro život změnilo strategii, aby se vklínilo mezi české ateisty

„Takhle vypadá funkční pomoc? ‘Pilulky po’ pro znásilněné Ukrajinky? Opravdu by nás zajímalo, jak to zabrání dalším znásilněním. Skutečným lékem pro kteroukoliv ženu, která zažila znásilnění, není nějaká tableta, ale kvalitní psychologická pomoc. A především prevence, aby ke znásilnění vůbec nedocházelo. Proč Češi nepřispějí místo toho na nákup houkadel, pepřáků nebo elektrických paralyzérů? Postinor apod. žádnou ženu před znásilněním a zejména souvisejícími traumaty neochrání.“

Tak zněl příspěvek, který se minulý čtvrtek večer objevil na facebookových stránkách Hnutí pro život ČR jako reakce na prosbu záchranáře Víta Samka na dovážku „pilulek po“ na Ukrajinu. Během chvíle –⁠ a po silné negativní odezvě –⁠ hnutí svůj text smazalo. Jejich slova si ale žijí dál svým životem, mnohokrát printscreenovaným. Hnutí se do minulého týdne na svých stránkách pyšnilo dlouhým seznamem podporovatelů, včetně VIP osobností, zástupců měst, krajů, univerzit, porodnic, gynekologií. Nyní se od nich postupně distancují.

Mnozí argumentují tím, že doteď netušili, co jsou aktivisté vlastně zač. Religionistka Andrea Beláňová se v roce 2018 rozhodla zkoumat pro-life hnutí v Česku a na Slovensku a ukázat, na jakých principech fungují. Silné vzkazy o smrti a symboly křížů vyměnily před časem za slova o zdravé rodině a o tom, že „nesoudíme, pomáháme“. Stále ale smýšlejí stejně –⁠ protipotratově.

Když jste si minulý týden přečetla vyjádření Hnutí pro život na jejich Facebooku, co vás v první chvíli napadlo?

Nepřekvapilo mě to. Zapadá to do myšlenkové logiky všech pro-life hnutí v Evropě i ve světě. A stejnou zkušenost mám i ze svého výzkumu. Nejvyšší hodnotou je pro ně nenarozený život.

A život matky takovou roli nehraje. Tedy, chtěla jsem říct ženy…

Říkáte to správně, pro-life hnutí slovo matka používají, jakmile je žena těhotná. A dělají to cíleně. Je to jedna z jejich metod a jejich rétorika je všude po světě stejná.

Snaží se ve vás tedy i skrze jazyk vyvolat pocit, že jste matkou hned, jak zjistíte, že jste těhotná?

Ano, přesně tak. Říká se tomu sémantická manipulace. Pojmenování „matka“ s sebou přináší emoce. Mimo jiné třeba pocit viny, pokud zvažujete, že byste šla na potrat.

V textu, kde shrnujete výsledky svého zkoumání, stojí: „V rozhovoru jeden z organizátorů řekl: Osm let jsme přemýšleli, jak se zbavit křížů. Vypadá to jako chodící hřbitov. Navíc to média milují, říkají, že jsme prostě fundamentalističtí pitomci. Část křížů byla darována maďarským hnutím, ale někteří účastníci trvají na tom, aby kříže znovu vzali do pochodu. Organizátoři si uvědomují, že obrázek křížů se v médiích objeví vždy spolu s několika zúčastněnými kněžími, čímž podpoří náboženskou motivaci pochodu – zprávu, kterou hnutí nechce vysílat sekulární veřejnosti.“

Ano, proto pak křížů ubylo. Nezmizely úplně, ale je jich méně. Uvědomili si, že nechtějí být spojováni s něčím negativním, že negativní reklama neprospívá jejich myšlence. K tomu samému dospěli pro-life aktivisté po celé Evropě, proto se začala transformovat celá jejich nová propagační strategie.

A tak vznikla reklamní kampaň Nesoudíme. Pomáháme.

Přesně tak. Na Slovensku mi říkali, že to je výborná kampaň, že to čeští kolegové udělali moc dobře. Ocenili, že tam není ten prvek odsouzení, který v lidech vyvolává negativní emoce. Nikdo nechce být souzen. 

Jenže oni odsuzují dál, jen to už neříkají nahlas.

Ano, na jejich Lince pomoci se vždycky dozvíte, že si to dítě máte nechat.

Víte, jak mluví s někým, kdo k nim zavolá a je spíše nakloněn jít na potrat?

Mluvila jsem například se ženou, která pracovala pro Linku pomoci. Z rozhovoru pro mě osobně vyplynulo, že jsou používané celé sety argumentů proti umělému potratu, které jsou ženám předkládány, dokud jsou ochotné poslouchat. Finální rozhodnutí je samozřejmě na konkrétní ženě. Podle mého názoru se tam ale hodně pracuje s pocitem viny a případným traumatem.

Takže s nimi neřeší plusy a minusy obou možných variant.

To ano, ale v tom smyslu, že každé minus lze obrátit v plus. To směřování rozhovoru je jasné.

V podstatě říkají, že když si necháte dítě s ruským vojákem, který vás znásilnil, měla by vám být poskytnuta psychologická pomoc. Když si ale vezmete postinor, tak budete mít trauma, na které terapie nepomůže?

Dle jejich logiky ano, protože v případě, že si dítě necháte, tak jste se rozhodla správně. Následovala jste tu správnou morálku, a tudíž se musíte cítit dobře. 

Co zajímavého jste o Hnutí pro život ještě zjistila?

Dělali si například šetření, v němž zjišťovali, proč ženy na potraty chodí. Věděli, že to často jsou vdané ženy, které čekají třetí dítě. Posléze kvůli tomu začali víc cílit na muže: že by měli vědět, co jejich žena dělá, jak se rozhodne, a že by ji v tomto rozhodnutí „neměli nechat samotnou“. To byla novinka, do té doby cílili jen na ženy. A na to navázala i proměna Pochodů pro život.

Jak se změnily?

Najednou se tam objevil akcent na celou rodinu, na zdravou šťastnou rodinu. Slovo „zdravá“ podle mne skrývá to, že je to rodina heterosexuální, nepoužívá se v ní antikoncepce, je tu jen přirozené početí i přirozený porod, je to kompletní rodina s přirozeným řádem muž-žena-děti. To je symbol nové podoby jejich pochodů, mnohem neutrálnější než ty předchozí. V evropských pochodech se klade důraz na slovo „joyful“. Má to být radostné a kreativní. To bylo i heslo v Česku: Jsem kreativní – jsem pro život. Slovo kreativní vyvolává velmi pozitivní emoce, je v tom skryto „pro kreaci, pro stvoření, pro plození“.