Věci kolem nás jen upozorňují na to, že jsme neschopné. Jak se jich podle zásad minimalismu zbavit
Máme skříně plné nevhodných dárků, které si necháváme jen proto, abychom neurazili. Věci, které by se nám prý jednou mohly hodit, ale ve skutečnosti nám ubírají životní prostor, čas i energii. Jak odmítnout harampádí? Jana Neupauerová, autorka blogu Minimálně máma, nabízí svoje minimalistické zásady, které jí pomáhají odstranit ze života zbytečnosti.
„Jé, to je nádhera. Přesně takovou jsem si přála. Ta se bude hodit,“ říkám s co nejširším úsměvem. Nakonec i já sama uvěřím, že přesně tuhle termotašku využijeme, že si ji budeme brát s sebou k vodě následující léta. Jsem totiž hodná holka: dětem neberu Ježíška a dospělým mýtus, že se s dárkem trefili. Říct pod stromečkem „Promiň, ale tohle mi nesedí“ nebo „Děkuji, ale jednu takovou už mám, nešlo by to vrátit?“ by přeci bylo necitlivé a hrubé.
Před pěti lety mi takto darovaly šaty máma i tchyně. Obě s láskou a s dobrými úmysly, ale obě se netrefily. Jedny šaty byly pro sedmiletou vílu, druhé byly příliš krátké. Oboje jsem rozbalila s nadšením a hned si je vzala ven. Jsem totiž „people-pleaser“, chci lidem dělat radost, i kdyby mě to stálo tisíc milosrdných lží. Oboje šaty mi poctivě visely ve skříni jako dva vykřičníky celý rok, než jsem se rozhodla je odložit do kontejneru na textil. Mámě jsem se o tom po čase náhodně zmínila, tchyně se, myslím, dovtípila.
Je s podivem, že očekáváme, že naši blízcí se s dárkem trefí, když my sami jsme si naplnili skříně harampádím. Často jsme si ty nepotřebné věci pořídili s těmi nejlepšími úmysly: třeba s vidinou toho, jak budeme péct kváskový chleba, kompostovat, cvičit na rotopedu nebo vařit zdravěji.
Zbavit se věcí, které jsme si za tím účelem pořídili, nemusí být tak těžké jako vrátit dárek od Ježíška. Snadné to ovšem také není. Koneckonců výzkumy ukazují, že stejný svetr na věšáku v obchodě a v naší vlastní skříni hodnotíme jinak – více si ceníme toho, který vlastníme. Navíc, když konečně vytřídíme ty „motivační“ džíny nebo jiné krámy, vzdáváme se nejen věcí samotných, ale i snu o svém lepším já – o tom štíhlejším, o tom, které peče chleba, cvičí na rotopedu a krmí žížaly kompostem.
Méně věcí, více času
Americký minimalista a autor knihy Méně je více Joshua Becker říká: „Podívejte se na všechny ty věci kolem sebe. Kdysi to byly vaše peníze. A než to byly peníze, byl to váš čas.“ On i další zastánci minimalismu zdůrazňují, že tento přístup není ideologie ani soutěž o to, kdo bude mít nakonec nejmíň věcí. Je to jen nástroj, jak ze své skříně, domácnosti a života odstranit zbytečnosti a vytvořit tím víc místa na to podstatné. Tak se posledních sedm let snažím žít i já. Pomáhá mi to nejen zaměřit se na to důležité, ale také šetřit čas, peníze a přírodu.
Když mi bylo dvacet, byl čas nafukovací – stačilo protáhnout si den do noci. Před čtyřicítkou už to ale moje tělo cítí jinak. I proto si víc cením času; toho s rodinou a přáteli i toho, kdy můžu v těch málo chvilkách, kdy zrovna nikomu neutírám zadek, nefoukám bolístku či nerozhoduju v sourozeneckých sporech, jen tak sedět a nic nedělat. Čím míň věcí mám, tím méně je inventáře, o který se musím starat, a tím kratší je seznam úkolů v mojí hlavě, který mi zírání do blba znemožňuje.
