„Mami, co je to úd?“ Šéfredaktorka tištěné Heroine představuje speciál o intimitě a respektu
Prosincové číslo Heroine je jako lék. Jako zázračná medicína, která ve vaší ložnici umožní všechno, co právě potřebujete. Dodá jiskru, odvahu, chuť a pochopení. Je to ostatně tak trochu vánoční dárek: buďme šťastné a veselé v posteli! Michaela Kramárová představuje speciální vydání časopisu, které boří předsudky a rozšiřuje obzory naší intimity.
Jsem nadšená a pyšná, že vám můžu představit nové vydání Heroine věnované sexu. Na sociálních sítích radši říkáme, že je to číslo věnované intimitě – ale není. Je to číslo o sexu, o ženách, které ho chtějí víc než muži (a váhají, jestli kvůli tomu nejsou divné), o ženách, kterým se líbí áčko („anál“ na sítě taky psát nemůžeme, nedávno měli roboti problém dokonce i se slovem „analytik“), o otevřené komunikaci a respektu.
Knihy o sexu
Moje sexuální výchova se neodehrávala ve škole, ale v knihovně. Jako malá čtenářka jsem začínala knihami Stanislava Rudolfa, ve kterých jsme s kamarádkami měly označené konkrétní stránky, na kterých se TO odehrávalo. Záhy jsem přešla do oddělení pro dospělé, kde mě z nějakého důvodu upoutal Irvingův Svět podle Garpa. Myslím, že mi bylo tak jedenáct let.
Mívali jsme v neděli po obědě takové čtenářské chvilky v obýváku, každý se svým plným břichem a svou knihou. Ona slavná scéna, kde žena ukousne muži při felaci kus penisu, pro mě byla záhadou. „Mami, co to je úd?“ Máma bezelstně odpověděla: „To bude asi ruka nebo noha.“ Tahle odpověď mi samozřejmě nedávala žádný smysl. „A nemohlo by to být ještě něco jiného?“ Když jsme pak vylučovací metodou došli k tomu, že se zřejmě jedná o úd pohlavní, podivili se rodiče, co to čtu, a tím se okno příležitosti k sexuální osvětě zase uzavřelo. A zavřené už zůstalo.
Touha jako cesta
Vraťme se zpět do prosincové Heroine, ta se totiž edukace nebojí. Z mnoha našich článků vystupuje téma stereotypů a předsudků, které si neseme z dětství nebo kdoví odkud a které máme uložené tak hluboko v sobě, že nám mnohdy brání říkat nebo prožívat to, co bychom ve skutečnosti chtěli.
„Bylo to, jako šlápnout na minu. Jeden krok a přišla exploze, která mi na čas převrátila život vzhůru nohama… Setkání za setkáním jsem měla pocit, že se víc a víc vyvlíkám z těch kořenů, který mám zamotaný okolo kotníků, z generací, který mi nakazujou, co smím cítit a kým mám být,“ píše autorka, která až po čtyřicítce pocítila obrovskou sexuální touhu a poprvé v životě se jí oddala. „Byla to živá voda pro moji duši i pro moje tělo. Někdo by řekl špína, ale pro mě to bylo očistný.“ Ženská sexualita tu dostává živočišnou podobu, píše se v něm o velkých i malých penisech, sání, lízání a všem dalším, co prostě k sexu patří, ale někteří lidé (a roboti na sockách) s tím mají problém.
Mám ale radost, protože v poslední době se u nás povědomí o sexu, sexuální výchově a erotické inteligenci zvyšuje. Nemalou zásluhu na tom má naše cover star Johanna Nejedlová.
Podívejte se, jak se fotila obálka časopisu Heroine s Johannou Nejedlovou:
Johannu fotil módní fotograf Standa Merhout v pražském hotelu Andaz.
Chtěli jsme ji mít na obálce ze dvou důvodů. Tím prvním je, že organizace Konsent, kterou založila, vydává v těchto dnech knihu o sexuální výchově pro rodiče – jmenuje se Děti to chtěj vědět taky. A vybrali jsme si ji i proto, že Johanna před osmi lety začala Češkám a Čechům vysvětlovat, co to je konsent (jak praví motto organizace: když to nechce, tak to nechce). Měla odvahu jít se svým osobním traumatem na veřejnost, dokázala se s ním vyrovnat, a ještě tento hrůzný zážitek přetavit v aktivitu, která pomáhá mnoha lidem.
Další osobností, která pro aktuální Heroine napsala hned několik textů, je Zuzana Kašparová. Sexuální obzory české veřejnosti rozšiřuje už několik let svým podcastem Vyhonit ďábla, který tvoří se svou slovenskou kolegyní Terézií Ferjančekovou. Napsala pro nás o ženách, které baví anální sex. Co se jim na něm líbí a v čem je porno zavádějící? Její článek o brzdách a akcelerátorech vás zase přesvědčí, že není vůbec nic špatného na tom, když si datum příštího sexu zapíšeme do diáře a všechno zorganizujeme, jako bychom organizovali… cokoli jiného.
Umění sexu, sex v umění
Výtvarný doprovod našeho sexy speciálu tvoří zejména objekty Barbory Maštrlové, umělkyně s fantastickým smyslem pro humor. Ve své tvorbě se pohybuje mezi kresbou, sochou a objektem. Díla, která jsme vybrali pro aktuální Heroine, si pohrávají s tabu a s významy, které se odhalují až na druhý pohled.
Podobně nadšené jsme byly, když editorka Veronika Hesounová narazila na tvorbu ukrajinské umělkyně Aliny Kopytsy, jejíž textilní koláže s nadsázkou a vtipem zpracovávají erotické motivy.
Kamarádka mi po přečtení tohohle čísla poslala zprávu: „Jsem ráda, že dnes už o tom všem můžeme normálně mluvit. Kéž bych si tuhle Heroine mohla přečíst před patnácti lety, když jsem se sexem začínala a byla jsem plná komplexů. Myslím, že ty články mě dojímají proto, že některá ta zranění si léčím dosud.“
Přeju si, aby tohle číslo Heroine fungovalo jako lék. Jako zázračná medicína, která ve vaší ložnici umožní všechno, co právě potřebujete. Dodá jiskru, odvahu, chuť a pochopení. Je to ostatně tak trochu vánoční dárek: buďme ŠŤASTNÉ A VESELÉ v posteli!
Budu ráda, když mi napíšete, jak na váš číslo o sexu působí a jakým tématům bychom se měli věnovat v budoucnu.
Za tištěnou Heroine zdraví Michaela a Veronika a neskrývají, že tohle číslo přineslo spoustu inspirace i jim.
P. S. Právě v těchto dnech si můžete předplatné Heroine pořídit s vánoční slevou – anebo s knihou Děti to chtěj vědět taky. Neváhejte!
