Pusa na pusu od pana učitele? Je jedno, zda se hry typu „flaška" dětem líbí, na výlety ani tábory nepatří

„Třináctiletá sestra se vrátila z vodáckýho kurzu s tím, že čtyřicetiletej pan učitel vymyslel hru, během které si děti musely dát pusu.. Ostatní učitelé i on sám se hry zúčastnili a vybral si moji sestru, které dal pusu na pusu. Přijela minulý pondělí a nadšeně o tom mluvila. Já jsem byla jediná, které to přišlo jako sexuální obtěžování,“ napsala jednoho červnového dne Kristýna Krčálová do facebookové skupiny Everyday Patriarchy Bullshit, která slouží zejména k debatám o genderově podmíněném násilí nebo nespravedlnosti.

Kristýna přesvědčovala mladší sestru, že podobné chování není v žádném případě přijatelné, a že by ho měla nahlásit. Rodiče dívek ale situaci zlehčovali („první pusa, a zrovna s učitelem!“) a báli se, že když se situace bude řešit, vrhne to špatné světlo na rodinu. Výchovná poradkyně ve škole, za kterou Kristýna se sestriu zašla, pouze konstatovala, že „hrát takovou hru s deváťáky je v pohodě, ale u sedmáků z toho vznikla nepříjemná situace“. Jak ale říká Johanna Nejedlová z organizace Konsent, která usiluje o osvětu v tématu sexuálního obtěžování, takové vnímání situace rozhodně není v pořádku: „Slyšela jsem pár příběhů o tom, že na školních výletech nebo táborech hrají děti různé hry, u kterých se mají svlékat nebo podobné věci, ale to do výuky ani do volného času pod vedením vyučujících nepatří.“

Městská policie Kristýnu odkázala na kriminální, ta ji poslala zpátky na městskou. Všichni dospělí (rodiče, další příbuzní, pracující ve škole) v okolí vrtěli hlavou a říkali: „Jestli se sestře pusa líbila, a ona přece v tu chvíli říkala, že ano, tak tam přece není žádný problém?“ Vlastní máma Kristýně dokonce vynadala, že chce situaci řešit: „Řekla, že jestli se veřejně podá trestní oznámení, tak si na nás budou ukazovat sousedi a sestra bude všem pro smích. A prý jestli já si vezmu za toho učitele zodpovědnost, když si půjde lehnout na koleje kvůli tomu, že jsem ho připravila o kariéru kvůli nějaké blbé nevinné puse,“ uvedla Kristýna.

Dnešní dospělí vyrůstali v jiné době a jiném kontextu, nemají v sobě vůči tématu obtěžování a nevhodného chování dostatečnou citlivost. „Děti se zase bojí podobné zážitky nahlašovat, protože si třeba ani nejsou jisté, že je to skutečně něco špatného. Málo se o tom mluví a v Česku neexistují žádné etické kodexy či jiné dokumenty, které by nevhodné chování vymezovaly,“ píše Markéta Hronová ve svém článku o nevhodných praktikách.

Jak příběh Kristýny a její sestry dopadl? Bral někdo téma vůbec vážně? A s jakými zkušenostmi se dnešní (mladí) dospělí vraceli například z letních táborů? Dočtete se na webu Heroine.cz.