S minimalistickou domácností si dobu úklidu výrazně zkrátíte. A ušetříte také spoustu nervů a času, který ostatní tráví hledáním věcí. Britové tak podle výzkumů ztratí deset minut denně, tedy 157 dní za život, Američané rok. My Češi na tom nejspíš nebudeme o moc lépe.
Úsporu času přinese méně uklízení a hledání. Ušetří nám jej i proškrtání zbytečných společenských událostí z kalendáře. Když jsme si řekli, že chceme mít víc času než věcí, otevřelo to u nás doma i dveře k tomu, aby můj muž nastoupil na rodičovskou dovolenou a později na zkrácený úvazek. Díky tomu máme společného času víc.
Utrácet s rozmyslem
Mám takovou jednoduchou minimalistickou zásadu – nic nekupuji na poprvé, musím alespoň týden a někdy i déle počkat. Často na to zapomenu, změním názor a z koupi sejde nebo se mi tu konkrétní věc povede půjčit či koupit z druhé ruky. Mám spočítáno, kolik jsem díky nákupům použitých věcí ušetřila za poslední dva roky na nábytku. Jednoduchým rozhodnutím vyhlédnout si konkrétní kus nábytku a pak si dát minimálně dva týdny na to, abychom ho zkusili koupit na on-line bazaru, jsme na svých sedmdesáti metrech čtverečních ušetřili přes sedmdesát tisíc korun.
Nakupujete často z druhé ruky?
Umím už také rozeznat, co si chce koupit moje iluzorní dokonalé já, a co budu naopak reálně dennodenně používat. V šatníku mám poprvé v životě jen svoje barvy a znám svoje opravdové možnosti. I když ráda sleduju pořad Peče celá země, sama téměř nepeču, a tak jsem fungovala téměř rok bez ručního mixéru. Když jsem potřebovala šlehačku, vyšlehala jsem si ji ručně. Žádnou vychytávku na pečení si pro svoje ideální pečící já nejspíš nepořídím. Nechci mít totiž doma věci, co mi připomínají, že dokonalá nejsem.
Takové krámy, které v nás vyvolávají výčitky, často rozpoznáme lépe u druhých než sami u sebe. Může to být robotický vysavač uložený v původní krabici hned vedle nepoužitého bytového kompostéru, jinde je to rotoped sloužící jako věšák na prádlo či drahý kuchyňský robot, který je nevyužitý, protože bohatě stačí ten ruční mixér. Často jsme za ně dali hodně peněz, možná jsme si o ně dokonce napsali Ježíškovi. Spletli jsme se. To se stává. Nebo jde o věci, které jsme jistý čas opravdu používali, ale náš život se změnil a už pro ně využití nemáme. Nebo věci, které nemáme rádi, ale je nám líto je vyhodit, ať už jde o reklamní hrnečky od syna z práce, nebo knížky o zdravé výživě, které jsme ani nedočetli, natož abychom podle nich začali vařit.
Možná čekáme, že je zase používat budeme, ale léta běží a jaksi se to stále neděje. A teď nám ty krámy doma sedí a svou pouhou přítomností nám říkají: „Jsi neschopná, že víc nepečeš, necvičíš, neuklízíš.“
Do nového roku si tyto krámy, jejichž jediná funkce je připomínat nám, že nejsme dost dobří, brát nemusíme. Nepoužili jsme je v uplynulém roce? Pak jim dejme šanci najít využití jinde. A pokud na tuto klasickou minimalistickou otázku odpovídáte, že se vám to možná ještě někdy bude hodit, zkuste se v novém roce zeptat jinak: „Koupila bych si přesně tuhle věc dnes?“ Pokud odpovíte ne, pošlete tu věc o dům dál bez černého svědomí. I když to byl třeba vánoční dárek.
